Že je skutečně větší část anotací v "1001 filmů" poměrně kvalitní (byť některé jsou naopak zoufalou ukázkou toho, kterak nepsat) nic neříká o způsobu a relevantnosti výběru filmů. Je to chronologicky seřazená, nesourodá směs (to je konstatování, nikoli kritika), která se výborně hodí fanouškům či cinefilům pro doplnění si mezer, pro objevení doposud neznámých titulů, ale jako podklad pro výuku mládeže? Děkuji, nechci.Co na tom, že má někdo docenturu, když je schopen do výběru "kanonických" děl zařadit takové nepodarky jako třeba Milionář z chatrče či Utrpení Krista. Namítnete-li, že první vyhrál oscary, druhý vyvolal diskuze po celém světě, tak přesně odhalíte, že v pozadí výběru neexistují jasná kritéria. Vybírá se podle historické důležitosti bez ohledu na uměleckou kvalitu, nebo mají američtí docenti též tak mizerný vkus jako holllywoodské hvězdy, jímž se honosně říká akademici?

Dobrý den, děkuji za reakci, pokusím se odpovědět.

To, že je sbírka filmů v knize uvedených "nesourodá směs", je naopak výhoda, protože to naznačuje, že autoři netrpí jakoukoliv předpojatostí, neboť vedle sebe kladou ryze umělecké filmy i ryzí "brak", a tak to i je zcela v pořádku. Neexistence kritérií vidím spíše jako výhodu.

Ohledně Milionář z chatrče a Utrpení Krista - tak oba jsou minimálně skvělým zdrojem k diskusi, ale jsou to zejména nové filmy. Je logické, že minulá dekáda je zmapovaná poněkud nadivoko, poněvadž tam chybí odstup. Za relevantní považujme řekněme vše do devadesátých let včetně.

Mně šlo obecně ale o to, že dneska se hodně bojuj proti různým žebříčkům a že ta kniha jak svým obalem, tak tím bulvárním názvem malinko klame tělem, protože ty texty v ní jsou ve skutečnosti věru nadstandardní.

Ono v češtině toho o filmu zas tak mnoho nevyšlo, ale rád se nechám poučit - co byste tedy například doporučil jako podklad pro výuku mládeže? Když tedy pomineme kompiláty ad hoc sestavené Ministerstvem.

JE MI TO LÍTO, ALE MUSÍM REAGOVAT ... OMLOUVÁM SE ZA DÉLKU ...
Výše uvedený článek bohužel jen potvrdil fakt, že dochází ke stále větší a větší propasti mezi domácí filmovou kritikou a praxí. Je to ale celkem logický výsledek stavu a vývoje obou těchto oblastí. Česká filmová kritika v mezinárodním kontextu nedokázala za posledních 20 let překročit hranice ČR (knihy a ani články filmových kritiků se v zahraničí neobjevují, jména našich nejvýznamnějších kritiků v zahraničí nikdo nezná a jejich názor bohužel nikoho nezajímá). Naopak úroveň filmové praxe v oblasti filmového umění a vzdělávání je pozoruhodná, inspirující a překračující přirozeně domácí hranice (filmové festivaly, hnutí filmových klubů a artkin, filmová distribuce – minimálně ve střední a východní Evropě je na předním místě).

Problém chudoby české kritiky - a exemplárně i v případě tohoto článku – vidím především v neschopnosti efektivně využívat nejenom bohatých a úspěšných domácích praktických zkušeností, ale i aplikovat (a v mnoha případech i pochopit) zkušenosti obdobných aktivit zahraničních. Bohužel tento základní nedostatek se přímo a exemplárně odráží ve výše uvedeném článku, ve kterém autor (navíc dlouholetý kamarád, spolupracovník a velmi dobrý znalec mých skutečných důvodů a metod) odvážně prezentuje až příliš mnoho nepravd a vlastních chybných závěrů, které jsou v přímém rozporu s všeobecně známou podstatou projektu. Takřka záměrně opomíjí sdělit již zveřejněná fakta a informace z popisu projektu. Těch pochybení je opravdu mnoho a tak se zaměřím jen na ty nekřiklavější (uvádím chronologicky) :

