Omlouvám se za off topic, ale nedají se tu zakládat samostatná témata...
Ten zápisník v novém čísle, to je zase co? Já si nechci v časopise za čtyři pětky číst o hudbě slinty "obstarožního gerontofila". Dejte mi sem odkaz na jeho blogovací stránky a já se na ně možná kouknu, až si zahulim a budu se chtít cítit... divně. Ale v časopise byste mohli tisknout někoho, od koho se čtenář dozví něco zajímavýho. Nebo jinak - od koho se čtenář něco dozví. Tečka.

Dobré bylo by zjistit, zda autor obecně na mysli má „intelektuály dnes všude“, anebo operuje s domácí verzí (dle mého s tou).

Naprosto groteskní představa: inťoš par excellence Bernard-Henri Levy, krypto inteligent Michel Houellebecq „touží po výlučnosti, snaží se nepatřit nikam a rádi se opájejí iluzí svobody a pocitem nadřazenosti. Přitom však nechtějí být označeni za snoby či pozéry.“

Francis Fukuyama, Robert Putnam nebo Michael Walzer "přitakávají masovým nebo plytkým kulturním libůstkám" proto, aby si lidi nemysleli, že „hrajou dámu“, nedej bože, že jsou „důležití“.

Autorovy postřehy, podbité laťáky „arogantního obličeje Miroslava Kalouska, „ostravského král rapu“, „sloganů Zsoltána, často recyklujících známá klišé (sic!!), přesto ze záhadného důvodu nevyznívajících směšně“.
Přičemž se ptám, zda autor považuje za směšné „časté recyklování známých klišé“ nebo jen „klišé“, protože jsou „známá“, a zda zná i „klišé neznámá“ (atd. etc.)?

Zpříkladnění Zsoltány, Finskými Papíky a Kalousky fakt nasvědčuje spíše svíčkové.
A José Ortega y Gasset je pod drnem skoro 60 let: tolik k proskoku hořící obručí („tenké hranici mezi exploatací a cynismem“).

Eskamotážemi typu „přitakání masovým nebo prostě jen plytkým kulturním libůstkám za účelem polidštění“ zabývá se pouze šulínek, na cestě do své štamknajpy. Ne intelektuál jako takový.
A taky tolik ke „snaze (ne „některých“, nýbrž většiny rodinných!) intelektuálů hlásit se k zemitosti a stavět na odiv neintelektuálnost.“

Mařenko, řekni Ř!
Nežeknu, oni by se mi žechtali!

Intelektuálové zdá se umějí opravdu být hodně cyničtí. Ten text je podivně slátaný z několika tématických kusů, ale přinejmenším jeho začátek by podle mě chtěl pranýřovat něco, co se mu vůbec nedaří adekvátně popsat. Vypadá to, že vychází z předpokladu, že tady je spousta intelektuálů, kteří "přitakávají masovým nebo plytkým kulturním libůstkám", což dělají kvůli tomu, aby nepůsobili tak hrozně intelektuálsky, ale zároveň je to projev cynismu. Ano, pojmy intelektuál, snob nebo pozér je na čase přehodnotit. Způsob, jakým s nimi text operuje, vychází z předpokladu, že intelektuál jaksi automaticky tíhne k něčemu, co není "masové" či "plytké", ale co je zřejmě naopak to pravé ušlechtilé, povznášející a autentické umění. Pak tu máme tu "masovou" či "plytkou" kulturu, která je automaticky fujky fuj, cynická, zkažená a prohnilá a když už se k ní správný intelektuál "sníží", tak to nutně musí být nějaká pózička. Nemá ale náhodou intelektuálství spíš cynická póza založená na pohrdání určitými oblastmi kultury, které chce vidět jako pokleslé? Z těchto povýšených elitářských pozic se pak snadno záliba určitých inteligentních lidí v takových věcech jako je porno, metal nebo fotbal jeví jako účelová snaha vybočovat. Souhlasil bych s tím, že "intelektuál touží po výlučnosti, snaží se nepatřit nikam a rád se opájí iluzí svobody a pocitem nadřazenosti." - označování věcí jako porno, metal nebo fotbal šmahem za poklesky je toho dobrý doklad.