Vždyť přece tolik se chce příjemně a požitkářsky žít a vzletně básnicky zpívat! Podle hesla Něco za něco.

Ale no tak! Šedá svatozář maloměšťáctví se v současnosti přelila okolo pěstěných hlav humanitně-akademických pohodářů, kteří jsou nadmíru spokojeni, pouze by rádi víc peněz. Mlčící většinou jsem myslel dav, kterému krmí oči a uši fašizující se česká média. Dav, který je (i díky médiím a pohodovým intelektuálům) srážen do chudoby a z chudoby do bídy. Kavárenští intelektuálové jsou vychechtaní, zagrantovaní a zastipendiovaní - problémy davu nejsou jejich problémy, ale brzy budou. Vzbouří se nebo polezou diskrétní elitě šikovně do prdele. Tipuju druhou alternativu. Všechno nasvědčuje tomu, že se "duchovní elita" opět srotí v Národním divadle a vyjádří současným bezskrupulózním kurvám plnou podporu a oddanost...

To musela být opravdu výživná debata, protože takto formulováno to vypadá, že "mlčící většinou" je právě Raymonda Arona oni nijak se nevyjadřující maloměštáci.

Beuysova sociální skulptura byl neustálý proměnlivý proces, nebylo tím myšleno nic trvale definitivního. Přes sebeurčení se docilovalo ovlivňování a spoluurčování okolí, navozování kvalitativně odlišných sociálních interakcí. Umění v tom nehrálo obecně zažitou a dominantní roli. V této jeho rozpustitelnosti spočívala jeho angažovanost a nenásilná radikalita.