projekt KÁNON FILMU vůbec nesouvisí s novým FAV a vznikl jako projekt všeobecné (a ne výběrové) FAV na středních a základních školách
projekt se nepyšní logy, ale uvádí jen loga aktivně a pozitivně spolupracujících podpůrných instituce, se kterými byl celý projekt připraven. Aktuálně chybí jen logo MŠMT, které dokonce nad projektem převzalo osobní záštitu
nepovažuji tento projekt za vzdušný zámek, stejně jako i ostatní aktivity, které se konají úspěšně dodnes. Příkladem za všechny tyto vzdušné zámky je festival CINEMA MUNDI, který jsem z nuly vydupal ze země a jeho úspěch vedl k pořádání nejenom druhého ročníku v Brně, ale i prvního ročníku v LODŽI.
Do ankety se nemohl zapojit kdokoli, ale pouze přísně vybrané osobnosti naší kultury a filmu (ostatně i autor byl osloven). Navíc základ pro zahraniční část byl vytvořen díky aktivitě asi 2200 nejvýznamnějších zahraničních osobností (mezi nimi nebyl ani jeden filmový kritik z ČR !!!)
„Šílené“ dělení do třech kategorií není můj výmysl, ale velmi návrh respektovaného australského filmového kritika, který přesně odpovídá současnému dělení světa distribuce filmového umění
absolutní nepochopení podstaty celého projektu vychází z tvrzení o líbivosti – podstatou výběru a počátečním zadáním byl výběr filmů, které nejlépe odpovídají základním kánonickým vlastnostem stanovených panem Bloomem (v literatuře) a panem Schraderem (ve filmu). A mezi těmito vlastnostmi jsme osobně líbivost nenašel (není tam), našel ji jasnozřivě autor článku
žebříček není vůbec stanoven z hlediska historického vývoje, bohužel si autor popletl podstatu staršího projektu FILM A ŠKOLA, který na tomto historickém podkladě byl postaven.
Definice komerční film a komerční kino se používají ve filmové praxi používá běžně a rozumí mu většina lidí z praxe velmi přesně. Připouštím ale , že pro filmové teoretiky to může být obtížnější, proto v textu projektu je uvedeno několik příkladů.
PULP FICTION je a bude vždy filmem novátorským a patřícím do kategorie filmů festivalových a filmů artkin – a bohudík nic na tomto ryze objektivním faktu ani subjektivní tvrzení autora článku
web ZÓNY v roce 1994 vůbec neexistoval (a ani nemohl ), první anketa byla zorganizovaná na LFŠ šéfredaktorem ZÓNY Petrem Soukupem. Jinak ale celý projekt KÁNON FILMU je postaven na inspiraci ze zahraničí – především Anglie, Švédska, Polska, Dánska, Německa, Slovenska a je vůbec prvním projektem, který chce a může efektivně tuto zahraniční úspěšnou a lety prověřenou inspiraci a praxi přenést k nám
poslední tvrzení o opětovné líbivosti opět zastírá fakt, že podstatnou většinu seznamu KÁNONU FILMU tvoří filmy klasické a festivalové, komerční kinematografii ve většině případů zastupují filmy kvalitní a pro diváky – a hlavně mladší generaci – přitažlivé. Nevím, jaká byla cesta autora článku k filmovému umění, ale určitě začínala u těch nejlepších komerčních filmů.

Nerad píšu tyto polemiky na suchu, je mnohem lepší o podstatě všech upřímných snah a projektů domácí FAV někam posunout dál vášnivě diskutovat a snažit se společně najít to nejlepší řešení. Bohužel autor vůbec tuto možnost nevyužil, neoslovil mne a nedal šanci se k případným výtkám a připomínkám vyjádřit. Předkládá tak názor plný chyb, nepřesností a tedy i chybných úvah a interpretací. Věřím ale, že v tomto důležitém roce se najde příležitost se korektně a bez urážek i opravdu nedůstojného zesměšňování o problému FAV pobavit, navíc i v rámci plánovaného setkání zástupců nejvýznamnějších evropských aktivit FAV v Praze. Já osobně se na něj velmi těším a věřím, že zahraniční zkušenosti výrazně přispějí k úspěchu všech domácích projektů FAV a pomohou také zkvalitnit úroveň české kritiky.

