"Ať obtěžující nebo např., že kurz či přednášející nepřináší očekávané" - promíňte, to vám připadá z hlediska studenta stejné?

Nebylo to myšleno jako "stejné", ale jako první řešení a pak je možnost dalšího postupu (dle zákona či stížnost atd.)

Jak jiste vite, zminena komise je az nejzazsim resenim. Prednost se dava ustni ci pisemne konfrontaci za pritomnosti svedku, pripadne, pokud ma obtezovana osoba strach z pomsty, muzu o pomoc pozadat anonymne kontaktni osobu, ktera obtezujiciho upozorni, aby se podobneho jednani zdrzel. Komise je zde pro velmi vazne pripady (napriklad primy pozadavek sexu za znamky) a dava skole moznost vyrovnat se se situaci sama, bez zdlouhaveho trestniho rizeni.
Navic upozornuji, ze Prirucka nic nenakazuje, jedna se pouze o DOPORUCENI.
A k vasi interpretaci slov Sokola- je zcela nepripustne, aby kvuli neetickemu jednani ucitele musela studentka zmenit kurz.

Take me dost prekvapuje tvrzeni, ze Doc. Pinc nedostal slovo, aby se mohl ohradit proti narceni studentky. Moderatorem byl prece Prof.Sokol, ktery byl jednoznacne na jeho strane, soude podle odpovedi studentce. Opravdu neverim tomu, ze by Sokol nedal svemu dlouholetemu kumpanovi a spojenci, s nimz zakladal fakultu, slovo. Neni to spis tim, ze Pinc proste nemel co na to rict?
A jeste k tem vasim procentum: Je prece uplne jedno, kolik procent lidi se s timto problemem setkalo. To, ze vy jste o nem jen slysel, spis znamena, ze vase slovo pro tuto diskuzi nema prilis vyznam, nez ze jej neni treba resit. I kdyby to byly jen ta 3 procenta studentek, je to porad nekolik tisic lidi...

Doc. Pinc už se po vystoupení studentky opravdu o slovo neucházel, ani nebyl moderátorem k reakci vyzván. Celá atmosféra totiž hodně zhoustla a mnozí řečníci už reagovat nechtěli. To je tak, když se akademiičtí glosátoři střetnou s realitou.

Je ale nutné, aby si studentka stěžovala ihned.
Možná by bylo dobré se zeptat autorů článku, zda chtěl či měl možnost p. Pinc reagovat.
Dobré by bylo, kdyby se účastníci této diskuse představili.

Toť tak, když se nějaká etika chopená po vzoru striktně uplatňované vědy stane totalitním diskursem. To, co by jindy bylo bráno za prohřešek proti slušnému chování, nabývá ve světle nové vědy, která nezná zpochybnění (neboť každé takové zpochybení je z logiky věci výrazem cukajícího se, vzpouzejícího se nepřítele a ipso facto vždy odepsáno k apriornímu zavržení), punc právě že neodpustitelného prohřešku. Moralizátoři skorem až úrovně některých krajních pozitivistů či ortodoxních konzervativců. Nové autodafé na obzoru. Co mají společného je zarputilost a neoblomnost, s níž se drží svých pravd podepíraných čímkoliv, co hovoří v jejich prospěch.

O doc. Pincovi je známo, že se rád uchyluje k jadrnému projevu, že se nezdráhá užít peprného slova, které ne vždy musí být v souladu se "slušným chováním". Většině z nás to nevadí, jeho poznámky jsou někdy machistické a překračují hranici určitého vkusu. Sám takové vnímám jako jistou výsadu a ráz osobnosti. Pokud je mi známo, tak vždy se k takovému uchyluje před zraky mnoha.

Samozřejmě že napravovatelé veřejných pořádků jsou tu od toho, aby napravovali pokřivenosti a nerovnosti, to mají v popisu práce. Hledat je za každou cenu, především však za užití vědeckých metod. Většinu je dlužno vyvést ze zoufalého nevědomí prostřednictvím osvětové činnosti. Mobilizovat nevzdělané masy. Dát věci do pohybu.

