Nesouhlasím s tímto názorem. Mnohem bližší je mi pojetí Evy Kantůrkové, uveřejněné na Literárkách. Diskutabilní jsou samozřejmě dvě věci, předně do jaké míry sám Palach považoval svůj čin za následováníhodný a za druhé, co s jeho dědictvím, nad nímž už neměl a nemá vládu, dělají státní propagandy jednotlivých režimů. Nezažila jsem tu dobu, ale zdá se mi, že bez Palacha bychom byli přepadeni armádami Varšavské smlouvy a list by se tu nakonec nepohnul. Alespoň někdo se zmohl na vlastní čin, byť nevyšel tak, jak předpokládal. Ale takhle nivelizovat ze současného pohodlného hlediska reakci plně odpovídající mnohem vypjatější situaci, to mě u pana Slačálka dost překvapuje. Apropó, kdy už tu budou ti kladní, následováníhodní, pozitivní a vyhrávající hrdinové, inspitující ke zdravé aktivitě? Pak třeba budeme moci Palacha nechat v klidu spát.