Studio – místnost, kde koberce znamenají éter
Mladý umělec Roman Štětina je po všech stránkách intimně svázán s prostředím Českého rozhlasu. Pravidelně připravuje vysílání Radiogalerie, kde představuje různé umělce, a také jeho autorské projekty se rozhlasem inspirují. Ve starším videu Nokturno například zkombinoval rozhlasové hry a pořady, do nichž zasahují volající posluchači. Vznikl tak absurdní dialog fiktivních postav a reálných moderátorů. Ve smíchovské galerii Štětina inscenuje působivou atmosféru prázdného rozhlasového studia. Svým soustředěným pohybem a pečlivou manipulací objektů vytváří osamělý herec zvuky, které navozují iluzi reálného děje. Právě pomocí efektního a převážně němého obrazu vykresluje Štětina studio jako jedinečné místo hluku, který umocňuje přesvědčivost fikce.
Galerie Jelení (Drtinova 15, Praha 5), do čtvrtka 9. 2.
Tereza Stejskalová

Kráska dne a Přelet nad kukaččím hnízdem
Česká televize pokračuje se svým mohutným cyklem Velikáni filmu, v jehož rámci uvádí snímky Federika Felliniho, Anga Lee, Davida Lynche a mnohých dalších. Aktuálně pak Krásku dne (1967) filmového surrealisty Luise Buñuela a o týden později slavnou Formanovu adaptaci knihy Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. V době květinových dětí a „sexuální revoluce“ natočil Buñuel příběh o zakázaných touhách maloměstské paničky Séverine (Catherine Deneuvová), která je neuspokojená v jinak ideálním manželství s chirurgem Pierrem (Jean Sorel). Prostředkem k vybití nejrůznějších fantazií se stává luxusní nevěstinec, kde začne figurovat jako exkluzivní kurtizána. Režisér mísí „reálné“ obrazy se Séverininými představami a ponechává otevřenou i možnost, že všechny její eskapády jsou pouze libou fantazií. Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) českoamerického režiséra Miloše Formana skvěle zpracovává téma tlaku oficiálních institucí na jakékoli rebely a absolutní touhu je potlačit a konformizovat. Přesné herectví Jacka Nicholsona v ústřední roli Randalla Patricka McMurphyho kontrastuje s totalitní vrchní sestrou Ratchedovou (Louise Fletcherová), jež musí Randalla dostat za každou cenu pod kontrolu.
ČT 2, v pondělí 6. 2. a 13. 2. od 21.00.
Petr Hamšík

Kalibův zločin a Na větrné hůrce
Karel Václav Rais v dnešní době rozhodně nepatří k favoritům domácích divadelníků. Aktuálně se však k němu a jeho románu Kalibův zločin z roku 1892 vrací režisér Jan Antonín Pitínský ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Vesnické rodinné drama o věkově nerovném manželství inscenátoři směle porovnávají s klasikou – s Maryšou bratří Mrštíků nebo s dramaty Gabriely Preissové. Pitínský si román spolu s Hubertem Krejčím také sám dramatizoval a na jeho jevištní verzi pracuje s patnáctkou hereček a herců uherskohradišťského souboru. Co je na příběhu aktuální? Současnou terminologií řečeno, domácí násilí obrácené proti muži. Další dramatizaci, která by divákům v únoru neměla uniknout, premiéruje Divadlo Petra Bezruče v Ostravě. Režisér Jan Mikulášek spolu s dramaturgyní Martou Ljubkovou a výtvarníkem Markem Cpinem tu připravili dramatizaci románu Emily Brontëové Na větrné hůrce – „klasiku o lásce a pomstě“.
Divadlo Petra Bezruče (28. října 120, Ostrava), premiéra v pátek 3. 2. od 19.00; Slovácké divadlo (Tyršovo náměstí 480, Uherské Hradiště), premiéra v sobotu 4. 2. od 19.00, první repríza v pondělí 6. 2. ve stejnou dobu.
Jana Bohutínská

