Spáse neujdeš

Another poetical lesson

Ivan Blatný

 

Literatura pro děti

A ranní můra s ním už neletí

je veselo jak v básni pro děti

 

a celý svět se vkrádá do těch řádek.

Psal je už lumírovec Sládek

 

Moderní verš pak začíná

„Říkejte se mnou“ Hrubína

 

Úhor je Štěpnice a raduje se, věnče.

Já vzpomínám si na Václava Renče

 

Perníková chaloupka je skryta

v hloubi lesa, kde už není cest

 

Snad bude naším králem navždycky

Seifertův mistr Jaro Vrchlický.

 

A vzpomenouti také, co nám dali

Vonička Jarky, sladký Josef Malý

 

Než vytáhnou si hokejové hole

čtou její knížku, krásně vyšlou v Kole

 

Život je jako pohádka

a přidám Naše hřibátka

 

Ač na dynamit se náš básník hněvá,

u lesa bydlel, Nezvalův, můj, Pleva

 

Carola Lewise zastíní

Slaměný Hubert v předsíni

 

Tak píši, píši za nic neruče

jak na pohledech Petra Bezruče

a děti pohánějí obruče

 

Nepůjdu s nimi teď a stále bydlet budu,

ustup mi ze slunce, jak Diogenes v sudu

 

Ustup mi ze slunce, La Puerta del Sol,

měl jsem též knížku Stopka Brouk a spol.

 

Musel jsem také napsat zcela znova,

co neuměla paní Vořechová

 

Měla též pěstit trošku květáku

na Neumannově Zlatém oblaku

 

Jsem diskursivní, a tak neskoná

horizontální jeho Pomona

 

Pomona, pommes, bohyně vín a plodů

tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu

 

Svěřuji Vzájemnosti Včele

že Pomona je jenom pro dospělé

 

Ačkoli děti dříve dozrají,

když vypráví jim někdo o ráji

 

Féval a Lassez, měl jsem jejich knihu

a zastavoval jsem se u výstřihu

 

A tak mi dali brzo pohlaví,

které teď nikdo zcela nespraví

 

La zèbre: Desnos. Zemřel v Terezíně

na hrázi stojím oči rukou stíně

mládeži nepřístupno v kině

 

Jdu do Lužánek, flákám se a piji.

To uvidíme leda v Oranii.

 

Německé veselohry. Jdem’.

A vypustí nás zadním východem.

 

Říkal jsem cerel, místo správně celer.

Die alte Bettlerin dankt für die zwanzig Heller

 

It’s flowing easily, it’s Nezval, never jerky,

žebračka má teď nikl na Stollwercky,

 

The toffee of my semigerman youth

odjíždí fialový autobus

 

Brno se ztrácí v červencovém parnu

ta z východu se ztrácí ke Komárnu

 

Jsem celý zelený, jsem celý z brčálu,

když tanečnice vchází do sálu

 

Zvláštní. Komár má pavučinu,

ukrýt se v hustém stínu

 

Kde strdí je, kde mléko, vosk

all wives are with me in the mosque.

 

JCD 96/672 – 99/675

 

Jenom tak

Plyň rychle, čase, světlo v růži

stříbrný pokos, dech se úží.

 

Jak vidíš, dělám koláže,

jak Součková to dokáže

 

Zatleskal mužík na vrbě.

Přestěhujme se z Prahy dvě

 

Z té Prahy dvě až na Hradčany

Amélie se směje z vany

 

Petr jí nese maliny

violiny mé otčiny

 

To všecko co nám nese Franta

je od četaře aspiranta

 

Který má proužek stříbrný.

Stmělo se nebe nad Brny

 

JCD 120/696

 

Med   

Pracující hudebníci se nehnou od pultů

hudba je včela

včely hvězd

 

Příklad metafory ze školní lavice

příklad metafory ze školní láhvice

 

Zvonění láhvice a zlaté parmény

jak stádo jelenů prchají krásné dny.

 

JCD 175/751

 

Spáse neujdeš

Pod mostem Mirabeau své vody Seina valí

St. Clement’s hospital zas bude míti noc

u každé kapličky, kde jsme se potkávali,

přijďte mi, milý Bože, na pomoc.

 

Prořídlé vlasy, nemoc, snad i pleš,

vystupuj v roli režiséra Skály,

nakloň se ke mně, zeptej se mě zdali

a kočující kouzlo dostaneš.

 

Straight on je v koňské řeči čihy,

pout budoucí je tvá zbavena zemské tíhy,

lehce se radovat jak nezletilý král.

 

Jsem zcela šťasten? Mám chuť na koblihy?

Ryšavé holčičce slíbati všecky píhy?

