Sternův článek je opět velmi podnětný. Potvrdil mi moji vlastní zkušenost. Například mám kamaráda, který prostou myšlenku rozvíjí mnoha souvětími, kdy při toku zvukových obrazů nelibě nese pobídku k zestručnění. A ani si nevšimne, že se o jeho klábosení shodneme s jiným kamarádem, jako o přehnaném.

Poslední dobou se snažím v konvrezaci s lidmi lpět na jádru věci a možná proto mi někteří z nich dávají najevo nelibost při naší konverzaci. Asi do řeči míchám málo obrazů, clon a závojů, abych s nima lépe vycházel :-).

Nebo někdy píšu SMSky, tedy krátké textové zprávy, tzv KTZky s českou diakritikou. Takových slov s háčky a čárkami napíšu jen pár a už mám konec 160 znakové KTZky. Mobilní operátoři vysloveně podporují mrvení jazyka a postihují ty, kdo chtějí psát s háčky a čárkami.

Ale co děti? Dá se s nimi hovořit tak, aby řeč nebyla zvukový obraz, pohádkou, žitou poezií skrze YouTube? Mám 6 letou neteř. Chodím s ní na bruslení. Učí se to úplně od začátku a pomalu ji to jde. Ze začátku docela poslouchala mé instrukce a dělala, co jsem ji řekl. Dneska ale hodně stávkovala. Sama si vynutila opět zapojit hru na ovečky a vlka, kterou jsme při některém minulém bruslení hráli a při které mimochodem sama bruslila. Dneska jsem ji prostě řekl, od modrý čáry k červený jedeme spolu a od červený k modrý jedeš sama. Takle podaný to bohužel nevzala a tak jsme hráli na vlka a ovečky.
Jindy, když ji učím angličtinu, tak zvukové obrazy (písničky doprovázené řečí těla) pobírá lehce, ale když stroze lpím na tom, aby pochopila smysl nějaké věty, stávkuje. Asi ji tam zase namíchávám málo zvukového obrazu. Nebo to snad jde bez zvukového obrazu?

A co příklad z historie? Co třeba dělali s řečí dejme tomu Přemyslovci (a obecně celá naše česká kultura ve styku s německou, jak o tom Stern psal v Mystice západu)? Naši předci ovlivněni germánskou kulturou a jazykem jistě němčinu používali z praktických důvodů, ale při tom také ztráceli svoji mateřštinu. Kolik slov jako jsou dnešní outlet, outfit, dinner, meeting, briefing, bainstorming... je naší dnešní mateřtinou? Kolik slov takto přešlo z ruštiny (jestli méně, není to mimo geografické důvody i tím, že ruský systém byl méně hegemoický)? Není to tedy jev normální? Jistě, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést diskuze, ale můžeme proti tomu bojovat oděni ve Freudovské zbroji :-).