Nemůžu si pomoct a nezareagovat na jednu věc. Když Jiří Králík píše, že "PULP FICTION je a bude vždy filmem novátorským a patřícím do kategorie filmů festivalových a filmů artkin – a bohudík nic na tomto ryze objektivním faktu ani subjektivní tvrzení autora článku [nezmění]" zní to trochu podivně. Podívejme se na fakta: Ano, PF měly premiéru v květnu 1994 v Cannes. Poté se promítaly na dalších festivelach, mj. v Locarnu, San Sebastiánu a New Yorku. Ale premiéra v širší americké distribuci se uskutečnila 14. října 1994 ve více než třinácti stovkách kin a film během premiérového víkendu vydělal (při rozpočtu asi 8 mil. dolarů) přes devět milionů dolarů. Celkové tržby dosáhly skoro 107 mil. v USA, skoro 214 mil. celosvětově (zdroj http://www.boxofficemojo.com/movies/?id=pulpfiction.htm). Tak si většina z nás patrně "film festivalový a film artkin" nepředstavuje. To, že jsou novátorské (otázka do jaké míry, ale budiž) připustit můžeme, ale to jsou takové Star Wars bezpochyby také, ale přesto asi nikdo nebude tvrdit, že jsou artovým filmem. A slovní spojení festivalý či artový film chápu čistě v rámci "common sensu", žádné teoretické nebo kritické postranní myšlenky do těch označení nekladu.

to Matěj Metelec: Obávám se, že se pletete. Když pominu, že Star Wars je konzervativní rodinná space opera, kterou bych na roveň s Pulp Fiction vážně nestavěl, tak je potřeba si uvědomit, že produkční a distribuční praktiky je něco, co by nás nemělo při posuzování žádného filmu mást. Film je třeba posuzovat pouze jako film samotný, ne podle toho, kolikrát byl kde nasazený v kinech a jak ho odprezentovaly plakáty. To byste pak také mohl tvrdit, že formálně progresivní Speed Racer (viz Cinepur) je rodinný entertainment, a to jenom proto, že to píšou na DVDčku.

Opak je pravdou. Jestliže kritérium je "film FESTIVALOVÝ a film ARTKIN" pak pochopitelně záleží na distribučních praktikách. A mít za to že filmy vznikají bez ohledu na budoucí distribuci a její šíři (bude se vozit po festivalech a když tam s trochou štěstí získá nějakou pozornost, dostane se do klubových kin X široká distribuce a simultánní nasazení do tisíců multiplexů) je trochu naivní. Rozhodně jsem vzdálen tomu být zavilý zastánce Nové filmové historie, ale odhlížet od kontextu a spoléhat na nazření esence filmu, která mi prozradí jaký je "ve skutečnosti", je dle mého přežitek.

Ale Star Wars, byly právě po formální, produkční, trikové, zvukové, atd. stránce sakra inovativní - vždyť Lucase všichni považovali za blázna a tomu filmu nikdo nevěřil - až do té doby než se stal novým receptem na to jak dělat filmy - a peníze. A Speed Racer např. po ideologické stránce JE rodinný entertainment.

Ahoj Jirko, nebudu se zde pouštět do vyvracení většiny tvých argumentů, protože by to nikam nevedlo. Bohužel jako většina diskuzí s tebou. Já jsem vyjádřil svůj názor stejně jako ty máš na to právo a čtenáři si udělají názor sami.

Pokud znáš tak dobře novinářskou praxi, tak jsi jistě postřehl, že FILMOVÝ ZÁPISNÍK NENÍ filmová KRITIKA! (po těch letech, co se známe, víš, že v první řadě nejsem filmový kritik). Pak také víš, že není mou povinností (ani v zahraniční se to nedělá), abych posílal takovýto druh textu k posouzení lidem, jichž se týká. Já přece neodhaluji protizákonné jednání, nikoho nepomlouvám, ale z pozice člověka, který se patnáct let filmové výchově věnuje píšu svůj názor jako VŠ pedagog a odborník z praxe. Jde o polemiku. Navíc text vznikl před schůzkou na MK, takže bych nyní některé podrobnosti změnil. Stejně pořád nechápu, k čemu má tvůj projekt sloužit a proč jsou s ním spojovány veřejné instituce a jejich peníze? Až to bude čistě soukromý projekt, pak to bude jiná věc.

A několik drobných postřehů k omylům, které už léta šíříš:

"Česká filmová kritika v mezinárodním kontextu nedokázala za posledních 20 let překročit hranice ČR (knihy a ani články filmových kritiků se v zahraničí neobjevují, jména našich nejvýznamnějších kritiků v zahraničí nikdo nezná a jejich názor bohužel nikoho nezajímá). Naopak úroveň filmové praxe v oblasti filmového umění a vzdělávání je pozoruhodná, inspirující a překračující přirozeně domácí hranice (filmové festivaly, hnutí filmových klubů a artkin, filmová distribuce – minimálně ve střední a východní Evropě je na předním místě)."

