Ty postřehy, které zatím zaznívají, jsou přesné a vnímavé (žádný spor o vědu, Brabcova dehonestující rétorika, osočování těch členů ÚČL, kteří se chovají loajálně). Mně však na celé věci irituje, jak se mnou bylo manipulováno. Souhlasil jsem, byť s výhradami (jde skutečně o velmi subtilní pracovněprávní věc jedné pracovnice, nic víc), že poskytnu A2 rozhovor o celé věci. Petr Šimák ho dělal poctivě, byl dobře připraven a ještě při redigování měl několik zpřesňujících otázek, které svědčily o tom, že mu jde skutečně o věc. Co jsem však nevěděl, a nevěděl to ani P. Šimák, bylo, že redakce chystá "jakýsi" hlas na závěr, který se jakoby moudře na celou věc podívá a najde "podstatu sporu". Bylo celkem jasné, co se řekne, neboť onen "hledač podstat sporů" už je přítomen na profesorské petici (6. 1. 2010), která celou tuto hysterii rozpoutala. Bylo jen otázkou, kam ještě je ochoten ve své zášti vůči ÚČL a jejímu vedení jít. Pokud bych věděl, co za divadélko A2 na mě uchystala, nikdy bych nevolil, že chci být jeho aktérem. Přitom redakce selhala ještě i v tom, že pustila na veřejnost text tak prokazatelně slabě argumentovaný. I to svědčí, že A2 celou věc dopředu pojala manipulativně a rozhodla se stranit jedné straně.