Polychrom Praha Ursound
Na sklonku prvního únorového týdne pořádá pražský Komunikační prostor Školská „nedělní protáhlou hudební událost“ u příležitosti vydání nízkonákladového disku Sounds of Praha (Praha Favourite Sounds). Zvukovou antologii terénních nahrávek vydává anglické vydavatelství Engravedglass. Akce bude mít podobu „hudební novokřtěnecké performance“ probíhající jako „otevřený hudebně-dramatický hodinový hotel“. Otevřeno je od dopoledne až do večera. Zván je každý, koho to zajímá. Přímo či na dálku budou přítomni například Petr Vrba, Jaroslav Kořán, Tomáš Procházka, Petr Nikl, John Grzinich, Miloš Vojtěchovský, Lloyd Dunn, Gívan Belá, Lenka Dolanová, Michal Kindernay a samozřejmě John Cage, jehož stým narozeninám je celý projekt zasvěcen. Přímý přenos zajistí Radio Lemurie.
Komunikační prostor Školská (Školská 28, Praha 1), v neděli 5. 2. od 10.00.
k!amm/Ondřej Klimeš

Američan
Poslední švédská zakázka nájemného vraha Jacka (George Clooney) dopadla mnohem ostřeji, než kdokoli předpokládal, a je nutné se na delší dobu uklidit. Nikoli však do belgických Brugg, ale na italský venkov. Jack záhy dostává drobnou zakázku od místní záhadné Mathildy (Thekla Reutenová) a seznamuje se s krásnou Clarou (Violante Placido). Zdánlivá idyla však nemůže dlouho vydržet. Ze spojení herce George Clooneyho, který si v poslední době vybírá menší a ambicióznější projekty, a talentovaného režiséra Antona Corbijna vznikl netradiční pohled na zabijáka. Film se většinou vyhýbá klasickým klišé a spíše odkrývá vyprázdněnost duše a identity hlavní postavy.
HBO, v sobotu 4. 2. od 20.00.
Petr Hamšík

Nepřítel lidu
V pořadu rozhlasové jeviště v cyklu věnovaném klasikům severského divadla zazní adaptace divadelní hry Henrika Ibsena z roku 1882. Téma: Hodní lidé jako kolektivní stroj na produkci „veřejných nepřátel“. Přeložil František Fröhlich. Rozhlasová úprava a režie Hana Kofránková.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 4. 2. od 14.00.
Miloslav Caňko

Kompromis v české architektuře 70. a 80. let
Neustálé ústupky a frustrace z nenaplněných očekávání charakterizují život v normalizaci. Umělkyně Bára Klímová se zabývá paradoxy přítomnými ve vilové výstavbě doby, jejímž ideálem bylo kolektivní bydlení. Teoretička architektury Michaela Janečková zkoumá specifika výstavby panelových sídlišť. Škálu kompromisů a jejich dopad na kolektivní a individualistický způsob bydlení obě rozeberou ve společné autorské prezentaci. Přednáška nabízí „kosý“ pohled na dějiny architektury, protože je pojímá nikoli skrze úspěchy či neúspěchy, ale prostřednictvím vynucených řešení středních cest. Zároveň zve do prostoru, v němž se expertní metoda spájí s metodou uměleckou.
etc. galerie (Kateřinská, Praha 2), ve čtvrtek 2. 2. od 18.00.
Tereza Stejskalová

Večer s Miroslavem Olšovským
Slavista a komparatista Miroslav Olšovský vydal loni svou druhou autorskou knihu Průvodce krajinou, jež vznikala na přelomu osmdesátých a devadesátých let a kde se v prázdné a studené krajině ozývá tiché skučení větru... Setkání se uskuteční v rámci cyklu poetických večerů Le Chien.
U Budyho (Libeňský ostrov, Praha 8), ve čtvrtek 2. 2. od 19.00.
Petr Andreas

Dítě č. 44
V režii Dimitrije Dudíka byla natočena divadelní hra Dítě č. 44, která je dramatizací románu spisovatele Toma Roba Smithe (v překladu Josefa Hanzlíka). Její děj se odehrává v sovětském Rusku za Stalinovy éry a točí se kolem nalezení mrtvoly malého dítěte. Uslyšíte Martina Myšičku, Danu Černou, Davida Novotného nebo Lukáše Hlavicu.
ČRo 3 – Vltava, ve čtvrtek 2. 2. od 20.00.
Miloslav Caňko

