limity psychiatrie
#08/2017

Strohé útočiště

O prolamování hradeb pevnosti Evropa

...
#08/2016

severská literární dystopie

Copyright na přelom

...

Dejme diagnózy do uvozovek

Hledání člověka za shluky symptomů

...

Roboti na Divokém západě

Filosofický sci­-fi seriál Westworld

...

Poslanecká sněmovna schválením novely stavebního zákona na začátku dubna pošlapala právo občanů České republiky bránit životní prostředí před zvůlí úřadů či developerů ve správních řízeních. Hlavním strůjcem změny je firma CzechInvest, která napsala pro poslance Jaroslava Foldynu z ČSSD zadání pozměňovacího návrhu. Z řad ODS, ale překvapivě i z ČSSD, TOP 09 a ANO předtím padala lživá obvinění, mimo jiné z údajného zdržování staveb „ekology“. ČT24 vzápětí servilně (a mylně) spojila sedmiprocentní propad stavebnictví právě s údajnými „zdržovači“. Nikde ani slovo o tom, že novela nic neurychlí – lhůty jsou stejné, dokonce je nutné razítko navíc. Ve sněmovně jako kdyby se zapomnělo na práci desítek tisíc lidí, kteří většinou zcela zdarma a ve svém volnu chrání přírodu před šílenými nápady technokratů, kterým jde zkrátka jen o peníze. Také byste se bránili hluku a prašnosti z nové dálnice, spalovně odpadů či obří skladovací hale v blízkosti zástavby? Pokud novela projde i Senátem, už nebudete mít možnost. Modelovým příkladem budiž kauza břidlicových plynů. Exministr životního prostředí Tomáš Chalupa z ODS pomohl v roce 2011 zahraniční lobby nebývalým způsobem ohrozit podzemní pitnou vodu. A byli to právě občané s osvícenými starosty, kteří museli celé čtyři roky bojovat nejen proti zahraniční mafii, ale právě i proti zvůli státu a politiků. Sněmovna se nyní stala zcela schizofrenickým útvarem, který v jednu chvíli pomáhá chránit národní parky, ale vzápětí odstraní jiný, možná důležitější pilíř české ochrany přírody – totiž právo občanů spolurozhodovat o prostředí, v němž žijí.

Zdá se, že vypukla drahošmánie. Jiří Drahoš se stal prakticky ihned po oznámení své kandidatury na prezidenta miláčkem médií a také velké části antizemanovské opozice, která v posledních čtyřech letech nedokázala vygenerovat nástupce Karla Schwarzenberga. Ve srovnání s někdejším šéfem české diplomacie se o názorech bývalého předsedy Akademie věd ví velice málo a občas to vypadá, že by se shodl s kdekým, třeba i se současným hradním pánem. Kromě toho: je v těchto nejistých dobách prozíravé postavit do čela státu člověka s nulovými politickými zkušenostmi? Ačkoliv se současným prezidentem je problém přesně opačný: svůj politický talent a zkušenosti používá dosti odpudivým způsobem. Otázku, zda jsou horší muži bez vlastností nebo ti, již dávají svůj talent do služeb pochybným cílům, zodpověděl už Dante v Božské komedii. Zatímco první poslal do předpeklí, druhé uvrhl hluboko do věčného zatracení. Z literárního hlediska jsou nicméně právě jejich zpěvy daleko zajímavější…

Jihočeské zdravotnictví je na špičkové úrovni. Svědčí o tom roční plat místopředsedy představenstva českobudějovické nemocnice Martina Bláhy, který je v přepočtu o dva miliony vyšší než plat Angely Merkelové nebo Françoise Hollanda. Hejtman Jiří Zimola však přichází s logickým vysvětlením. Zatímco Německo je pod Merkelovou ve stavu bezpečnostního rozkladu a Hollande už kandidaturu raději vzdal, jihočeské nemocnice prosperují. Zdá se, že zatímco dříve prchali lékaři za lepším do Německa, dnes stačí zajet do jižních Čech. Kraj na druhé straně Vysočiny je naopak po ztrátě hejtmana Michala Haška v rozkladu. Zatímco podle Blesku propadli studenti v Brně hédonismu a pijí kafe za devadesát korun, jejich rodiče na periferii podle nového průvodce To je Brno, vydaného tamějším turistickým informačním centrem, trpí. Ti šťastnější na omladinu pokorně vydělávají v pracovním táboře Kuřim, ti méně šťastní zahánějí beznaděj alkoholem ve Velkých Pavlovicích. Nezbývá než v blízké době očekávat migraci deprimovaných Jihomoravanů přes jihočeské rybníky. Útěchou hejtmanu Zimolovi budiž fakt, že příští migrační krizi bude moci řešit ze své nové chaty ve Slupečné.

editorial

Aktuální téma, v němž se zabýváme tenkou hranicí mezi normalitou a duševní nemocí, by na první pohled mohlo působit jen jako kritika, ­ne-li přímo odsudek psychiatrické praxe. Tak to ale není. Snažíme se reflektovat fakt, že se v posledních letech mění pohled na obtížné psychické ...

