AENEUS, NOSTER MAGNUS pánUS

a slavný TROIANORUM rek

po moři rejdil jak cikánUS,

NUNC poslal nás AD TE, O REX!

ROGAMUS, DOMINE LATINE,

nechať náš CAPUT nezhyne,

nám žít v své zemi PERMITTE,

ať za PECUNIAE, ať GRATIS,

my děkovati budem SATIS

vždy BENEFICENTII tvé.

Moje zrcadlo má stíny na duši

A nikdo netuší

A nikdo netuší

Že v noci píšu hořčicí na víčko

Trochu jsem zhloupnul

Ale jen maličko

Refrén někdejšího hitu vybral Elsa Aids

15 3 18

Ve skalách

blízko vybraného místa

stojí hotel s bazénem

temné tapiserie, levné kopie plakátů

Alfonse Muchy a parket pro disco

němečtí důchodci snídají paštiku

křišťálové lustry rozložily dopolední světlo

na …

z bukoliky zbyla nám

jen dobytčí lejna

přeskočit je nelze

vyšli jsme z rytmu

a směšné je hopsat

bez nohou

s hrudí v bahně

lstivější než všechna

polní zvířata

krmíme ji ovocem

ze zakázaných stromů

činíme úklady její patě

načež nám ona

možná jednou

rozdrtí

hlavu …

„V umění se vylouplo několik novejch jmen.

V jednom kuse se montujou do režimu a dělají

dusno. Je nutný jim típnout knot, vygumovat je

z širšího povědomí. Zalarmujte naše lidi v týhle

branži a dejte jim jasný pokyny – nebrat vážně,

mlčky přehlížet, psát negativní …

Vylezl na strom a čeká. Má velký černý klobouk, jímž

by bylo možné rozhánět mraky. Dva pohledy na třešně

a jeden, jaký se vrhá přes zeď. Má v kapse nůž a v ruce

provaz.

Oči šlehají ze stromu na strom. Bude pršet, nebude

pršet. Ještě koleno na druhou větev. Rozhlíží se.

Pak …

Jednou jsem sama se sebou odjela na 17 dní

na maličký ostrůvek, kde nikdo kromě mě

nebyl, a já jsem 17 dní brečela. Protože tam

skočil delfín a mně tekly slzy, že ani nemám

komu říct: Hele, delfín.

Z rozhovoru s Lucií Bílou vybrali Elsa Aids a Kristina Láníková

v jakémsi rozpoložení

dne toho a toho

na tom a tom místě

počasí mrazivé

místností poletují zvláštní vůně

vše začíná v bodě neurčitelnosti

Báseň vybrala Michaela Velčková

Střelil jsem toho ptáka do křídla,

přestože letěl proti zapadajícímu slunci,

ale jak zazněla rána, vyrazil vzhůru,

výš a výš střepinami zlatého světla,

až se pak zvrátil, rozčechraný,

s peřím vznášejícím se kolem něho,

a padl jako olovnice do trávy.

Chvátal jsem blíž, rozrážel …

ty

ty dyby

by ses ty

jak reješ se

rej

ty ty dyby

by ses ty jak

ňákej sušnej

ty

ty dyby

by ses ty

jak za potem ty

ty reješ se

rileček řívěs

by ses jak

ňákej suš

ty

živej pot gřivej a

ra ranku šejdrem

a takař a adic máš

a koíkem …