Myslím, že situace je ještě trochu jiná. Osobně, jako mnozí, považuji kapitalismus za nejpřirozenější ekvivalent přírodní evoluce (ostatně v jistém smyslu jej tak chápal i Marx), protože zcela automaticky (a přirozeně pragmaticky) reflektuje při svém chaotickém vývoji i síly působící <i>zdánlivě</i> opačným směrem, než jakým se sám ubírá (nemyslím, že se ubírá k nějakému osudovému cíli, jde mi o prostý čas a vektor). Tyto &bdquo;turbulence&ldquo; (například určitá velkorysost a socializace, případně vhodná regulace aj.) vyplývající z okolností (například působení náboženství, potažmo spolkových aktivit) spoluutvářejí a svým způsobem zdokonalují proud historie lidstva, jenž zdá se v pomyslném korytě kapitalismu plyne jaksi efektivněji. Toto koryto (abych se přidržel stejné metafory) se zřejmě <i>dlouhodobě</i> nejlépe udržuje prostředky skýtanými demokracií, anžto jiné, mnohem vhodnější, systémy trpí autorem popsaným problémem nedostatečných následovníků. Na rozdíl od nějakého druhu osvícené monarchie, diktatury apod. má demokracie s kapitalismem také společný základ, a tím je chaos, v jakém vzniká a utváří se její směr působení. Až potud se tedy s panem Sternem v zásadě shoduji, ostatně nevypočítávám tu žádné objevy. V čem ale vidím rozdíl je, že ačkoli Sternova teze, tedy že sobecký (čti evolučně přirozený, chaotický) korupčník(ci) v čele demokratického státu je přirozenou a tudíž nejvhodnější variantou, působí ve světle uvedeného přesvědčivě, nezahrnuje zdá se jeden (i marxisty fatálně opomíjený) důležitý aspekt. Tím je lidská přirozenost a přirozená touha po jakémsi přesahu (ať je jejím původcem cokoli). To v souvislosti s článkem nad diskusí mj. znamená, že rostoucí anarchie (v jinak demokratickém způsobu vládnutí), bez zahrnutí vlivů zdánlivě protichůdných (snad regulačních, zde například &bdquo;hledači žab&ldquo;) může vyústit v přesný opak kýženého. Tedy v popření či odmítnutí demokracie veřejností nebo viditelnou částí veřejnosti a v nástup &bdquo;demokraticky&ldquo; zvoleného diktátu. Taková turbulence by z dlouhodobého hlediska na proud měla ovšem mnohem více destabilizující vliv, než sem tam vzniklá anomálie &bdquo;zdravých či nezdravých&ldquo;, leč demokratických vůdců. &nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;Tato moje úvaha snad může být povrchní, zjednodušující, figurkovská nebo &bdquo;žabohledačská&ldquo;. Hlásím se jí však ke svému přesvědčení, že kapitalismus a demokracie možná nejsou nejzdravějšími či nejlepšími systémy, jsou ale, zvlášť jsou-li synchronizované, <i>velmi</i> efektivní, a to především středně až dlouhodobě.

Ke svým „odleskům popisu“ současného stavu používají mudrci ze sedliny různé pojmy, většinou recyklované. Nejvíce asi letí „mafiánský kapitalismus“, pojem zaplaťbůh a priori očištěný, neboť vyslovený kdysi samotným Velikánem, a pak „nová normalizace“, kterou hledači žab převzali hegemonicky od Bělohradského a zbavili ji nebezpečných konotací.
"Kriminální stát, kriminální systém, kriminální elita", to jsou pojmy, které běžně užívá hledač žab Petr Cibulka. Za "hledání žab" strávil tento mudrc ze sedliny mnoho roků v kriminále. Sterne, co kdyby jste ho vyhledal a seznámil ho se svou přímluvou za ty, kteří ho do kriminálu dostali a nadále působí jako soudci.

"A tak nakonec dospívají vždy k závěru, že veškerou spásu demokracie zahrobařili zlí panáci u vesel. Zkorumpovaní politici, zlobbované partaje, klientské sítě, kmotři, plus samozřejmě obligátní komunisté, kteří a) utajeně stále vládnou, b) způsobili tu hroznou ztrátu čtyřiceti let, kterou nemůžeme dohnat, c) mravně nás rozložili, a tak jsme náchylnější krást a tak vůbec."
Sterne, váš účelově ironický výčet je neúplný.
"....zahrobařili zlí panáci u vesel. Zkorumpovaní politici, zlý Hitller, zlobbované partaje, zlý Stalin, klientské sítě, kmotři, zlý Göring, plus..."
Svým sofistickým žvástem zcela vážně obhajujete osoby morálně zvráceného charakteru. Nemohu jinak, než si o vás myslet, že jste stejně zvrácený jako oni.

Autor se vznáší jako duch nad vodami zdravými i perverzními. Mnohým čtenářům patrně konvenuje svou zarputilou svalnatostí. A tudíž jsou mu vděčni, že je zavádí do hájemství svého osobního psychodramatu o boji hlouposti s chytrostí. Což je ale naprosto nenutí si ho zpsychologizovat. Udělal to za ně. A JEHO parchanti jsou za přímluvu dozajista vděčni.
– „Co mi nejde z hlavy: že dovede polovičatý člověk napsat celou řádku. ...“
Stálé zdraví, JK

Velmi rád čtu Vaše texty, pane Sterne, rozhodně jsou neotřelé a přinášejí nové perspektivy pohledu na svět se všemi jeho jevy. Leč i tak se musím počítat ke středové sedlině tíhnoucí ke žvástu a neubráním se jeden zde přičinit. Osobně věřím v demokracii jako princip, který potřebuje mravní přesah a potřebuje občas právě víru v jeho správnost. Naše demokracie (ubráním se dodat jakýkoli přívlastek), dle mého, demokracií není. Nechybí zde ornamenty demokratického systému, ale chybí podstata, za niž považuji vládu zákona. Nikoli vládu lidí - jakkoli spravedlivých nebo perverzních. V systému, který obhajujete (a který zde mimochodem již vládne), se na partikulární zájmy utlačených (dovoluji si převzít tento termín od žvanila Paola Freiry) rozhodně nedostane, protože je nechrání princip vlády zákona - a to ve svém duchu (termín, kterému se samozřejmě smějí všichni političtí kramáři a musejí se mu, jak vidno, zákonitě smát i hlubinní psychologové). Demokracie bez posvátné úcty k zákonu demokracií být přestává, ale samozřejmě vývoj je nezastavitelný a možná přinese jiný modernější systém, kde přežijí jen ti, kteří žádné vyšší principy nectí.

Sleduji vás milý Jane Šterne a musím říci, že texty z poslední doby se mi zdají lepší a lepší ... gratuluji.

Jen pozor aby s oním bojem proti magičnu a kosmickému řádu jste s vaničkou nevylil i dítě - totiž potřebu transcendence ( boje dobra se zlem ... kosmický mýtus), která se mi zdá být jako předmět zájmu filosofie čímsi, co k zdravému a dobrému životu patří.