Tahle "diskuse" trochu legračně polarizovaná mezi nesmiřitelné soukupovce a zatracované čeňkovce je typicky internetová svou agresivitou, která plyne z nepochopení toho, co je publikovaný text vlastně zač a jaké jsou jeho pozice. Už bylo řečeno, že nejde o recenzi, ale o glosu, jejímž tématem navíc není vydání Bressonova filmu, ale osobní postesknutí nad stavem vydávání DVD u nás obecně. Z tohoto pohledu nelze autorovo zklamání nad tím, že na DVD Mušky nejsou bonusy, chápat tak úplně jako kritiku, ale spíš jako upozornění na jeden konkrétní příklad čehosi, co autor ze své pozice vnímá jako obecný problém. Návrh na natočení původních bonusů k filmu bych chápal spíš také jako obecně formulované naznačení postupu, jak by si mohli distributoři nadále počínat. Samozřejmě formálně ta pasáž jako kritika vypadá, což je asi trochu nešťastné, ale ne nutně nefér vůči vydavateli toho DVD - jeho počin prostě jen podle autora zapadá do určitého trendu. Každopádně pasáž je třeba číst v širším kontextu celého textu a jeho předpokládaného záměru.
Domněle lživá pasáž o dojmu osobního rozmaru nemůže být lživá jednak proto, že plyne z neznalosti, jak už psal JF, a jednak proto, že se zde právě píše o "dojmu" - tedy nikoli o jistotě, ale o tom, jak celý podnik působí navenek. To není právnické okecávání, ale pouze prostředek, jak v textu upozornit na to, že následující tvrzení je formulováno jako podezření, které by daný počit mohl v někom (ne nutně v autorovi) vyvolat. A nejsem si jist, zda by se David Čeněk měl za tento dojem omlouvat (neměl by se také Petr Soukup omluvit, že osočuje Davida Čeňka z lhaní na základě nedůsledného čtení jeho textu?).
Vysloveně humpolácká jsou ovšem osobní osočování Davida Čeňka, ať už srovnávající jeho text s jeho aktivitami, nebo upozorňující na to, že autor sám nikdy žádné DVD nevydal. Tahle logika jde trochu sama proti sobě - kolik autoři komentářů k Čeňkovu článku sami napsali publicistických textů? Jak se jejich komentáře srovnávají s jejich osobními profesními aktivitami?
Ten text je celý formulovaný z pozice spotřebitele DVD nosičů a mluví o poptávce určitého druhu zboží - lidé, co si kupují určité zboží, mají tendenci spekulovat o tom, co se děje na straně nabídky - odtud asi také ten dojem osobního rozmaru. To, že publicista stojí na straně spotřebitele, má dobrý důvod (pokud nepíše analýzu určitého trhu, což tady David Čeněk nedělá) - představa vydavatelů DVD, kteří píší o jiných vydavatelích DVD, či filmařů píšících o jiných filmařích zavání poplácáváním se po zádech.
K tématu textu, kterým je praxe vydávání laciných DVD a nedostatek luxusnějších DVD edicí opatřených bonusy, se tak vyjadřuje jen málo komentářů v téhle diskusi. Celkem vzato mi otázka, zda má smysl vydávat dražší DVD úplně bez bonusů, přijde zcela smysluplná. Kolik lidí je ochotno si připlácet jen kvůli tomu, že obraz je o něco čistší?
Nosorožec na Nové scéně
V roce 1960, kdy měla francouzskou premiéru, byla hra Eugèna Ioneska chápána jako metafora vzniku kolektivistických totalitních režimů. Že se Nosorožec již osm měsíců po této premiéře objevil v Divadle E. F. Buriana, bylo vskutku pozoruhodné...
další tipy 
