Musím s lítostí konstatovat, že článek 'Hájit Akademii jako deštný prales' mne nemile překvapil svou zaujatostí. Trochu sice chápu, že postavit se na stranu aktérů Pro-AVU a jejich pseudorevoluce je přitažlivější a pro veřejnost neznalou poměrů na AVU daleko fotogeničtější, ale postrádám v článku jakoukoliv snahu uchopit problém komplexně. S úžasem jsem si potom přečetla narážku týkající se 'ateliérů osobností', která zatracuje osobnosti jakoby byly něčím škodlivým. Neumím si představit, že by student jakékoliv vysoké školy chtěl studovat u někoho, kdo osobostí není. V tom tkví ostatně i samotný význam konkurzů. V umění to pak platí dvojnásob. S definicí umění se těžko setkáme v nějakém exatním pojetí, ale o prostředcích, jakými se umění dá vyučovat, už je diskuze možná. Osobnost a autorita jsou zde jednou z prioritních položek. Bez vzoru to v umění nejde, protože zasahuje i do oblastí jakými jsou etika, trvalé hodnoty apod. a nelze jej vyučovat předepsanou formou. Nedivím se pak přirovnání pana rektora ke kádrovým prověrkám z 50 let. Nikoliv ze strachu, že se zruší 'zatuchlá tradice', jak je akademické klima nazváno v článku, ale naopak ze strachu, že škola přijde o svůj unikátní charakter, který nabízí široký tvůrčí prostor. Ve skutečnosti totiž AVU nabízí různé možnosti volby, které mohou existovat vedle sebe a každý student má možnost během studia mezi nimi volit a přecházet libovolně do jiných ateliérů. Pro různé ateliéry jsou důležité různé metody výuky. Ve srovnání s instituty v západní Evropě nebo kupříkladu Americe si drží pražská AVU obrovský potenciál ve výuce tradičních oborů stejně jako otevřenost novým médiím a tedy i vysokou úroveň, bude-li uniformována, což jí nyní hrozí, snadno a rychle ztratí ze svého lesku. Zajímavá je jednostranná netolerance iniciátorů Pro-AVU k jiné metodě, než oni považují za správnou, proto se opět vracím k příměru totality v novém hávu, který je na místě, avšak v opačné souvislosti, než jak jí článek nastínil. Ve skutečnosti se škola léta potýká s mnohem palčivějšími problémy, jakými jsou kupř. transparentní financování, absence studentských kolejí, rozšiřování výuky externími a zahraničními pedagogy, zkvalitnění výuky cizích jazyků, spolupráce na stipendijních a grantových programech apod.. Proto není od věci otázka skutečného účelu a zájmu těch, kdo diskuzi vyvolali.
Vnitřní politiku školy mám ještě v paměti a vidím ji nyní s odstupem, protože jsem ji před pár lety absolvovala a můžu si dovolit i trochu zaujatosti, kterou bych ráda obohatila článek o jiný úhel pohledu, ale domnívám se, že média na zaujatost mají daleko menší nárok a jsou povinna o hlubší nastudování tématu, by nenapáchali více škody než užitku.