Když mě označuješ chvíli za kritika a chvíli za teoretika, pak bezpochyby filmový historik, kritik a teoretik jsou pro tebe jedno a to samé. Takže věz, že minimálně názory a vědecká činnost prof. Szczepanika z Brna, doc. Klimeše z Prahy nebo dr. Hanákové zajímají odborníky i daleko za hranicemi ČR. To jsou v řadě ohledů špičky v našem oboru a kdybys sledoval práci všech tří kateder, které v ČR máme, tak bys mohl předpokládat, že jsou tu další kandidáti. Ono se ta "známost" posuzuje jinak. Protože ten tvůj přední australský odborník možná je uznávaný ale kdy a kým a proč? To je velmi relativní. Asi víš, že akademická obec má poměrně jasně daná kriteria, pro posouzení významu a dopadu... Skutečně nemáš takový přehled, jak si myslíš, třeba v Cahiers du cinéma vyšel text českého filmového kritika, paní Zaoralová se podílela na publikaci Centre G. Pompidoua (to je dostatečně prestižní záležitost i pro Austrálii) a myslíš si snad, že snad polští, maďarští nebo ruští kolegové jsou na tom lépe? Obor filmových studií a filmová kritika jsou velmi uzavřené a řevnivost je silná v Čechách stejně jako ve Francii, Dánsku nebo v Pobřeží slonoviny. To je prostě blbost, takhle to stavět. Znáš hodně současných vlivných kritiků ve Francii?

Hlavně zase podkopáváš svou pozici, protože nejstarší systém filmové výchovy je ve Francii a funguje tam dobře (nikoliv dokonale) a tam bychom se třeba mohli inspirovat. A tam se skutečně filmy nedělí podle kritérii předního australského kritika, ostatně ani ve Španělsku, ani v Latinské Americe... Obávám se, že jsi opět něco vytrhl ze souvislostí a naprosto nekompatibilně to implantoval pro své potřeby.

Tvůj žebříček prostě do určité míry je historickým vývojem, protože si ho děláš podle kategorií nějaké klasiky (dáš dohromady definici klasického filmu?) a nějaké originality a to evokuje dějiny. Proč tedy nezačít výčtem toho, co chceme ukázat - střihové postupy? vývoj žánru?...k tomu pak můžeme přiřadit typické příklady.

Další věc je ten tvůj výčet úspěchů - třeba hned ty filmové festivaly. Dle mého názoru jsme si tu sice vypěstovaly džungli filmových festivalů , kde je to samá šelma, ale kde se taky běžný divák těžko vyzná (právě CINEMA MUNDI je toho příkladem - chytrý marketingový tah, který má ke kultuře daleko). V řadě rozvinutých zemí na západ od nás je festivalů mnohem více, jsou financovány na základě přesných kritérií, přispívají k propagaci své národní kinematografie a kultivují veřejnost, bojují proti předsudkům atd. To většina českých filmových festivalů nedělá. Ty bojují tak ještě o diváky a sponzory. (Ne všechni samozřejmě.) Nechápu, jak si to můžeš myslet právě ty se svými poměrně tragickými zkušenostmi, když právě tahle praxe se podepsala na tvém osudu!

Vrchol je filmová distribuce. To skutečně moc o ní nevíš. Připadá ti česká filmová distribuce v kinech jako rozmanitá a odvážná?
Přispívá k nějakému jinému cíl než do kapes distributorů a přeci existují země, kde si společnost platí ze svých daní alternativní distribuční kanály pro kina, aby se vytvářela platforma pro diskuzi, pro umění i pro zábavu.
Najdi si na internetu filmové premiéry ve Francii a v Mexiku a srovnej s námi v poměru k počtu obyvatel a kupní síle a uvidíš, že jsme na úrovni Mexika v 70./80.let.

