Dopady výstavby jsou dvojí: přechodné a trvalé. Přechodnými myslím dopad stavebních prací, který pro obyvatele bude nepříjemný, ale jen dočasný. Tyto dopady by byly přijatelné, pokud by obyvatelům něco přineslo to, co se staví. Protože si myslím, že to, co se staví hodnotu území snižuje, tak se hrdě hlásím do zástupu remcalů.
1) Území je blízko centra, ale zatím vcelku zůstalo uchráněno těch negativních dopadů, které s sebou centrální umístění přináší. To ovšem zástavba mění. Zvyšuje se hustota dopravy a ubývá parkovacích míst, protože parkovací místa v administrativních jsou buď nevyužitá nebo nedostatečná. Např. před naším barákem parkuje cca 7 vozů z firmy sídlíci v "Motokovu", přestože je to 5 min chůze od budovy. V pracovní době se před domem nedá parkovat, kapacita je vyčerpaná a staví se další objekty. S trochou jízlivosti bych poznamenal, že působení ODS na radnici se nám zvěční v podobě "modré zóny", která bude "řešit" nedomyšlený přístup k rozvoji území.
2) Přínos zástavby pro stávající obyvatele je opravdu minimální. Ani obchodní centrum Arkády na tom mnoho nemění, protože nabízí obchodní plochu bez zázemí. Z tohoto pohledu se služby např. ve starém centru Nuslí jeví jako hodnotnější.
3) Nová zástavba je řešena spíše podle vzoru objektů na periférii dostupných jen osobními automobily. Není dostatečně řešen pohyb chodců po území, pořád budeme jen obcházet nějaké prosklené fasády bez obchodů, bez smyslu.
4) Ideálním náměstím pro mne jsou menší náměstíčka ve stylu staré zástavby Nuslí, Žižkova, Karlína nebo Holešovic. Nic takového ale od nové výstavby nečekám. Kvality nové architektury nejlépe vyniknou při popojíždění v zácpě na magistrále. Pro pražského chodce nic nepřinese.
5) Opravdu si nemyslím, že zahušťování výstavby v doposud nekolapsujících čtvrtích je dobrý nápad. Tento "rozvoj" města přinese dopravní problémy a v konečném důsledku se vymstí i developerům, protože až jejich klienti zjistí, že se v šest nedostanou domů kvůli zácpě na magistrále a pěšky zde není kam jít, tak hodnota objektů poklesne.
Nosorožec na Nové scéně
V roce 1960, kdy měla francouzskou premiéru, byla hra Eugèna Ioneska chápána jako metafora vzniku kolektivistických totalitních režimů. Že se Nosorožec již osm měsíců po této premiéře objevil v Divadle E. F. Buriana, bylo vskutku pozoruhodné...
další tipy 
