ISSN 1803-6635

hledat

přihlášení

anketa

Nosorožec na Nové scéně

V roce 1960, kdy měla francouzskou premiéru, byla hra Eugèna Ioneska chápána jako metafora vzniku kolektivistických totalitních režimů. Že se Nosorožec již osm měsíců po této premiéře objevil v Divadle E. F. Buriana, bylo vskutku pozoruhodné...

další tipy

Nový snímek Paula Thomase Andersona s názvem The Master bude mít premiéru 12. října... více

Čert vem Ratha, hokej i záhadného tvora, natočeného v blízkosti podmořského ropného vrtu nedaloko Britských ostrovů (on už se o něj král rybářů Jakub Vágner postará)... více

Modeselektor + Thom Yorke: This... více

Nejmladší generace amerického rapu si svojí cestu razí skrze mixtapy... více

Poslechněte si pilotní singl The Full Retard nové desky Cancer for Cure veterána brooklynské rapové scény EL-Pho... více

úvod > diskuse > > Politika ve svěrací kazaj... > Dotaz stran rozjitřování ...

téma: Dotaz stran rozjitřování konfliktu

téma je z fóra: Politika ve svěrací kazajce (č. 10/2010)

Zajímalo by mne, jak to přesně, Terezo Stöckelová a Ondřeji Slačálku, myslíte, když hovoříte o "přestat se hrozit konfliktu a napětí", zejména pak v souvislosti s vašimi slovy, TS, jež jste pronesla na letošních Ekologických dnech v Olomouci, kdy jste dokonce hovořila o tom, že se domníváte, že je zapotřebí vstupovat do konfliktu se zákonem. Jak přesně si vaše výzvy vykládat? Po způsobu Thoreauovy občanské neposlušnosti a bojkotování platby daní a cílenému věznění. Či například jako autoři manifestu Coming Insurrection ("There is no such thing as a peaceful insurrection. Weapons are necessary; it's a question of doing everything possible to make using them unnecessary. An insurrection is more about taking up arms and maintaining an "armed presence" than it is about armed struggle. We need to distinguish clearly between being armed and the use of arms. Weapons are a constant in revolutionary situations, but their use is infrequent and rarely decisive at key turning points: August 10th 1792, March 18th 1871, October 1917. When power is in the gutter, it's enough to walk over it.
Because of the distance that separates us from them, weapons have taken on a kind of double character of fascination and disgust that can be overcome only by handling them. An authentic pacifism cannot mean refusing weapons, but only refusing to use them. Pacifism without being able to fire a shot is nothing but the theoretical formulation of impotence. Such a priori pacifism is a kind of preventive disarmament, a pure police operation. In reality, the question of pacifism is serious only for those who have the ability to open fire. In this case, pacifism becomes a sign of power, since it's only in an extreme position of strength that we are freed from the need to fire.")? Anebo jsou ve vašich představách vzory RAF či Weatherman? - Neobáváte se poněkud toho, že se vám vaše "plédování" za rozjitřování konfliktů může poněkud zvrtnout a nebudete se stačit - podobně jako Adorno v 68 - divit?

Politics makes strange bedfellows.

Dobrý den, část odpovědi najdete výše v mé reakci na příspěvek Martina Škabrahy. Co se týče vstupování do konfliktu se zákonem: Zákony jsou vyjádřením určitých zájmů a konsenzů ve společnosti v dané době. Spoustu věcí, které historicky zákony zakotvovaly, nám dnes připadá zcela nepřijatelná (a to nejen v pohledu po změně „režimu“, ale i v rámci téhož „demokratického režimu“, segregace ve Spojených státech apod.). Zákony se mění a měnit musí. Způsobů, jakými se to děje, je řada a narušování existujících zákonů je jedním z nich. Nejde o to jednoduše zákony, které se mi nehodí, porušovat. To sou kriminální činy. Jde o to učinit z porušení zákona veřejný a politický čin. Případem, kterým jsem sama studovala, je ničení polí s geneticky modifikovanými plodinami (hlavně ve Francii, ale taky v Německu atd.). Ničitelé porušili zákon: ničili cizí soukromý majetek. Riskovali přitom vysoké pokuty a vězení. V soudních procesech, které se pak vedly, otevírali politickou debatu o tom, jaký je vlastně vztah mezi soukromým a veřejným v oblasti GMO, když zavádění GM plodin do zemědělského systému vede ke genetickému znečištění prostředí, které se dotýká nás všech. Přitahovali pozornost k tomu, jak málo toho o GMO dosud víme (poslední zpráva viz např. http://www.guardian.co.uk/environment/2010/may/13/gm-crops-pests-cotton-china). Jejich vliv na utváření politik v oblasti politik ve Francii a potažmo v EU byl významný.
Zvrtnout se může všechno. A běžně se věci zvrtávají, to je riziko života. Kdyby mé články přispěly k posílení občanské angažovanost, protestu a odvahy s "rizikem" vzniku nového 68, byla bych strašně ráda! Akorát se obávám, že takovou moc nemají.