Autoři studie a jejich stoupenci samozřejmě že asi jen čistě náhodou jsou ateisté, samozřejmě že asi jen náhodou pěstují kriticky angažovanou teorii a samozřejmě že jen náhodou někteří z nich mají blízko k anarchismu. Možná by tedy bylo prvně dobré si nalít čistého vína, vážení. Pokud jste se to nikde ve svých genderových příručkách nedočtli, tak je prof. Sokol, jak známo, katolík (v mnoha směrech liberální) a nejoblíbenějším myslitelem 20. století doc. Pince je židovský myslitel Emanuel Lévinas, žák pozoruhodného Mordechaie Shoshaniho. Pokud má ctěné představitelstvo výhrady proti katolické církvi či po židovském způsobu pojaté etice, nechť se prosím neostýchá k těmto tématům vyjádřit. Emanuel Lévinas byl výtečný feminista, ke smůle mnohých zde aktivních však poněkud jinak, než by leckteří angažovaní ateisté rádi slyšeli.

No a na závěr nezbývá než ocitovat nikdy neotřelé:
"Jakákoliv idea sama o sobě je neutrální nebo by taková měla být. Ale oživuji ji člověk, promítá do ní svůj žár a svá šílenství, nečistá, transformovaná ve víru, vtiskuje se do času, bere na sebe podobu stálosti: přechod logiky v epilepsii je stravitelný...
Tak se rodí ideologie, doktríny a krvavé frašky.
Objekty svých snů obracíme do nemožnosti jako zbožňované instinkty. Historie je přehlídkou falešného absolutna, úspěšností chrámů vztyčených na předsudcích, zneuctěním ducha před Nepravděpodobností. Nakolik se člověk vzdaluje od náboženství, tak přebývá v atematické ideologii. Vyčerpává se kováním napodobenin bohů, posléze je horečně přejímá. Jeho potřeba fikce a mytologie vítězí nad zřetelností a směšností.
Za všechny tyto zločiny je zodpovědná jeho vůle ke zbožňování.
Ten, kdo miluje boha nepatřičně, nutí ostatní k témuž a očekává, že je bude moci vyhubit, když odmítnou. Nikoliv intolerance, ideologická nesmiřitelnost či proselytismus, zvěrstvo je vyvoláváno entuziasmem.
Když člověk ztrácí oprávněnost netečnosti, stává se virtuálním vrahem, když přetvoří svoji ideu v boha, pak jsou následky nevypočitatelné. Zabíjí se pouze ve jménu boha nebo jeho padělků: výstřelky živené bohyní Rozumu, Národa, Třídy nebo Rasy jsou příbuzné výstřelkům Inkvizice nebo Reformace. Období horlivosti vynikají krvelačnými výdobytky. Svatá Tereza nemohla nebýt současnicí autodafé a Luther současníkem masakrování venkované. V mystických krizích jsou nářky obětí paralelní s výkřiky extatiků... Šibenice, žaláře, galeje vzkvétají ve stínu víry – té potřeby věřit, která ducha zpustošila navždy. Ďábel bledne vedle toho, kdo vlastní pravdu, svoji pravdu. Jsme nespravedliví k nařízením Neronů a Tiberiů, oni koncept kacířství nevynalezli, oni byli jen degenerovaní snílci, rozptylující se masakry. Skuteční zločinci jsou ti, kdož zavedli pravou víru ať už do plánu náboženského nebo politického, ti, kteří rozlišují mezi věrností a odpadlictvím.
Pokud odmítáme připustit, že charakter idejí je vzájemně obměnitelný, krev teče dál... Pod uzavřenými rozhodnutími se zdvihá dýka, roznícené oči jsou předzvěstí vraždy. Duch váhající, zasažený hamletismem, nebyl nikdy zhoubný. Princip zla přetrvává v napětí vůle, v nezpůsobilosti ke kvietismu, v prométheovské megalomanii jedné rasy, která zachází na ideál, která se tříští v přesvědčeních a která, aby byla naplněna, tupí pochyby a lenost – neřesti vznešenější nad všechny ctnosti – a tato rasa se vydala na cestu zatracení v historii, v té hanebné směsi banality a apokalypsy. Jistoty to potvrzují: zamlčte je, odstraňte jejich následky a znovu vystavíte ráj. Co je pád, když ne pokračování jedné pravdy a ujištění, že už byla nalezena? - vášeň k dogmatu.
Fanatismus ve výslednici – hlavní dědičný hřích, který dodává člověku příchuť užitečnosti, proroctví, teroru – lyrickou lepru, kterou jsou kontaminovány duše, podrobovány, zkalovány nebo exaltovány... Vyhnou se tomu jen skeptikové (nebo budižkničemové nebo estéti), neboť ti nic nepředpokládají, protože jako opravdoví mecenáši humanity – rozbíjejí angažovanost a analyzují delírium. Cítím se spíše v bezpečí poblíž Pyrrhona než nějakého svatého Pavla, a to z toho důvodu, že rozmarná moudrost je jemnější než svatost utržená z řetězu. Ve vášnivém duchu se znovu objevuje vlk v rouše beránčím, bestie tvářící se jako oběť – neubráníme se gryfonům prorokovým... Ten když pozdvihne hlas, dělá to ve jménu nebes, města nebo jiné záminky – vzdalte se od něho, satyr vaší samoty vám nepromine život mimo jeho pravdy a výnosy, jeho hysterie, jeho dobro. Chce se s vámi rozdělit, uložit vám to a přetvořit vás. Bytost posedlá vírou, jež se nesnaží dorozumět s ostatními, to je na zemi cizí fenomén a jeho posedlost spásou dělá život nedýchatelným. Rozhlédněte se kolem sebe: všude larvy, které kážou, každá instituce přináší poselství, radnice mají svá absolutna stejně jako chrámy, - administrativa se svými směrnicemi, metafyzika jako návod k použití pro opice."
Émil Cioran – Genealogie fanatismu - Nástin úpadku