...
#07/2017

společnost reakce

Erdoğan stupňuje násilí

Se Siyavesem Azerim o úpadku turecké demokracie

...
#07/2016

youtubeři

Podivno a tajemno

Temné světy v eseji Marka Fishera

...

Boj o místo na slunci

S Janem Charvátem o frustraci, nenávisti a setrvačnosti

...

Možná to znáte také – vyjedete za hranice na západ, na první benzínce si pořídíte „nejznámější nealkoholický nápoj“ a nestačíte se divit: má mnohem lepší chuť než výrobek ve stejném obalu u nás. Není divu, zatímco v České republice se prodává s obsahem fruktózo­glukózového sirupu nebo je slazen stévií, v zahraničí se do limonády přidává pravý cukr. A taková Rama má jinde až o deset procent tuku víc! Země visegrádské čtyřky se proto, z iniciativy rozlíceného slovenského premiéra Roberta Fica, dohodly, že to takto nenechají. Sepsaly a podepsaly společné prohlášení Bruselu, ve kterém ve zkratce stojí, že nechceme být popelnicí Evropy, že jsme ponižováni, že dokážeme konzumovat ty samé potraviny, které se jedí na Západě. Zajímavé na celé „kauze“ je ale hlavně to, že potravinářské koncerny, které pro náš trh vyrábějí potraviny s odlišným složením (například konzerva luncheon meatu stejné značky je u nás ze strojově odděleného drůbežího masa, kdežto v Německu z vepřového), argumentují tím, že „pouze reagují na přání českých spotřebitelů“, kteří „upřednostňují rozličné regionální chutě“.

O policejní šťáře ve skladech webového ob­­chodu Rohlik.cz se mluvilo celý březen. Kauza příkladně ukázala, co se často skrývá pod líbivou fasádou sdílené ekonomiky: špatně placená pracovní místa, která nestojí moc vysoko na žebříčku společenského uznání. Tento druh sdílené ekonomiky obvykle nenese zisk ani investorům, kteří do firem vložili balík peněz s nadějí, že zruinují konkurenci a získají oligopolistické postavení. Zákazníci si užívají levných služeb, ale pokud se podnikatelům zdaří jejich plán, časem zdraží. Jediní vítězové tohoto modelu jsou manažeři typu Tomáše Čupra, jednatele platformy Rohlik.cz, kteří si na sdílené ekonomice vybudují slušnou kariéru, ale především i pověst guruů soudobého hospodářství, jimž veřejnost a média visí na rtech. V naprostém stínu zájmu naopak skončili skladníci z Ukrajiny, kteří vyhoštěním z Česka ztratili možnost pracovat i v dalších zemích schengenského prostoru. Ačkoliv jsou v celé kauze jedinými skutečnými poškozenými, stát se k nim chová jako ke komplicům těch, kteří – zřejmě nelegálně – využívali jejich práci. Právo v mnoha ohledech zůstává třídní záležitostí.

Na závěr půjdeme za zvířátky. Kurs nosorožčího rohu se na černém trhu pohybuje kolem jednoho a půl milionu korun za kilogram. Někteří asijští léčitelé totiž věří, že obsahuje zázračný lék. Protože však pytláci kvůli těžbě této suroviny neváhají nosorožce brutálně vybíjet, přikročily některé zoologické zahrady k preventivní amputaci rohů pod narkózou. „Nosorožci bez rohu jsou bezesporu lepší variantou než nosorožci zabití,“ uvedl České tiskové agentuře ředitel královédvorské zoo. Jednou z možností, jak s uskladněnou rohovinou v budoucnu naložit, je prý demonstrativní spálení. Jako by se nikdo nezamyslel nad tím, kolik krmení pro nevinná nosorožčí mláďátka by se dalo za takové miliony pořídit! Zvířata už jsou beztak obřezána – tak proč vyhazovat majlant z okna? Postup, jakým zoologové vypálili zlodějům rybník, lze navíc zobecnit. Vezměte si standardní pytlačení jelenů pro pitomé paroží. Proč nemůžeme jeleny hromadně odchytat, uspat, parohy jim opižlat a pěkně legálně na svobodném trhu zpeněžit? A nebylo by podobně účinné odstranit poklopy z kanálů, aby je neukradli zloději barevných kovů?

editorial

Jako porno nebo zvrhlou reality show označují Eva Svobodová a Ondřej Slačálek realitu uplynulých let: nenávist proudí každodenně z médií, sociálních sítí, zaplněných náměstí i z hospodských hovorů. Autoři dále konstatují, že levice konsternovaně zjistila, že je „tu konečně ...

...