Ve vysílání ČT24 26.9. v televizní diskuzi na téma postavení katolické církve v ČR prohlásil Tomáš Halík na adresu ordinace žen na kněze, mj. že problém "není na pořadu dne". Katolické ženy jsou tedy také nepřizpůsobivé, protože mají požadavek, jímž se katolická církev odmítá zabývat, ačkoliv byl argumentačně prodiskutován již v průběhu sedmdesátých let, kdy byly všechny katolické argumenty proti ordinaci žen racionálně a vědecky vyvráceny. Od té doby se v celé společnosti automaticky předpokládá, že ženy jsou jako objekty zcela přizpůsobivé. Leda by násilně okupovaly centrálu katolictví v Římě, pak by na svůj problém upozornily a stal by se problémem na pořadu dne. Mohlo by se zdát, že zdánlivě tato poznámka příliš s tématem nesouvisí, ale opak je pravdou. Nepřizpůsobivých občanů je skrytě vzato přesně tolik, kolik existuje problémů, jež "nejsou na pořadu dne". Pořad dne pořádají mocenské struktury, které sebezahleděně manipulují veřejné mínění ve svůj prospěch. Jestliže na tomto nešvaru spolupracuje i sféra tisku, měli bychom je vnímat také jako politické strany a ne nějaké nezávislé komunity intelektuálů, které podávají neutrální informace padni komu padni. Katolické ženy nikoho neiritují svými nároky a požadavky, spíše vyvolávají úsměšek nad jejich bezmocností. Nepřizpůsobiví občané ovšem společenské iritace vyvolávají a tak nelze jejich postoj považovat za plně apolitický, byť jsou jejich postoje třebas i neuvědomělé, staví se proti společenské tradici chování a stávají se tak politickým chováním i proti jejich vůli. Nepřizpůsobiví byli vždycky, jsou a budou. Zlovolné směšování jejich různé příslušnosti často bývá ukryto v nedokončených, zákonem nedodefinovaných pravidlech společenské role. Ukazuje se, že mechanismus zavržení je stále stejný a přitom současně humanistická společnost pokroku odmítá totalitní konečná řešení. Společenské zisky se dál privatizují a splodiny společenských nedostatků se dál přenášejí do nákladů společnosti. Bezdomovce musel někdo vystěhovat, aby se jím mohl stát. Teprve na hranici smrti umrznutím se bezdomovec opět stává "člověkem", jde už jen o data jeho identity, aby ji z pohledu koherence nezaujal třeba nevhodný migrant. Nejde vlastně o levicové téma, i když jej levice často rétoricky zneužívá, jde o téma: zdali platí princip nějaké minimální důstojnosti, kterou společenství garantuje a používaný úzus "nepřizpůsobiví" napovídá, že společenství stále mnohými ústy navrhuje negarantovat. Negarantovat - dokud nedojde na mne samotného...

Díky za tenhle neobvykle vnímavý článek. Nejsem si jistý, jestli uživatelé toho slova mají vždy zlé úmysly, ale to jistě na důsledcích nic nemění. Zajímalo by mě, jestli existuje přesné zmapování četnosti výskytu výrazu "nepřizpůsobivý" v českých médiích, nebo jestli autoři ta čísla odhadl jakožto pravidelní čtenáři novin. Ptám se proto, že by přesné zmapování nebylo příliš těžké vytvořit a jestli ještě neexistuje, velmi bych uvažoval o jeho vytvoření v rámci diskurzivní analýzy.
Předem díky za odpověď !