Novocirkusačky ve Mlejně
KD Mlejn poprvé pořádá mezinárodní festival nového cirkusu zaměřený pouze na ženy – performerky. Festival Fun Fatale – Ženy na prknech kromě programu představení nabízí také workshopy zahraničních lektorů. Jedním z účastníků festivalu je samozřejmě domácí Cirkus Mlejn. Uvádí inscenaci Postav na čaj! (kde vystupují Jana Klimová a Eliška Brtnická) a spolu s hosty ještě Easy Living (anotovaný jako „vertikální animace klasické hudby, akrobatická jam session na visuté hrazdě, šále, kruhu a vertikálním laně za doprovodu zpěvu, houslí a harfy“). Cirkus TeTy avizuje svou Hru, využívající hrazdu a šálu jako novocirkusové představení s prvky absurdního dramatu. La Compagnie des pieds perchés tvoří dvě švýcarské umělkyně, Morgane Widmerová a Stéphanie N´Duhiraheová, která nyní žije a pracuje v Česku. Vystupují s inscenací Foutaise, pro niž využívají akrobacii na vertikálním laně. Do Prahy přijíždějí také Jana Korbová z Německa, Alaide Ibarra z Mexika nebo Ilona Jäntti z Finska, která povede jeden z workshopů. Výuce technik současného cirkusu a akrobacie se mimochodem v KD Mlejn věnují i běžně během roku, nejen při festivalové příležitosti. Součástí festivalu je také genderová konference na téma ženy a dívky v cirkusovém divadle.
KD Mlejn (Kovářova 4, Praha 5), od středy 1. 2. do neděle 5. 2.
Jana Bohutínská

LaChapelle v Rudolfinu
Jedním z děl, která americký fotograf David LaChapelle vystavuje nyní v pražském Rudolfinu, je Potopa (2006), anebo Prám iluzí běsnící ku pravdě (2011). Kurátor Otto M. Urban na této první LaChapellově retrospektivě shromáždil rané fotografie z poloviny osmdesátých let vedle těch nejnovějších. Autor je známý pro kombinování hyperrealistické estetiky se sociálním podtextem a z módní a reklamní fotografie už pár let uniká, přičemž jeho inspirací je historie umění i pouliční kultura. Apokalyptické, také surreálné a humorné. Výstavu, jak bývá zvykem, doplňuje řada přednášek.
Galerie Rudolfinum (Alšovo nábřeží 12, Praha 1), do neděle 26. 2.
Lenka Dolanová

Hudební fórum
Josef Třeštík připravil třídílnou ochutnávku z Mezinárodní tribuny skladatelů 2011. V prvním dílu vyslecheme skladbu Franceska Filideie Macchina per scoppiare Pagliacci, Juana Pabla Nicolettiho Abismo al Abismo a Benjamina Attahira N’Zah. V díle druhém zazní Les Adieux Miroslava Srnky, Téměř poslední dech George Cremaschiho a Hey Driver, Cool Down the H’s od Christofa Deinze. A do třetice: Dislokationen od Iris ter Schiphorst, Arie od Juliana Skara, Last Song od Jasny Veličkovićové.
ČRo 3 – Vltava, od středy 1. 2. do pátku 3. 3., vždy od 23.15.
Miloslav Caňko

Fyzické básnictví Petra Váši
Hudebník, textař a básník Petr Váša se v druhé polovině osmdesátých let angažoval v alternativních rockových kapelách; rok po převratu se začal věnovat projetu fyzického básnictví. Jedná se o žánr spojující literární, hudební, pohybové a výtvarné inspirace ve výrazu pouhého hlasu a těla sólového performera nebo zvláštního druhu kresby. Po řadě sólových a televizních vystoupení založil v roce 2000 hudební skupinu Ty Syčáci, s níž zatím vytvořil dva písňové cykly a dvě experimentální opery. V roce 2004 zahájil projekt „fyzických básní v trans-latině“ Tomvansong, svérázně řešící otázky osobní a jazykové identity. Nyní uvádí novou sbírku, která shrnuje jeho dosavadní tvorbu v této oblasti.
Kabaret Špaček (Kopečná 46, Brno), v úterý 31. 1. od 19.00.

