Ahoj Jirko,
napsals hezký článek.
Komunismus nám podle mého názoru umožnil jiný pohled na dějiny právě proto, že je účelově vykládal. Proto se lidé vůbec o hitorii tolik zajímali (což je markantní zejména v porovnání se západními zeměmi, kde - alespoň podle mé zkušenosti - lidé o své historii neví téměř nic), protože jsme to vnímali jako vlastní možnost obrany proti těm veřejně hlásaným nesmyslům.
Absence obecně rozšířeného hlubšího a nezávislého zájmu a studia historie ve společnosti však problémem je, a je to problém v celé dnešní rozvinuté kapitalistické společnosti. Právě proto si lidé nechají nabulíkovat cokoliv, jako například, že byly v Iráku zbraně hromadného ničení nebo že částečné zetatizování zdravotnického systému je nacistická politka, která povede ke zřizování panelů smrti.
Otázkou je, jestli ta obecná ignorance není těm, kdo nám skutečně vládnou, ku prospěchu...
Jenom mne v té souvislosti napadá, jestli se takto - jako na konci dějin - necítila i generace vyrostlá v Rakousku-Uhersku, která se octla v "nové" Evropě po 1. světové válce. V té době totiž docházelo k velkým geopolitickým změnám, které jakoby nikdo nepředvídal a na něž v té době nebyl nikdo schopen adekvátně reagovat, ale které proměnily svět k nepoznání - rozmach Japonska, komunisté v Rusku, nacisté v Německu, každý začal tvořit své nové dějiny. Když přišly první důsledky zanedbání těchto událostí (např. rakousko, mnichov, polsko, ale také britské nepřátelství vůči SSSR ve 30. letech, které vedlo k uzavření paktu molotov-ribbentropp a k tomu, že Němci dostali garance neotevření fronty na východě), bylo pozdě a musely se řešit věci válkou. Mám pocit, že v takovém podobném období žijeme právě teď (vzestup Číny, oslabování dolaru ve světovém obchodu, nové atomové mocnosti, nepřátelství západu k Rusku, rozšiřující se křižácká výprava na Středním východě) a někdy mě mrazí, co z toho ještě může vzejít.
Zdravím do Cardiffu!
Honza