Milá Jitko a všichni diskutující,
dovolte mi, ne tak noblesně, ale přeci jen vyjádřit svůj názor. Tuším, kam tvůj článek míří a řečí naší skupiny bych konstatoval, že je namířen proti ovcím v naší společnosti - proti stádu, které slepě sleduje svého pastýře a za okolního štěkotu psů jen plní to co se po nich chce. Žřát, množit se, poslouchat a dávat zlatá rouna svým chlebodárcům. Škoda, že tvůj zajímavý příspěvěk je zbytečně komplikovaný a pro většinu prosté veřejnosti trochu neprůhledný. Pokud chceme stádu ukázat opravdovou svobodu je třeba je oslovit trochu srozumitelněji. Je těžké se v dnešní době dopátrat veškerých pravd a jednoznačně vymezit hranice lži a přetvářky. Pro mne byl Václav Havel snílek a mírumilovný idealista. Věděl přesně, jak je třeba oslovit veřejnost, kde má slabé stránky a na jakou strunu hrát. Vyslovit, ale nahlas názor, že pan Havel byl jedním z největších Čechů již dnes, mi přijde přinejmenším ukvapené. Pořád mě uvnitř hlodá pocit, že jednou v budoucnu bude doba po 89tém označena za další dobu temna, za dobu devastace morálních hodnot a za dobu, kdy nebylo možné za žádných okolností, dopátrat se pravdy.
Je neoddiskutovatelné, že bylo nutné ukončit trápení naší země v područí SSSR, ale nerozumím tomu, proč jsme se hned museli vrhnout do náruče jiné mocnosti a znovu se pasovat do role poslušného vazala. Nerozumím tomu, proč nám vodu prodávají Rakušané, proč nám brambory prodávají Španělé, proč nám oblečení prodávají Číňané, proč u nás pracují desetitisíce cizinců a mladí lidé ze škol, lidé po padesátce a práceschopní cikáni vysedávají na úřadech práce. Proč se pořádají sbírky na transplantaci srdce pro nemocné dítko, když se léčí narkomani recidivisté, proč se léčí kuřáci s rakovinou plic, proč živíme haldy kriminálníků v našich luxusních věznicích. Proč se požaduje 30% účast ve volbách jako názor našeho lidu?
Proč vymýšlíme vlastní zákony, když jsou země, kde panuje opravdu spravedlnost a řád?
Bylo přece možné zvolit svou vlastní cestou a ze všeho co se nabízelo vybrat to nejlepší. Až se zdá, jakoby to snad byl už předem určený osud, který byl dávno napsán rukou zkušeného scenáristy...
Opravdová demokracie zde byla jen v té chvíli, kdy skupina pokojných studentských demonstrantů dostávala za svůj názor a postoj pendrekovou masáž. Generace šestatřicátníků, jak správně podotýkáš, rezignovala a o to více mrzí, že dnes právě z těchto úst dost často slýchám stesky po době nedávno minulé. Jeden diskutující uvedl, že je potěšen pohledem na nastupující mladou generaci plnou života, ale mám obavu, že to blýskání na lepší časy jsou jen záblesky blížící se a nevyhnutelné bouře. Vždy, když odejde někdo z mých blízkých a z těch co jsem měl rád, říkám si, že byl povolán tím nahoře, aby byl ušetřen všech těch hrůz, které se na nás řítí. Budu velmi rád, pokud se pletu a mé děti budou vyrůstat v zemském ráji, ale raději je už nyní budu připravovat na marast ve kterém se všichni začínáme plácat. Vím, že nemám patent na pravdu a že si žiju mnohem lépe než většina národa ale právě proto cítím větší spoluzodpovědnost za to co se děje. Jsem patriot a věřím na zlaté české ručičky, na rčení co Čech to muzikant, na vynikající české pivo. Jsem hrdý na naše sportovní úspěchy. Jsem hrdý na naše vynikající herce, spisovatele, vynálezce. Jsem uchvácen Vltavou, Krkonošemi, Českým Krumlovem. Jsem hrdý na české tradice, jazyk ( i když ho neovládám ) i historii. A to vše má být v budoucnu nahrazeno láskou k penězům - závistí, že ten má víc?

Je mi smutno ... :(

Zasadilas úvahy do souvislostí, který jsem měl na očích, a přesto je neviděl, nečekal, a mně opanuje pevnost toho zasazení. Je to sugestivní. Fascinuje mě logika, s jakou muselo v Tvém životě na „šestatřicátníky“ dojít, když třicátníci se ukázali běhěm let jako nepouž/čitelní. Je mimochodem bravurní, jak se dvě vysvětlení a dvě řešení spínaj, odklon od třicátníků / příklon k šestatřícátníkům zároveň vysvětluje svůj důvod. Jasně, jde spíš o vyklonění z okna nad příkop... A kdyby i jen IMH byl ochotnej to zkusit, můžete to spolu vytrhnout a já už teď netrpělivě vyhlížím, co (Ti) to přinese. A co mně přinese vědomí toho, co Ti to přinese.