Tohle nemá cenu číst (tady v diskusi) ! Posledni příspěvek byla exhibice, skoro neobhajitelná ve vztahu k tématu. Daleko lepší zakotvení problému - především opravdu relevantní - dokážou mnozí účastníci diskuse vytáhnout z kapsy (zde byli diskutéři připravení).
V diskusi bylo pozoruhodné, jak neschopní byli někteří akademici FHS aplikovat naučené teorie právě na popis praktického problému. Zopakoval jsem si letmo témata, kterými se v knihách zabývají treba Komárek a Horský (Haškovcová je akademicky pohřbena), a musím se divit ještě víc : Komárek: téma moci a přirozenosti, Horský: věda - vyprávění - rétorické figury - postmoderní svět ! Proč to všechno trochu nepoužijí při popisu téhle situace ? Jinak ta věda přece nemá smysl ! Naopak tito "oponenti" v diskusi narazili na zkušené praktiky v propojení vědy a "praktického" světa, navíc s vysoce kultivovanou kulturou projevu, a rozdíl byl znát.

Prosím vás, tím reagujete na můj příspěvek? Pokud ano, pak ignorace je samozřejmě též možný způsob reakce. V solidní diskusi však se v případě ignorace dá hovořit o ideologizaci či utíkání hrobníku z lopaty, argument, že je argument s nulovou hodnotou. Takže se obtěžujte, prosím, s ještě jednou odpovědí.

... argument, že je něco příliš dlouhé, je argument s nulovou hodnotou...

A k čtivu doporučuji následující. - http://www.blisty.cz/art/52104.html

Argument "... argument, že je něco příliš dlouhé, je argument s nulovou hodnotou...", přestože se o délce textu nikdo nezmiňuje je argument s nulovou hodnotou.

Máte samozřejmě pravdu, chtěl jsem asi vidět, co jsem vidět chtěl, pozdě v noci... Takže se omlouvám za faux pas. Tak jako tak však reakce na můj příspěvek stylem "je to exibice", "nemá na ní cenu reagovat" je argument s nulovou hodnotou.

