Nos
Na hudební poetiku Dmitrije Šostakoviče bývá vztahována výtka tzv. „dvojkolejnosti“: Skladatel po jistou dobu tragicky tísněný kulturní politikou režimu, s nímž se přinejmenším zpočátku ztotožňoval a jehož byl v pozdním věku oficiálním a na export určeným kulturním reprezentantem, vytvořil mezi 30. a 50. lety nemálo děl „přivlastnitelných“ režimem i jeho kritiky. Jisté momenty dvojakosti ovšem pozorujeme i v jeho rané tvorbě. Příkladem budiž dvojvětá II. symfonie, psaná k 10. výročí VŘSR ve stylu zčásti revolučně příkrém, zčásti příkře revolučním. Dílem jednoznačně avantgardním je komická opera podle N. V. Gogola (1927), inspirovaná Meyercholdovou groteskně-fantazijní inscenací Revizora, přístupná nyní v přímém přenosu z New Yorku. Účinkují: Andrej Popov, Gordon Gietz, Vladimir Ognovenko, Claudia Waite ad. Orchestr Metropolitní opery řídí Valerij Gergijev.
ČRo 3 – Vltava, v sobotu 13. 3. v 19.00.
Miloslav Caňko