Začátek alba: synteticky naechovaná figura klavíru, nad níž v utopeném rytmu šeptá dívčí polohlas – „They say I made the moon, everything was in the dark…“ Sólo na bicí odstartuje pompézní artrockovou stěnu polyfonních syntezátorů, bubenické přechody a kaskády sborů evokující Angeliku, to všechno přebalené ve zvukovém modu, k němuž M83 dospěli na svém minulém albu Dead Cities, Red Seas and Lost Ghosts (2003). Elektropop v lázni hudební vlny shoegaze. Album s okamžitým emocionálním nástupem, rychlé zdvižení kulis s barokními výjevy odstartuje opulentní zvukové melodrama. A běží teprve první minuta nahrávky.
Album Before the Dawn Heals Us vyšlo v lednu 2005 paralelně v Británii i USA a po odpracované dřině turné k předchozí desce, francouzský ansámbl okolo leadera projektu Anthonyho Gonzalese z kdysi neznámé autorské dvojice Gonzales/Fromageau konečně uspěl. Třetí album M83 kvalifikuje kvantita a snaha po organičnosti (dražší studio, více živých hráčů). Množství zvuků, které se podařilo v okamžiku nacpat do jedné vrstvy, oslňuje pouhou smyslovostí, o kterou tu jde ale především. Masa polyfonie září stimulujícími barvami, splácanými pro nižší rozlišitelnost dohromady. Pokud před dvěma lety M83 sonickou „přelévavostí“ evokovali jemnost legendárních shoegaze kapel My Bloody Valentine či Slowdive, kombinují ji dnes i s utahaností postrockových kompozic (viz zabahněná hudební krajina skotských Mogwai). Kytary tvoří syntezátorům a sekvencerům rovnocenného (spolu)hráče, což je podtrženo i živým hraním. Ale… M83 mají svůj francouzský šarm výbušného patosu a sentimentality, který může znamenat pro některé intelektuálně netrpělivé (či slovanské) geny smrtelnou dávku.
Anthony Gonzales natočil romantický spektákl, jehož zvukové rozměry jsou srovnatelné s filmovým 70mm cinemaskopem. Hudební filmovost podporují pasáže kovově teplých zvuků analogových syntezátorů s opakující se melancholickou figurou ostré elektronické klávesy nad ní – viz sedmá skladba I guess I’m floating. Když už jsme u dokazování: tento track obsahuje i další stavební prvek kinematografie alba, tj. pasáže „komplexních“ samplů. Podzimní meluzína s osamělým klavírem (Safe), plynule vrcholící v písni Asylum za zvuků ohňostroje praskajícího na nočním nebi, pod nímž se radují malé děti. Ta přechází do skladby Car Chase Terror!, spojení „situačního“ samplu a k němu „dotvořené“ hudby. Rozbor: hysterický monolog dívky na opuštěném odpočívadle u noční (cvrkot cvrčků) dálnice (občas rychle přejede auto a zmizí), náhle napuštěné pulsem analogového oscilátoru, ovládaného na klaviatuře dvěma prsty, přidává se tranceově znějící kopák a ze tmy se vynoří obrys zabijáka, kterého se protagonistka hudebního filmu Car Chase Terror! tak zoufale bojí. Do toho se jako koda vlévá Slight Night Shiver, popsaný souzvuk stěny a tónu, umocněný na třetí.
Finální mnohaminutová elegie Lower your Eyelids to Die with the Sun obsahuje vše zmíněné. Představa stadionového koncertu plačících Pink Floyd a otce francouzské cukrkandlové elektroniky J.-M. Jarreho (proslulého mj. koncertováním pod egyptskými pyramidami či na komunistickém náměstí v Pekingu), absolutní a vše vystihující souzvuk.