Pane Marčíku, přirovnávat příručku obsahující DOPORUČENÍ, jak definovat a prakticky přistupovat k sexuálnímu obtěžování na univerzitách k totalitním praktikám, je demagogické. Navíc si nejsem jistá, jestli dobře rozumíte výrazu "anarchismus".
Určitě by bylo přínosnější prakticky se pobavit o tom, jak tedy jinak (a lépe) k sexuálnímu obtěžování na školách přistupovat místo servírování obrazů "larev" a "bestií tvářících se jako oběť".

Vážená Petro, pouze drobná poznámka. Možná jste si povšimla, že jsem se vůbec (a záměrně) k příručce nevyjadřoval, neboť jsem ji ani nečetl. Obecně však jakékoliv příručky považuji tak akorát za pokračování lidské domestikace skrze vysokoškolský aparát (podrobněji Peter Sloterdijk - Pravidla pro lidskou ZOO). Vyjadřoval jsem se vůči útokům na doc. Pince a prof. Sokola a vyjadřoval jsem se k tomu, že autoři různých studií a článků samozřejmě že vycházejí z určitých výchozích předpokladů (jinak to ani není možné), žel však tyto mají za svaté pravdy (na což právo jim neupírám, jen je mi proti mysli, když 1. si toho nejsou vědomi a 2. když takové právo nedávají též jiným pravdám) a navíc k tomu ne vždy je rádi přiznávají. Označit určitý diskurs za totalitarizující zavánět demagogií může, já jsem tím poukazoval na výraznou spojitost s tím, co známe v podobě "třídního" či "rasového" nepřítele, s železnými logikami, které těmto ideologiím patří. - Když budu konkrétní, doc. Pinc rád na svých přednáškách zmiňuje, že vztah mezi učitelem a žákem (zástupné pro obě pohlaví) je erotický, vůbec nepochybuji o tom, že taková teze by pro velkou většinu sociálních vědců kvantitativního a snad též i kvalitativního genderistického ražení splňovala definici sexuálního obtěžování. Že však tato teze platí ve výměru antickém (v rozlišení éros-filia-agapé, všechny tři můžeme přeložit jako láska, jež je založeno na rozličném poměru obou účastníků vztahu), a ještě přesněji na Sókratově chápání toho slova, na to pak zejména studentky dotčené Pincovou "chlípností" a "nestoudností" velmi rády zapomínají. A taky se domnívám, že by si lidé, kteří mají vůbec jakékoliv příručky potřebu psát, měli přečíst alespoň některá dílka Nietzscheho (Genealogie morálky, Mimo dobro a zlo, Ranní červánky), pak bych z nich možná vyčišelo něco z jejich tolik mirkodušínovské správňáckovské horlivosti. Ačkoliv...

Pane Marčíku, vaše reakce se nese v duchu "já o voze, ty o koze". Jestli váš pohled dobře chápu, sexuální obtěžování na školách vlastně vůbec neexistuje a nemusíme se jím zabývat?
Doc.Pinc "erotickým vztahem" mezi studentem a učitelem určitě neměl na mysli to, že může při konzultaci studentku/studenta osahávat nebo ji/ho vyzývat k tomu, aby se před ním vysvlékl(a ), protože jinak třeba neudělá zkoušku. Takové oběti (bestii, která se tváří jako oběť) je asi celkem jedno, co praví Nietzsche v Genealogii morálky. Bude chtít mít možnost prakticky se chránit a odvolat se na definované hranice, které by vyučující neměl překročit. Ty můžou být předmětem diskuze, ale rozhodně ne existence problému jako takového.
Stále nechápu, jakou "ideologii" a "třídního nepřítele" máte na mysli. Vaše teoretizování opravdu "zavání" demagogií.