Večer s Tomášem Zmeškalem
Prozaický debut Tomáše Zmeškala Milostný dopis klínovým písmem patřil k událostem literární sezony 2007 a jeho zápletka, v níž se hrdinka stává obětí sadomasochistických choutek policisty, jenž vyšetřuje jejího muže, vzbudil rozsáhlé diskuse o policejním teroru v rané fázi komunistické diktatury. Pořad s autorem a přizvanými hosty moderuje David Vaughan.
Památník národního písemnictví (Pelléova 20, Praha 6), v úterý 31. 1. od 19.00.
Petr Andreas

Zberači kamenia
Bouřlivé události na Šluknovsku v minulém roce inspirovaly Laďu Gažiovou k výstavě, jejíž lyrický název odkazuje k obětem násilných akcí bílé většiny. Výstava se navíc koná pouhých šedesát kilometrů od ohniska nepokojů. Gažiová je známá na umělecké scéně jako malířka výrazného rukopisu, která využívá netradiční techniky spreje na plátno. Na výstavě se k traumatickému tématu vyjadřuje nepřímo. Melancholické a temné obrazy, fotogramy i kresby tematizují neporozumění, izolaci či bezmoc.
Galerie NF (Resslova 1717/8, Ústí nad Labem), do neděle 12. 2.
Tereza Stejskalová

Šumavský pivovar
Název celého jihočeského pohoří převzal pivovar ve Vimperku, který se nachází na okraji šumavského parku, jen pár kilometrů od hranice mezi nížinou a horami. Místo tak může dobře posloužit jako výchozí bod pro turistiku či zimní lyžovačku. Na Kvildu odtud jezdí autobus až do pozdního odpoledne. Pivovar je trochu nešťastně umístěn ve staré části města, hned pod náměstím Svobody, což sice má své estetické kvality (restaurace s pivovarem se nachází ve středověkém domě s klenutými stropy), ale je to značně z ruky pro většinu místních, kteří žijí na odlehlém sídlišti. Výletnickými možnostmi Vimperk také zrovna neoplývá, takže udržet se bude těžké. Rozhodně ale stojí za to pivovar navštívit, už třeba proto, že leží v ulici, která padá kamsi dolů pod úhlem téměř třiceti stupňů. Pivovar byl založen v roce 2010, ale jeho majitel Ivan Hojdar nám řekl, že má ambice navázat na tradice dvou zdejších pivovarů – zámeckého a měšťanského. Příjemným překvapením byla exkurze, kterou nám majitel nabídl záhy poté, co jsme se usadili. Byla zdarma a pan Hojdar nás osobně pivovarem provedl. Varnu tu mají dvouhektolitrovou a roční výstav 300 hektolitrů, vrchním sládkem je Oldřich Koza. V pivní nabídce měli v předvánočním čase pět piv: světlou jedenáctku, polotmavou dvanáctku a tmavou třináctku a k tomu dva speciály – zázvorový a vánoční medový. Vánoční byl očekávatelně sladší, medová chuť v něm však byla nepostřehnutelná, ani jinak nebyl chuťově příliš výrazný. Zázvorové pivo bylo také jen lehce ochucené, velmi světlé a jen trošku nahořklé. Ani jedno nás příliš neoslovilo (cena byla 35 a 30 korun za třetinku). Zklamáním byla především místní jedenáctka (30 Kč) s nepříjemně minerální chutí, bez plnosti a jen málo hořká, spíše nakyslá. Skvělá byla naopak polotmavá dvanáctka (32 Kč). Rozhodně nejlepší pivo tady! S plnou chutí i dostatečně hořké. Slušná byla také tmavá třináctka (35 Kč) s lehce praženou chutí a příjemnou hořkostí. V Šumavském pivovaru bohužel vaří jen spodně kvašená piva, výjimkou je prý letní pšenice. Sympatická je nabídka jídel. Kupříkladu z mláta (sladový odpad, který zůstane po vaření) tu připravují placky, které podávají se škvarkovou pomazánkou a povidly (i když v trochu podivné kombinaci – dvě sladké a dvě slané placky – za 50 Kč). Zbytek mláta prý zkrmuje sousedův pašík. Daleko lepší dojem na nás ale udělala domácí masová paštika se švestkami (55 Kč). Škoda jen, že k ní nedávají trochu víc pečiva. Velkorysejší by mohli být i u dalamánku, který podávají k česnekové polévce (má asi čtyři centimetry v průměru). Nabízejí tu také možnost piva s sebou, a to jak v plastových lahvích, tak ve skle nebo soudku, jen ty obaly mají docela drahé (30 korun zaplatíte zálohu za patentní láhev, jejíž cena je normálně 7 korun).
Více: sumavskypivovar.cz
Jiří G. Růžička

