Vzpomínám si na dokola omílané heslo ze ZŠ o principu vysněného komunismu, znělo: "Každému podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb." Divím se tedy, že mladí revolucionáři z Pro-AVU toto motto své vlastní ideologie nectí.
A nebo je to jinak. Třeba se pouze snaží více nivelizovat "schopnosti", aby bylo snazší dosáhnout "potřeb". Pak by tu ale nešlo o princip kulturní revoluce, nýbrž o pouhý útok na ekonomicky a profesně zajímavé pozice, které jsou principiálně obsazovány - zcela přirozeně - oborovými autoritami (nikoliv autoritami vytvářenými na klíč pomocí účelově zkreslených grafů úspěšnosti, jak předvedla VVP AVU). A o to tu, zdá se, asi jde. Čili zpět k základní otázce: jedná se tu skutečně o vážně míněný pokus reformovat AVU z hlediska výuky a z hlediska studenta, nebo o pokus diktovat škole nové podmínky z pozice revolučního mravokárce, který na jednu stranu jedná zdánlivě hyperkorektně, ale mezi řádky se pod heslem přímé demokracie zuřivě tlačí na potenciálně uvolněné či nově vytvořené/ definované pozice? Není skupina studentů a jejich vystoupení pouze strategickým manévrem pro jiné zájmy, které atakují principiální podstatu akademie? Jde o uměním a jeho výuku, nebo o moc a vliv, který se přeskupuje kdesi na pozadí? Jaký na to má názor autorka editorialu, která drží palce "sedmi statečným"?