Děkuji autorovi za velmi pěkný článek. Dovolte pár postřehů.

Nejhustší železniční síť na světě je, domnívám se, bohatství, jehož cenu zatím možná nedokážeme náležitě ocenit. S vyhlídkami na dopady ropného zlomu (peak oil), jakož i výhledově následnými zlomy v produkci energie z jiných konvenčních zdrojů, které navzdory vášnivě zaslepeným proklamacím četných ekologických organizací, s velkou pravděpodobností nebudeme s to nahradit produkcí z obnovitelných zdrojů energie (viz kniha prof. D.J.C.MacKaye Obnovitelné zdroje energie s chladnou hlavou - http://i.sme.sk/cdata/5/53/5348085/WHA_final_sk.pdf ), je patrné, že význam železniční dopravy významně opět poroste. Otázkou tedy zůstává, jak se v tomto ohledu jeví rušení dnes zcela nerentabilních a pouze pár nadšenci opěvovaných regionálních tratí?

Michal Špína poukazuje na slepou uličku běžné argumentace, domnívám se, že stejně tak argumentace jiným "kapitálem" (spíše bych řekl určitým druhem kulturní kapitálu, jak ho vymezuje například Pierre Bourdieu) u garnitury neobstojí. Jako nosnou argumentaci spíše spatřuji linii v duchu: "budou se nám četné z nich (ne všechny) do budoucna hodit". V tomto směru je nesmysl je rušit, ekonomičtější se mi jeví nechat některé z nich ladem (totéž se týká i dnes téměř nevyužívaných nákladových nádraží, třebaže si na ně developeři brousí zuby), ty důležitější a i dnes rozumně životaschopné zachovat v provozu a podporovat.

Zároveň však je dlužno pracovat na technologické inovaci. Nejsou mi známy normy, ani důvody pro ně, jaké musí splňovat železniční vozy, ale v zásadě nevidím důvod, proč by nemohly jezdit vozy co objemu cestujících dejme tomu dvakrát menší, než jaké jsou lokálky dnes, popřípadě pracovat též na alternativách k dnes konvenčním pohonům, jakkoliv žádné dnes neshledávám jako dlouhodobě funkční.

jaký kapitál produkuje a jaké (třeba i nemateriální) hodnoty vytváří pohyb prázdných dvacetitunových vozidel po humnech za vesnicemi, nebojí se mašinfíra, když je ve vlaku sám? A co navrhujete: rozvoj? Aby jezdilo šest párů prázdných vlaků místo čtyř, nebo aby jezdili i průvodčí a vlakvedoucí, aby na konečné bylo do mariáše? Nebo přestěhovat vesnice, kde žijí lidé, k zastávkám v polích?
Sám vlakem jezdím, jak jen to jde... ale tuhle nostalgickou slzu ze sebe vymáčknout nedokážu

Nepřipadá Vám, že tzv. "boj o zachování železnic" se v nynejší době nějak utlumuje. Pamatuju si cca od roku 1997, kdy vznikla první mapka tratí, navržených na zrušení, že boj šotoušů byl větší. Je to jen má doměnka?