Dobrá, přidávám své postřehy: Prvně - z recenze pana Mikulky a následné reakce pana Varyše - mám pocit, že představení vůbec neviděli, což ovšem nepředpokládám, nebo šli na představení s očekáváním, že uvidí kopii Trierova filmu (což je sám o sobě špatný předpoklad), nebo prostě Švanďák nemají rádi. Představení se jim nemusí líbit, to je naprosto přirozené, ale tak neadekvátní a sprostá reakce mě přivádí na myšlenku, jestli náhodou za tou "recenzí" není nějaká antipatie k tvůrcům. Jinak si to totiž nedovedu vysvětlit. Svůj text píše z pozice neomylného recenzenta, jehož názor je obecně platný. Stačí mi už to, že svou větou "Ctitelům Zdeňka Trošky nelze než s jistým uzarděním doporučit Švanďák," urazil kdekoho, kdo na beznadějně vyprodané představení chodí. Sám jsem ho viděl dvakrát a když jsem chtěl jít ještě s přítelkyní potřetí - na červnové, mimořádně přiadné představení kvůli obrovskému zájmu - už jsem nedostal lístky. Můžu tedy psát o dvou reprízách, které jsem viděl.
Obě představení byla přerušována spontánním potleskem a na konci obou inscenací publikum vstalo a tleskalo hercům vestoje. To jsem zatím na žádném reprízovaném představení nikde nezažil, a to chodím do divadel celkem pravidelně. Herecké výkony jsou vynikající, nikdo tam nehraje na vlastní triko, vše je podřízeno celkovému vyznění inscenace. Samozřejmě excelují Michal Dlouhý, Alexej Pyško a Kamil Halbich. Místy je to opravdu "řachanda", ale asi panu "recenzentovi" unikla jedna podstatná věc: ona ta "řachanda" tam není jenom tak. Tvoří totiž výrazný protipól k velmi silné a překvapivé katarzní pointě, která do inscenace vnáší existenciální rovinu příběhu. Zajděte se podívat. Samozřejmě vám nemůžu zaručit, že se vám bude inscenace líbit. Záleží to opravdu na momentálním naladění diváka ( jako u všeho), jestli se mu podaří souznít. každopádně je inscenace jako celek vysoce profesionální v tom nejlepším slova smyslu.
A ještě jedna věc, proč jsem reagoval na Mikulkovu "recenzi" tak podrážděně. Jen vám zde vypíšu výrazy, které celému jeho textu dominují a prozrazují tak autorovu provoplánovou zášť vůči inscenátorům:
- zjevně nehodlá patlat s nějakými jemnostmi.
- „Moje pravidlo – každej fór dobrej!“ (tady Mikulka argumentuje zvášť nefér, protože vytrhuje z kontextu výrok Michala Dlouhého, který tuto větu do prgramu k představení naprosto zřejmě vyřknul s velkou nadsázkou, kterou pan Mikulka není schopen nebo ochoten jako nadsázku chápat, což je na na pováženou,
- protagonisté infantilně pobíhají po scéně, poskakují po nábytku a ještě přitom stihnou udělat spoustu neobyčejně legračních obličejů (hm, tak to je opravdu bystrý úsudek)
- V nesnesitelném přehrávání se Dlouhému nejvíc blíží Alexej Pyško v roli arogantního islandského byznysmena (Pyško je skvostný, ale zřejmě s ním má Mikulka osobní problém, do kterého nevidím)
- Fanklub Zdeňka Trošky? (tento mezititulek mluví o Mikulkovi naprosto jasně. Pane Mikulko, nemám rád Troškovy filmy a nedívám se na ně ani v televizi, přičemž ovšem nikomu nezazlívám, když se na ně kouká.)
- o tom, jak dokonale se dá chytrý film změnit na triviální řachandu pro klub nenáročného diváka. (do Švanďáku chodí inteligentní publikum. Nevím, jaký typ lidí chodí na divadla Radka Brzobohatého, já rozhodně ne.)
A ironicky vyznívá pod podpisem poznámka "autor je divadelní kritik". O inscenaci se nedozvíme vůbec nic, vůbec nic o závěru, vůbec nic o dalších složkách inscenace, vůbec nic o režii. Prostě to všechno jenom odbyde, že je to šmíra na úrovni Troškových filmů. Divím se, že tak kvalitní časopis, jakým jste, otiskne takový blábol nebo nedonutíte autora text přepracovat. Je to jen zapšklá dojmologie. Za to, co pan Mikulka napsal, bych se musel já jako autor opravdu stydět.