Hnutí filmových klubů u nás bylo velmi aktivní, když jsi byl členem AČFK, ale v posledních letech minimálně přešlapuje na místě a neví, kam se bez Králíka vydat? O tom jsem 100% přesvědčený. A můžeš mi říct, jakou to má pro nás výhodu, že ho tu máme, když jde často o kina, která bojují o přežití. Kluby fungují v zemích, kde je podporuje stát, to si ozkoušela možná až polovina Evropy. Musím zase uvést Francouze, kteří na tom pracovali padesát let a s přehledem nás strčí do kapsy. Jistě si vzpomeneš, když byli jejich zástupci na LFŠ, tak nás sice obdivovali, ale bylo to více pro partyzánské podmínky, v nichž se to u nás dělá, než protože bychom tu měli nějaký originálně propracovaný systém.

A na závěr -prosím, já nechci zvyšovat úroveň české kritiky, tak nepleť úroveň české kritiky s diskuzí o filmovém vzdělávání.

A předem se omlouvám, že toto bude první a poslední reakce na tvé výtky, protože vím, že jsi schopen si tu se mnou dopisovat několik měsíců. Já jsem dost pevně přesvědčen, že tento tvůj přístup k filmové osvětě je v roce 2011 zastaralý.
Není to výraz neúcty k tvé osobě. Nejsem tvým zavilým odpůrcem a i když se to možná nezdá (právě čas věnovaný psaní téhle odpovědi by mohl být důkazem o opaku), je řada věcí, pro které si tě vážím, ale filmový kánon k nim bohužel nepatří.
Zdravím.

Diskutovat nechci, protože není o čem. Bohužel Davide v prvním článku i druhé reakci uvádíš něco, co s podstatou a ani skutečností nesouvísí. Takže jen velestručně
- v článku i odpovědi jsou velké nepřesnosti a nejasnoti plynoucí z něznalosti podstaty a také pravých úmyslů ... pokud o nich chci korektně psát, pak je normální, čestné, profesionální si je nejprve u zdroje ověřit . Rád je sdělím a sděluji
- to , že existuje dost kvalitních teopretiků a kritiků nezpochybňuji, jen vycházím ze smutného faktu, že i uvedení Tebou kritici nevydali ve světě žádnou knihu, na rozdáíl od několika set kritiků nejenom amerických, farncouzských a nebo anglických. Je mi to líto, ale je to fakt a tvoje informace je o něčem jiném /o článcích - já ale mluvím o publikacích a knihách/
- mluvilt o systému francouzském jako základu je bohužel nesmysl. Francie má totiž naprosto odlišné postavení v Evropě, jejich systém podpory filmu je neaplikovatelný a proto nás (a mne) zajímají systémy nám mnohem bližší - pro mne např. severský a polský (a pochoipitelně anglický a německý). Já jej neignoruju - jen vycházím z fakt a také z příkladů pro český projekt FAV aplikovatelný.
- podobně je to i s festivaly, opět není možné srovnávat naši festivalovou tradici s jinými vyspělejšími (myšleno filmově) zeměmi. Bohužel jsme v této oblasti spíš zemí rozvojovou a proto můžeme srovnávat festivalovou úroveň s úrovní ostatních podobných zemí - třeba Slovensko, Maďsarsko, Poslko a atd. Ne už Francie a nebo Německo - to by se muselo v naší zemí toho zěmnit mnohem víc a jinde.

Osobně si myslím, že KDOKOLI v naší republice, který se pokusí o změnu tohot zvráceného filmového systému je hoden obdivu a podpory, ale určitě také musí být schopen ustát i oprávněnou kritiku. A to platí i pro mne, jen mne mrzí, že Tvoje kritika oprávněná není. Kritizuješ totiž to, co vzniklo - naštěstí - mimo naše hranoic a asi chápání. Celý projket je poistavenb ne namých myšlenkách, ale myšlenkáých a práci několika slkvělých a ve světě respektovaných kriticích . A na závěr posílám malé portfólio australského kritika, kterého považuješ za relativního. http://en.wikipedia.org/wiki/Adrian_Martin - já naopak neralativně tvrdím, že žádný český kritik takové portfolium nemá a v dohledné době ani mít nebude. A to osobně považuji český film ajeho tradici za mnohem lepší, než australskou. Proč ? To je tak trochu domácí úkol i vážná otázka k zamyšlení. Myšlenky Kánonu a jeho podstata je ti známá několik měsíců, pokud by ti skutečně záleželo na kvalitě a přirozené pomoci NÁM méně vzdělaným, proč to neuděláš normální "světovou" cestou normální solidarity (jsme přece na jedné lodi nebo ne ?) a kloníš se k běžným českým způsobům komunikace (nekomunikace). Ach jo.