Brzy přijde doba, kdy bude nezbytné porušovat některé stávající zákony. Ignorovat je, vysmívat se jim. Protože pokud se bude dál a dál prodlužovat současná pasivní resistence až loajalita, povede to k nepředvídatelné katastrofě. Jenže intelektuálové současnosti (a zejména ti čeští) se ve své diskursivně překomplikované pohodě zabydleli natolik, že nebudou ochotni cokoli riskovat. V případě procesu změny budou oni ze hry venku. Dřívější metody RAF a dalších seskupení by už dnes negungovaly, je třeba začít mnohem sofistikovaněji a především v naprosté anonymitě. Myslím, že úvahy o ontologizaci a podobně jsou pouhým slovním šermem bez konečného efektu. Cesta z průseru do svobody spočívá v činech, ne v přeintelektualizovaných blábolech. My Apačové říkáme: kdo se chce dotknout nebe, musí vyšplhat na vysokou skálu...

Podobné z pera českého vždy bujeti nechává otázce: z čeho že vlastního autoři svých slov vycházejí.

Tu o „prosazení dálnice opřené o konsenzus o prospěšnosti pokroku a dopravy“, tam zas o „konsensu, tak jak ho známe z politický praxe“, či „vytváření různých my typu „my demokraté“ vs. extrémisté“, a už jsou tu „ti puritáni, co nebyli oddělení, přinesli si sebou mnohé, nemluvě o tom, že museli nějak vyjít s Indiány“.

Mařenka a Pepiček si vyprávějí navzájem, jak se liší Malý Káj od Boba Maříka. K tomu české kántry jako doprovod (Indiáni, puritáni, dichotomie, čest práci, rest fest a manifest atd.).

Hele: co?!, z těch slov, co jste napsali, Marie a Josefe, mařko, pišto, máte v hrsti a po kapsách tak, aby lze bylo z postaviti třeba Oblouk, Sloup, Střechu?!

Nic. Zero. Tato jsou pouze výplodem přenavyčtené kvazivzdělanosti, aniž by zde v této kotlince za let tuctu a půl posledních bylo kdy došlo k něčemu, na co by šlo vaše psaní složené z písmen přitlouci. Kde máte své vlastní extrémisty, své konsenzy, politizace a depolitizace? Jakými svými zážitky disponujete?

Co vedete zde, a i jinde jinak, zůstává směšnou pěnou na vývaru při vařbě obyč české polifky. Zde vidno mávati perutěmi 19. století, slyšeti tykající si kuňk, kuňk.

Ontologie? Když už ani blbý řečově vedené vyjádřování a formální úklid ve snaze o vylíčení množiny pojmů neklape!

Ještě k tématu Indiáni a Puritáni: poslední v prvních zimách skoro vyzdechali hlady, neb sebou tu švec 250 párů bot lodí si přivez v domnění, že řemeslo pokvete, tam zase stolař čepelí malých bezpočtu v saku měl.
Když na velké sněhy a mrazy došlo pak, Indiáni donesli jim viktuálií bezpočet, leč žel, puritánští puritáni humry své ohně pouze krmili (atd.), neb většinu z pokrmů a příprav neznali. Ani konfliktu, ni konsenze. Proto itc ólvejz z economy v nejširším slova smyslu, stupid! A co sedlák sám nesežral, o tom on nechť nepsal, a když už: pak věděl, že pouze kuňkal.