Kotrmelce Martina Černera
Výstava experimentální poezie Martina Černera zdobí stěny náchodského klubu Poklop po celý leden. Na derniéře bude autor recitovat ze svých kreativních hrátek, jimiž zbavuje text kontextu a tak aktualizuje jeho významy. Autorské čtení doprovodí muzikant Oldřich Bohadlo.
Klub Poklop (Zámecká 243, Náchod), v sobotu 28. 1. od 18.00.
Petr Andreas

Improvizace ve Školské
Galerii ve Školské 28 opět vykradli, její freeimprovizační soukolí ale pracuje dál. Poslední lednový pátek zde v prosklených útrobách vystoupí italský perkusionista Enrico Malatesta a slovenský skladatel, performer a hudební teoretik Miroslav Tóth. Malatesta se již od konzervatoře zaměřuje na orchestrální i sólové hraní a jeho hlavním zájmem je snaha přehodnotit úlohu perkusionisty na základě studia akustických dimenzí a materiálních kvalit perkusních nástrojů. Kromě vlastních sólových projektů hraje sólový repertoár významných skladatelů 20. století (Cage, Feldman, Stockhausen, Brown). Spolupracoval například s Christianem Wolfarthem, Seijirem Murayamou, Giuseppem Ielasim, Robinem Haywardem, Tristanem Honsingerem, Ursem Leimgruberem, Franzem Hautzingerem, Eugenem Chadbournem. Tóth se specializuje na problematiku hudební performance, audiovizuálního díla (videoklip, filmová hudba, videoart v interakci s hudební složkou), hudební kompozice a historie hudby 20. století. Působí jako umělecký vedoucí improvizačního symfonického orchestru Musica falsa et ficta. V současnosti připravuje vydání prvního CD seskupení Dunkel Therapy. Aktivně spoluúčinkuje v experimentálních hudebních projektech Shibuya Motors a Q30J666222 a účastní se aktivit audiovizuální skupiny Frutti di mare. Mezi jeho spoluhráče patří Slavomír Krekovič (Shibuya Motors), Daniel Kordík (Urbsoubnds), Andrej Gál (Shibuya Motors), Michal Paľko (trio pre interpretáciu súčasnej hudby), Ján Oriško (Dunkel Therapy), Peter Čaputa (Dunkel Therapy), Martin Burlas (Dunkel Therpay), Marek Piaček (Musica falsa et ficta) a mnozí jiní. Miro Tóth vystoupí s pozvanými místními improvizátory a možná dojde i na společný jam s Enrikem Malatestou.
Galerie Školská 28 (Školská 28, Praha 1), v pátek 27. 1. v 19.30.
k!amm/Ondřej Klimeš

Alphaville
Při vyslovení jména Jean-Luc Godard často vytanou vzpomínky na levicové filmové eseje typu Pravda (1970), v případě Alphaville (1965) však podobné asociace nejsou na místě. Kombinace typicky amerických žánrů sci-fi a filmu noir představují hlavní město galaxie v podobě noční Paříže, do které přijíždí tajný agent Lemmy (Eddie Constantine), aby našel místního vynálezce Leonarda von Brauna, který zkonstruoval počítač alfa 60, ovládající společnost na základě diktatury logiky. Veškeré úchylky, jako jsou city či umění, jsou tvrdě trestány.
ČT 2, v pátek 27. 1. od 20.55.
Petr Hamšík