Kdybych řek’ nemám to, kazil bych den a lhal.

 

JCD 162/738

 

Vůle k moci             

Je nesnesitelné zůstat malým básníkem

ale Orten se nedostal úplně do Hlavovy vily

 

Pohlaví bude jenom zapřaženo

všecko pro stříbrné postroje

 

Když kočár ujíždí, zní všemi rolničkami

na tuto zemi, v níž jsme, Bože, sami.

 

JCD 161/737

 

Konservativní therapie

Tibullus, cibus, pokrmy

a básníci jsou všichni mí

 

Podnikatelka, ne už dělník,

má cibulový náhrdelník

k ženskému břichu visící

 

Měli jich vždycky celé věnce

i za francouzské rezistence,

již vedli ruští básníci

 

Básníci, rūs, tak zase znova           

mám v uniformě Tichonova,

který byl jenom Nikolaj.

 

Se všemi údy spáti sladce

na cestě ze Štýrského Hradce,

that’s what we call in czech Náš ráj.

 

JCD 542/562  

 

Pod mrakem

Zas slunce nesvítí, zas svět je nehostinný,

zas bez odlesků v oknech holý dům.

 

Pojď něco dělati, pojď oslavovat křtiny,

kéž múza dává zpěv umlklým básníkům.

 

Otoč se, planeto, otoč se kolem osy,

zítřejší okvětí snad dá nám krůpěj rosy.

 

JCD 19/595   

 

 

Zlo musí být. Bohužel ano.

Nic nevím. Jaké bude ráno?

 

Psát bez přestání. Vltava

si s loďkou vůle pohrává

 

Strávím pár hodin na matraci

hned ráno začnu svoji práci.

 

Vždycky jsem něco vykuňkal.

Depresi neznám, neznám kal.

 

Die deutsche Sprache ist nicht immer

so traurig wie das „Frauenzimmer“

 

Popravní četo, miř a pal

už jsem si oči zavázal

 

Poprav mě na noc, dej mi den

a radost, že jsem probuzen.

 

JCD 101/677

 

Goal

Mé štěstí, osude, navrať se ke mně zpátky

jak zima, sleť a sníh otevřenými vrátky

 

Jelen jde z obory, dívá se, zůstal stát

u lidských obydlí, u skel a u zahrad

 

Shuffler of beauty games, give me a quiet ace,

přidej mi žolíky po uplynulé noci

cloth, linen, wonder lace

už voní po ovoci

 

Chanson des Amourettes, nabrus si všecky šípy,

vzpomeňte na svůj list, vy oholené lípy

 

Ten měkký list, jejž mám, Československo v srdci,

adventu nakrátku, můj kolovrátek vrčí

 

Tkala si roucho své Popelka, Cinderella,

chce opustiti úl a býti s námi, včela,

 

Nechce být divoká, toho se velmi bojí,

vůz bude zapřažen, kůň přistupuje k oji

 

Jsem tělem ženy své ó navěky, ó amen

knoflíky rozepnout, šaty jí spadnou s ramen

 

Bůh někdy zraňuje, leč zachraňuje vždycky

a dává temný chrám, gotický, katolický

 

Víc kadidla a snů, jdou do kostela srny

a každý nový den je plné novoluní

 

Vesmír je konečný, učí nás básník Jeans

expanding all the time, eternal by all means!

 

Eternal and I’ll stay, my Earth, my happy starlet

přivez jak deštníkář své brusy, velký Karle

 

Jsou staré, loutkové, nohou se pohání

společnost století dá dobrou snídani

 

Společnost století, míním to dvacáté

narodil jsem se o půl deváté

 

Přišel jsem, vrátím se, přišel jsem z nahé ženy

znovu a znovu jsem, za jitra narozený

 

I am making an effort to regain Paradise

ošklivé babičky mi pomohou

mají tím více srdce

my publisher, I shan’t read the book, die Buche

because I must only write

sepie sepie ty prcháš ve svém inkoustu.

 

JCD 103/679 – 104/680

 

Za dech         

Josef Kunstadt je figurka

nadšená v létě: Kvete okurka.

 

Dej za vlasy si celý žlutý květ

z dalekých básníků pár veršů nazpaměť

 

Nahatý a nahatá

položili se za vrata.

 

JCD 119/695

 

Pokušení smrti

Emancipované dívky neztratily ženskou líbeznost

dají mi něco k práci

 

Zas budu tělocvičit

zas jde to všecko smutně dokola

 

Všecko vám povím, čtěte mě,

dejte mi plnou číši bolehlavu.

