Nebudu se vyjadřovat ke zdejším komentářům, chtěl bych pouze říci (vlastně napsat) několik slov k článku Davida Čeňka, který pokládám za velmi zajímavý a podnětný příspěvek k diskusi o DVD vydávaných u nás. Jako příkladem se budu zabývat společností Řitka Video. Nikdo z nás (ani největší cinefilové a sběratelé filmů) nemůže popřít, že úroveň mnohých DVD, která si lze u nás koupit je velmi nevyrovnaná. Osobně se přiznám, že nepatřím mezi ty, kteří vždy očekávají od DVD nějaké bonusy, ale rozhodně vyžaduji alespoň odpovídající kvalitu. Tedy kvalitní obraz i zvukovou stopu. Možná může někdo namítnout, že za tak nízkou cenu, za jakou se prodávají DVD v levných edicích na novinových stáncích nemohu požadovat něco více, ale na druhou stranu vydávat nekvalitní DVD je i za tu nízkou cenu k zamyšlení. Rozhodně nepatřím a nikdy patřit nebudu k lidem, kteří rozlišují film na "umění" a "komerci", kteří používají pojmy brak nebo kýč, kteří mají potřebu začleňovat se do elitářských skupin a uctívat "velké" filmaře jako vrcholu něčeho vznešeného a určovat, co jako jediné stojí za pozornost. Myslím, že každý z nás dovede zařadit film do příslušné kategorie, tak proč neustále dokola zdůrazňovat něco, co je již na první pohled patrné? Upřímě říkám, že se mi taková kategorizace kinematografie hnusí a nechci s ní mít vůbec nic společného. Nemám např. potřebu srovnávat Bergmana s akčními filmy, protože taková srovnání jsou naprosto banální. Např. Tarantino, který bývá někdy pokládán za "uměleckého moderního filmaře" právě vychází především z žánrových produkcí a jeho filmy jsou v podstatě citacemi řady nízkorozpočtových snímků, které nejsou v našem prostředí (a některé také pravděpodobně nikdy nebudou) vůbec známy. Svůj postoj zde zmiňuji jen proto, abych se mohl vyjádřit ke společnosti Řitka Video, která se často zaměřuje právě na různé žánrové filmy, které se do naši distribuce dostávají se značným spožděním, dávno po jejich největší popularitě v západní Evropě, USA a vůbec v celosvětovém kontextu. Je nutné poznamenat, že Řitka Video vydává své filmy ve 2 verzích: v plastových krabičkách v obchodech s DVD a papírových obalech v novinových stáncích. Já osobně u těchto DVD bonusy nevyžaduji, protože italské filmy, které si od této společnosti kupuji znám dobře a dovedu si k nim vždy sehnat informace, které potřebuji. Nikoliv z neověřených a často nekorektních internetových zdrojů, ale z odborné italské filmologické literatury, italských archivů apod. Na druhou stranu ale vnímám také pozici lidí, kteří nemají možnost se k takovým materiálům běžně dostat a nejen z tohoto důvodu by pro ně byly bonusy zajímavým kontextem k jednotlivým filmům, tvůrcům, pozadím vzniku, žánrovému zařazení apod. Troufám si tvrdit, že na italský žánrový film u nás neexistují vůbec žádní odborníci, což je pravděpodobně jeden z důvodů absence bonusů na DVD. Znám např. tytéž filmy, které vydává Řitka Video, ze zahraničních DVD edic, které jsou vybaveny bohatým a velmi kvalitním bonusovým materiálem, např. rozhovory s filmaři, herci, propagačními materiály (plakáty, fotobusty), v několika případech jsou v bonusech zahrnuty také soundtracky z těchto filmů. Nevěřím, že je to vždy otázka peněz a autorských práv, ale spíše větší iniciativy. Jak píše David Čeněk, lze přece vytvořit původní české bonusy. Nemusí přece dosahovat kvality bonusů zahraničních DVD, aby nebyly pro našeho diváka něčím zajímavým. Na jedné straně velmi oceňuji, že Řitka Video vydává italské a španělské žánrové filmy, které filmoví elitáři a estéti často odsuzují, aniž by o nich cokoliv věděli a znali jakýkoliv kontext (žánrový, produkční...). Na druhé straně nemohu v několika případech nepřehlédnout nízkou kvalitu obrazu i zvuku, když tytéž filmy vycházejí již dlouhou dobu v různých zahraničních edicích ve vysoké kvalitě. Přece jen žijeme v době, kdy už je dávno reálné bonusy vytvářet. Není např. problém u některého z filmů, který již u nás běžel, zjistit jeho tehdejší ohlas u kritiky a diváků, sehnat dobovou propagaci (plakáty, VHS obaly) a vytvořit texty o vnímání těchto filmů u našeho publika (fanoušci, sběratelé, odborníci...). Další věcí, která mi vadí je, že mnohá DVD, která si lze koupit v papírových obalech jsou často - díky právě tomuto balení - poškrábaná, umazaná nebo ulepená od drobků papírového balení, prachu či jiných nečistot. Určitě by nebylo špatné vkládat DVD do papírových obalů alespoň v nějakém těsnícím igelitovém balení, které by chránilo DVD před poškrábáním. S podobným případem se setkávám u společnosti Vapet, od které si občas také kupiji italské žánrové filmy. Nicméně papírová balení pokládám za znehodnocení celého filmu. Jednu dobu bylo možné zakoupit v takové podobě také DVD v Levných knihách. Obdivuji iniciativu těchto distribučních společností vydávat málo známé filmy, ale mělo by se přistoupit ke kvalitnějšímu řešení. Článek Davida Čeňka mě přiměl k většímu zamyšlení nad tímto problémem (který již vnímám delší dobu) a myslím, že je důležitým příspěvkem k vytvoření konstruktivní diskuse o kvalitním vydávání DVD na našem trhu.