Antropofest 2012
Mezinárodní filmový festival Antropofest přináší do Prahy již potřetí unikátní snímky s antropologickou tematikou. Během dvou festivalových dní bude promítnuto celkem 19 filmů z celého světa. Například z Norska, ruské Sibiře, Sierry Leone, Portugalska, Brazílie, Velké Británie či východního Slovenska a České republiky. Filmy ověnčené festivalovými cenami budou doprovázeny odbornými diskuzemi s českými i zahraničními autory a odborníky. Diváci se mohou těšit na evropskou premiéru filmu Shooting Freetown, který přijede představit osobně i jeho autor Kieran Hanson. Na letošním ročníku se vedle skutečných profesionálů představí se svou torbou i studenti z českých univerzit.
Divadlo Dobeška (Jasná I. 6, Praha 4), v pátek 27. 1. a v sobotu 28. 1.

Výstava: „Metamorfózy“ proměny
Umělec: Jiří Petrbok (nar. 1962)
Kurátor: Petr Vaňous
Místo: Zahorian & co Gallery, Štúrova 10, Bratislava, SK
Termín: 27. 1. – 25. 2. 2012
Vernisáž: 26. 1. 2012 v 18:00 hodin
Více: www.zahoriangallery.com

Výstava Metamorfózy proměny prezentuje prostřednictvím koncentrovaného výběru děl klíčové téma českého malíře Jiřího Petrboka (1962), kterým je metamorfóza obrazu a jeho výrazu - proměna jako paralelní proces: z jedné strany recyklace vnímaného a z druhé transformace vnímání. O obrazech Petrboka lze zpětně (pouze zpětně!) hovořit jako o dekonstručních modelech, které do sebe - vědomě i podvědomě - integrují společenskou i individuální zkušenost, a to psychickou i fyzickou. Autor jako jeden z mála současných českých malířů pracuje synteticky a předkládá divákovi přesvědčivou komplexní zkušenost. Tím rehabilituje vedle zdánlivě překonané figurace také nový, či spíše „jiný“ obsah, který odpovídá problematickému společenskému klimatu dneška s jeho iritující nestabilitou. Reprezentuje tak svébytným způsobem širší kritickou tendenci, projevující se ve středoevropské malbě napříč hranicemi.
Petrbokova obrazová „transformace“ – výrazová i obsahová - má složitější průběh. V rámci jedné zastřešující, komplexní proměny obsahuje řadu menších, souběžných i mimoběžných dílčích proměn, které společně vytvářejí dynamickou strukturu díla i jeho výraznou (až romantickou) jinotajnost. Odtud paradox v názvu výstavy. Jedná se o jakési zrcadlení procesu – malého ve velkém a naopak.
Petrbok kolážuje historické motivy se současnými. Aktualizuje zažité konvenční atributy (např. srdce, drak, lev, lebka, hvězda, kříž). Vyjímá je z původního kontextu a skládá z nich nový celek. Ironizuje jejich historický kontext, ale zároveň ho přetváří do podoby současného mýtu, jakéhosi aktualizovaného „para-vyprávění“, které je rubem původního líce legend. Obnažuje přitom zákonitosti samotného utváření obrazu, což má velký vliv a dosah na další podobu obrazu. Jde především o jinou roli separovaných a posléze integrovaných znaků, které jsou zbavovány symbolického významu plynoucího z historického (nebo propagačního) kontextu, přesto však v jejich vnímání určitý podvědomý automatismus v evokaci symboliky přetrvává (srdce = láska, lev = Čechy, drak = Satan). Nejsou tu respektovány ani poměry a měřítka věcí a figur (srdce je stejně veliké jako drak apod.) ani konvence barevnosti (modrý drak, srdce v barvách národní trikolory). Proto jejich následná skladba vytváří jinou, překvapující, snovou strukturu obrazového celku, jakousi neustále se proměňující dynamickou rovinu.
Petr Vaňous

