Tak třeba o kolektivních sebevraždách nebo přímo o zničení univerza člověkem, jakožto o morálním aktu uvažuje i Bondy ve své Útěše z ontologie.

...a legrační, o to víc že profesor Benatar vede katedru filosofie na Univerzitě v Kapském městě a tak ho rozplozování (jež produkuje nové studenty) svým způsobem živí. Když ale pominu známé problémy koherence utilitaristické etiky (jejíž vysušenou stavbu zbourá libovolná jedna věta z Nietszcheho), nedokážu odolat tomu, zmínit poměrně značnou neoriginalitu Benatarových koncepcí. Takle z první mě napadají tři takřka totožní "předchůdci". V prvé řadě je tu původní buddhismus, v němž např. instituce mnižství neměla vytvářet třídu, jež by se modlila za ostatní, ale směřoval právě k potlačení rozmnožování, jež bylo chápáno právě jako rozmnožování utrpení. Jako druhý je Pozdnyšev z Tolstého Kreutzerovy sonáty, který hlásá takřka to samé, až na to, že místo utilitarismu mu poskytuje backround pro vyhynutí lidstva na základě ne-kopulování svébytně upravené křesťanství. A jako poslední jsou romány Michela Houellebecqa, konkrétně nejvíc Možnost ostrova, v které se taková vize přímo uskutečňuje. Have A Nice Apocalypse!