Přebujelý, barevnou popisností naběhlý text kopíruje to, co chrlí reproduktory. Rozdíl mezi punkem, hip-hopem, funkem atd. a hudbou M83 spočívá v plynulosti. Dlouhé tóny si drží uvolněný krouživý pohyb letícího ptáka. Pop-music je založená na opakování figur, ale ty jsou tady zalité v provazcích zvuků, které individuálně nabývají a ztrácejí na síle. Veškerý pohyb se děje uvnitř jediné bohaté masy/vlny. Ta nespadne po 30 sekundách jen proto, že ji podpírá schopnost neustálé kombinatoriky zvukového potenciálu a zpěvnosti. Konzistentní nápřah desky pak tvoří patnáct vln. Recenzenti podtrhují strach z očistného sentimentu utvrzováním čtenářů v tom, že toto album je bez ztráty soudnosti možné poslouchat pouze v noci.
M83 jako elektroodnož emocionálně překypujícího, postmoderně střípkovitého retra (vlivy Yes, Tangerine Dream, OMD, představa exilu Kevina Shieldse, pod Eiffelovkou natáčejícího stejně úlomkovitý soundtrack pro „Ztraceno v překladu“, patetický Craig Armstrong), které poslední tři roky dokonale zavirovalo popovou scénu. Pokud mohu ještě dodat malý a zapadlý postřeh z „nejsoučasnosti“: electrotrend se teď vydatně přikrmuje zahalenou zvukovou utopeností archivní elektroniky a snivého dream-popu. Za několik dní vycházejí noví Ladytron.
M83: Before The Dawn Heals Us.
Mute Records 2005
M83 live
Poté, co M83 odjezdili evropské turné Mobyho a zabloudili na začátku června na bratislavský festival Wilsonic, podařilo se je zamluvit v rámci prvního ročníku festivalu Move (15.– 9. září) i pro naši otčinu. Ale popořadě.
Elegantní dvojice (jak jinak), belgická předkapela Soldout, musela potěšit všechny fanoušky razantního elektra. Image: antiseptická zpěvačka s fidelovskou vojenskou čapkou naraženou na vysušených a pečlivě svázaných vlasech, s nápisem Korg na elegantním syntezátoru, jenž vévodil deskám se zvukovými moduly. Muzika: nekompromisně tepající asi půl hodiny a během té chvíle nutící většinu přítomných alespoň občas zařvat do rytmu. Nemilosrdný rytmus dutých a lesknoucích se zvuků s flashovou projekcí za zády. To hlavní mělo však teprve přijít.
M83 zní dnes naživo jako hlučný postrock, což konvenuje užití kytar na jejich posledním albu (viz recenze). Vystoupení začalo samplem ze skladby Moonchild, úvodu jejich nové desky, do kterého na pódium s bicí soupravou, diagonálně postaveným syntezátorem uprostřed a několika kytarami napochodovala čtyřčlenná kapela. Po většinu skladeb třímal Anthony Gonzales a jeho dva souputníci kytary, z nichž vyluzovali skutečnou přelévající se hlukovou stěnu, sevřenou však v mantinelech elektronickými „melanchoplochami“, které se z procesorů vynořovaly dle již určeného řádu jednotlivých skladeb. Pomalu se protínající kužele barevných světel měnily oblak hudby a opticky plný sál křičel nadšením, což sympaťák Anthony viděl očividně rád. M83 jsou naživo úžasní. Magie, se kterou valí celou masu elektrizované gradace, postavené na jednoduše melodických kompozicích, jasně potvrzuje sentimentalitu některých harmonií novinkové kolekce. Přesně v duchu jejího titulu (Předtím, než nás zahojí úsvit): očistná emotivní manipulace, léčící jak ty na pódiu, tak ty pod ním. Došlo dokonce i na samply německy promlouvajícího mužského hlasu, jenž zní ve skladbě Night z donedávna takřka neznámého eponymního debutu, který firma Mute oprávněně v reedici vrátila na trh.
Setlist: Moonchild, Unrecorded, America, Run into Flowers, Night, 00778, Gone, Car Chase Terror!, She Stands Up, Don’t Save Us from the Flames, Teen Angst, Jason, A Guitar and a Heart, Safe, Lower Your Eyelids to Die with the Sun.