U všech komentářů, který jsem zatím četl, mě bere jedna věc: jak uvádějí, že VH je nám i budoucím vzorem slušnosti, morálních kvalit, zásadovosti, noblesy atd. Koho by uvedl on jako svůj vzor...? Chci říct, že v nich funguje skrytý princip "buďme taky slušní, zásadoví, autentičtí, noblesní... abychom byli jako Havel". (Protože být jako Havel je dobré.) Ale proč je to dobré? Pokud by být jako Havel bylo dobré, pak by chudák Václav Havel byl špatnej člověk, protože on sám byl sebou, nemohl být JAKO on. A v jeho textech, projevech, jednání a řeči není nic o tom, jako kdo by on chtěl být. A pokud se (svou) slušností zabývá, ptá se natvrdo a bez zajištěné odpovědi, proč být slušný, ne proč být jako někdo slušný. Naopak se ptá, kým má být, pokud už je tím, kým aktuálně je. Morální hodnoty nebyly pro něj primární cíle, ale nutné sice, leč přece jen vedlejší projevy jeho bytí sebou Václavem Havlem. Samozřejmě. Čím jiným. Být Václavem Havlem mu třeba znemožnilo být dlouhodobě dramatikem, protože to okolní nastavení, v němž teda jedině mohl psát a inscenovat, mu neumožnilo psát a inscenovat jako Václav Havel.

Nejde mi o to, že by jako nemohl dělat věci tak, jak chce, a musel hledat jiný řešení, což by nesnesl. To stejně, jako každej, dělal furt. A právě nejde o to, že by byl hrdinou, kterej musí bojovat proti bezpráví, a tak šel proti systému. O nic z toho tu nešlo. On jenom trval na tom, že i bude, když je. Sebou. Což se nesetkalo s těmi příležitostmi, o kterých si přál, že je bude moct využít (totiž být dlouhodobě dramatikem), a naopak mu to otevřelo v danou chvíli jiné možnosti (být buržoazním dítětem, laborantem, vojákem, kulisákem, disidentem, vězeněm, prezidentem...)

Tak. A teď proč by nám měl bejt příkladem právě pro svou slušnost, zásadovost, noblesu atd...? Když největším nedostatkem, kterej ho celej život zmrtvoval, byl nedostatek lidí, který jsou sami sebou... (Kdykoliv ho slyším mluvit o jeho bývalých spoluvězních, je v něm zvláštní něha vůči těm vrahům a velkozlodějům, s nimiž byl na celách. Nějak mám dojem, že je měl rád za to, že jsou sami sebou, vrahy. Jako by etiku šlo vůbec aplikovat až na něco, co zvedne hlavu z bahna napodobování cizích životů, což ho fascinovalo víc, než etika.)

Dalo by se to napsat i tak, že Havel by musel říct, že kdokoliv, kdo ho chce následovat nebo v jakémkoliv smyslu mít vlastnosti jako on, mít ho za vzor v tomhle smyslu, něco nepochopil. Nejen proto, že to nejde, ale hlavně proto, že o to nejde. Samozřejmě ani jemu ne. Jemu šlo o to být vzorně sebou (ne primárně vzorem, i když je ironie, že on sám pak eo ipso musel vymejšlet, co jako vzor předvést v té roli, v níž byl). Sebou...

„Proč mi ale tak záleží na konečném hodnocení? Vždyť by mi to už mohlo být jedno. Není mi to jedno, protože jsem přesvědčen, že má existence - tak jako všechno, co se kdy stalo - rozčeřila hladinu bytí, které po té mé vlnce, byť by byla jakkoli okrajová, bezvýznamná a pomíjivá, je a navždy z principu bude jiné než před ní… A tedy i moje maličkost - buržoazní dítě, laborant, voják, kulisák, divadelní autor, disident, vězeň, prezident, penzista, veřejný fenomén a poustevník, údajný hrdina a tajný strašpytel - tu bude navždy. Respektive ne tu, ale kdesi. Nikoli však jinde. Kdesi tu.“ VH, Prosím stručně.

A teď zaimprovizuju: měl něco jak talent pro tohle. Ne výjimečnej, protože Tebou jmenovaní ho taky mají nebo měli. Talent, kterej lidi v jeho generaci mohli rozvíjet, jak Ty tvrdíš, a byl v následující generaci brutálně dušenej a následující následující generace teda neměla šanci ho už ani rozpoznávat a rozvíjet, pokud ho někdo má, ačkoliv by mohla.

Kdybych řekl, že se mám dobře, bylo by to podezřelé (asi bych se měl moc dobře nebo naopak velmi špatně) no a když řeknu, že se mám špatně, bude to ještě podezřelejší ( protože to jen tak říkám a mám se dobře). Proto pan J. říkal, že se má NEPOPIRATELNĚ (protože je jisté, že se má) / TAK TO je volně podle Věry Linhartové. SOUHLASIM S NÍ :)