to F.M.:
V omezeném diskuzním prostoru je třeba myšlenky kondenzovat, i proto mají diskuze na FHS pomáhat kultivovat akademické prostředí. Pokud se takhle někdy v budoucnu projevíte třeba na slušné panelové diskuzi, vezmou vám slovo a nikdo na vás ani nebude reagovat. Vaše odkazy na literaturu, jakkoliv inspirativní, jsou úmorné. Tím spíše, když vy si (stejně jako většina jejích odpůrců !) nepřečtete Příručku, okolo které se diskuze točila.
Nemusela. FHS by měla být mozkovým trustem, který je schopen formulovat alternativní popisy a řešení problému. Neuměl, ale hlavně se ani nepokusil. Ale vidím, že i vy máte svoje mocí obdařené příručky, jen je zkuste zde stručně přeformulovat a v životě skutečném aplikovat, ne však na uměle zkonstruovaný svět s předem daným výsledkem.10:0.
Z jakých indicií jste schopen usoudit na katolictví nebo ateismus diskutujících ? Spekulativní a neprůhledné, následně se hroutí celá argumentace ! Ve vašem pojetí může být každá nová informace (= vyvádění ze zoufalého nevědomí prostřednictvím osvětové činnosti) totalitním vědecky-etickým diskurzem a vzdělávací proces je nežádoucím napravováním veřejných pořádků. Platí tedy i pro vámi obhajované vyučující ? Jak byste aplikoval Lévinasův etický pohled na Pincovy výroky ?
Neubližujte drahému kocouru Mikešovi nejasnými odkazy – reference není argumentace, to dělají studenti středních škol, pokud jim to vyučující dovolí. Samozřejmě si stereotyp vašeho uvažování dokážu rekonstruovat, ale namáhejte se a jděte s kůží na trh.
Ke konceptu eros-filia-agapé: váš popis používání konceptu doc. Pincem je ve zkratce nejasný - používá ho v původním smyslu, špatně, nebo vlastním způsobem? Která strana je tím toužícím egoistickým přijímajícím a kdo je vyšší božskou bytostí ? A není to v tomto kontextu záměrně lascivně dvojsmyslné a nezáměrnou dvojznačností se obracející proti řečníkovi ? :D
Pokusme se oživit veřejnou diskusi o společenských problémech svým intelektuálním žárem, nikdo jiný to za nás neudělá. Diskuse o řešení obtěžování na VŠ je právě jednou s takových šancí. Strana „odpůrců“ se této odpovědnosti zatím vyhýbá stigmatizací druhé strany svými nejasnými odkazy na totalitu. Připomíná to v opačném gardu diskuzi o radaru jen náhodou (kdo je nositelem moci ? – díky za moudře obyčejnou reakci Jindry Přibylové-Kopecké) ?
Snažme se také vidět skupiny „odpůrců“ a „stoupenců“ jako vnitřně názorově diferencované, třeba i více než jaké jsou rozdíly mezi skupinami, i o tom v diskuzi mluvil třeba prof. Havelka, ale zůstalo to bez reakce protistrany stejně jako další podněty.
Představuji si s obavami budoucí podobu reflexe problému ve výuce na FHS v podobě zadávání smršti závěrečných prací na témata jako Totalita požadavku na sbírání exkrementů majiteli psů; Sex seniorů s nezletilými jako agapé; filosoficko-politický esej na téma Přemyslovská sobotní zrada aneb O konci partikulární Topolánkovy etiky, praktikované dle Lévinase. Pokud budou vyargumentované, proč ne. Nezdá se mi jen vhodné pěstovat na veřejných VŠ filosofii a společenské vědy způsobem, aby se mohly stát pohůnkovskou příští metafyzikou zvráceně šťastných zítřků, přenechejme to Liberálnímu institutu, CEPu a dalším
Nechci zde narušit akademický charakter diskuse, ale na závěr se přiznám, že triáda eros-filia-agapé a jejich komunikativní využití v intimním vztahu můj soukromý (nikoliv veřejný) život do budoucna určitě obohatí :) Vždyť prý „o čem se nedá vtipkovat, to nemá právo na existenci“/myšlenka z diskuze/, a lépe vtipkovat o teoriích a učencích než o živých obětech obtěžování-ponižování.
Howgh-šmitec