Nebezpečná metoda
Režisér David Cronenberg se od fascinujících výzkumů vztahu identity, těla a zločinu ve filmech Dějiny násilí a Východní přísliby posunul zpět ke své oblíbené klinické perspektivě. Film Nebezpečná metoda pojednává o počátcích psychoanalýzy, konkrétně o vztahu jejích dvou zakladatelů Sigmunda Freuda a C. G. Junga. Dvojici psychoanalytiků ve filmu hrají Viggo Mortensen a Michael Fassbender.
Premiéra ve čtvrtek 26. 1.
Antonín Tesař

Revue Pandora
Tématem aktuálního čísla (22–23) severočeské kulturně-literární Revue Pandora a rovněž literárního večera je dětství. Pozváni byli a hovořit budou Olga Stehlíková, Michal Bystrov, Jiří Dědeček nebo Jiří Winberger. Bude představena běžná a bibliofilská řady Pandory Dobrovolné papírové divadlo (podle návrhu Miloše Makovského).
Café Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), ve čtvrtek 26. 1. od 19.30.

Autorské čtení Skácelova moštárna
Jan Kunze je básník, performer a zpěvák. Pro jeho poetiku jsou typické příběhy z hudebních klubů, zachycené bezvýznamnými rozhovory a hudebními zvuky. V prvotině Hičhaikum (2004) těžil ze svých cest a inspiroval se zenem. Vystoupí spolu s dalšími dvěma autory a jazzovou skupinou.
Minus Trojka (Dominikánská 9, Brno), ve čtvrtek 26. 1. od 20.00.
Petr Andreas

TRON: Dědictví
Cameronův Avatar před dvěma lety definoval, jak fantasticky může vypadat snímek, jenž využije 3D technologii zobrazení. Samozřejmě tím strhl lavinu více či méně zdařilých trojdimenzionálních epigonů – v komplexnosti 3D zážitku na něj dokázal navázat v podstatě až film režiséra Josepha Kosinského TRON: Dědictví. Pokračování kultovního filmu z osmdesátých let TRON vysílá mladého rebela Sama Flynna (Garrett Hedlund) do digitálního světa stvořeného jeho otcem Kevinem (Jeff Bridges), jenž se stal nedobrovolným vězněm v jedničkách a nulách. Jednoduchý příběh o konfliktu lidské nedokonalosti, počítačové jasnosti a racionality získává ve 3D neobyčejnou vizuálnost při kontemplativním sledování „hluboké“ architektury nelidského prostoru. Televizní obrazovka pravděpodobně zážitek trochu ztlumí, napumpovaná hudba francouzských Daft Punk ale zůstane.
HBO 2, ve čtvrtek 26. 1. od 20.00.
Petr Hamšík

2. plán
Název výstavy naznačuje trpělivou hloubavost, která je charakteristická pro tvorbu Jana Haubelta, jenž za žádnou cenu nechce zůstat jen na povrchu. S postupem času reflektují jeho díla čím dál víc sama sebe stejně jako mnohdy pomýlené vnímání. Kladou skutečnost vedle různých způsobů její umělecké reprezentace. Haubeltův podmanivý vizuální jazyk vynikne v nezvyklém zpracování tradičních žánrů, jakým je akt či zátiší.
Galerie Kabinet (Radnická 4, Brno), od středy 25. 1. do středy 14. 3.
Tereza Stejskalová

Na procházce s Robertem Walserem
Švýcarský autor se proslavil impresionisticky laděným dílem s fantastickými prvky, jehož výrazným rysem jsou hrdinové, většinou snílci, ztroskotávající v moderním světě. Českým překladatelem Walserova díla, které se vyznačuje využíváním nejjemnějších významových odstínů jazyka a psychologickou drobnokresbou, je germanista Radovan Charvát. Ten představí spisovatelovu tvorbu a osobnost a dojde i na čtení textů.
Dům čtení (Ruská 192, Praha 10), ve středu 25. 1. od 18.00.
Petr Andreas