 

JCD 547/567   

Na konci minulého a na začátku tohoto století

 

V budoucnosti je erudice

znát játra ledviny a plíce

 

V kostele plném šťastných vzlyků

ukrývati se do brzlíku

 

Under a ceiling full of cräcks

dávati pneumotorax.

 

Tuberkulosa, krásná paní.

Chci zemříti, lehnu si na ni.

 

JCD 95/671

 

Změna programu

Holan se právě vrátil ze zdejších polí a luk

já sedím a čekám na occupational therapy

 

Tesaři stále něco zatloukají sedím jak tolikrát

dnes budeme číst hry

 

V naší mysli bude malá opona

pro ptačí divadlo v naší mysli.

 

JCD 136/712  

 

Krásný život

Svět se boří a staví

mladý Ivan očekává Josefa Kunstadta

který podepsal v létech třicátých

manifest české surrealistické skupiny

do širší surrealistické kohorty jsem patřil

 

Později jsem se stal impresionistou

jedním z nejlepších impresionistických

básníků na celém světě.

 

Přes velkou jihoasijskou rovinu fičí samum

u nás v Anglii nejsou tak divoké vichry

 

U nás v Anglii v malé kavárničce

na konečné stanici

terminus

setkávají se konduktéři a konduktérky

 

Hoří a jinovatka roztává

nechceme ani nejmenší památku na zimu

Davide Bruggesi topte atmosféru.

 

JCD 137/713

 

Kunstadtova láska k Blatnému

Musím se přiznat

že dívka s chlapeckým účesem

a úplně krátkými vlasy

přestože měla nalakované nehty

mě neláká tolik jako kadeře

 

Kadeř mytu paní

Blatný si to dal do erbovního znamení

 

Já, von Kunstadt,

mám ve znamení horskou dráhu v Pisárkách.

 

JCD 142/718

 

Láska

Teige mu obstaral papíry

surrealisté drží k sobě jako židé

jako custod Staronové synagogy

 

Dávejte na hroby kamínky

od mého tatínka a od mé maminky

 

Cesta po smrti je dlouhá

ale o tu bychom se prozatím nestarali.

 

JCD 190/766  

 

Minulost      

Čechovovi se někdy stýskalo

Višňový sad

jako se stýská nevolníkům po báťuškovi

 

Nenavštěvují prostibolo

jsou negramotní, matko školo,

 

Leč doufají, že bohatí

se ještě někdy navrátí.

 

JCD 388/964  

 

S houpacím křeslem, v kterém sedávali        

Zajatý pytlák Turgeněv neodposlouchává laptě

už ani po Únorové revoluci

Pasternak ji oslavil básní Únor

 

Já nesouhlasím ani s Kerenským

ani s Miljukovem

chci samoděržaví

chci se radovat z malé kopějky, kopek.

 

JCD 397/943    

 

Rozklad        

Vincenc Makovský nebásnil jako Maillol

(das Gefängnis is schon voll

von Liebesträumen von Maillol)

postavil místo Nebeského domu

impresionistickou sochu Masaryka

jako Rodin

sochař rodin, ale rozložených.

 

JCD 379/955  

 

Z Blatného Vzkazuji

After the wedding-day the modern has broken

a krása byla jenom na Švabinského bankovkách

 

Museli jsme platit plyn a elektriku

tramvaje zastavovaly uprostřed poschodí

 

Pohodlně po měšťácku

ve vytopeném poschodí

 

Místo zeleniny byl mangold

 

JCD 380/956  

 

Úzkost existence

Jediný stav který snáším je nadšení

ale nadšení se nedostavuje

sister Davey mi chystá pogrom

jsem úplně nepohlavní

můj mrtvý penis zahynul úzkostí

škoda že jsme všichni naživu,

je to taková úzkostná obtíž.

 JCD 373/949  

  

Zase na chvilku na televisi

 Bůh je vševědoucí, protože všecko ví.

Je to příklad tautologie?

 

Jsem úplně u konce, ale noční ošetřovatel

zde ještě není

dávají Sylvii silva

volám Healyho,

the shadow chancellor of the exchequer

we understand each other.

 

JCD 383/959

 

Grafomania

Ennius forests, dark and leafy

and little boats by fauviste Duffy

 

Všecky mé různé krajiny

zahraničí i otčiny

 

Je weekend, musím stále psát,

než přijde Máchův král a kat.

 

JCD 389/965   

 

Umírání         

Myšlenka na tebe, jak zlatý šíp mě protínala

to, co máš mezi nohama,

co měla Gala,

co stvořil Pánbůh nad náma.

 

Kdybych to viděl neustále,

jak by to bylo jenom malé.

 

JCD 412/988    

 

Paris 1946    

L’en soi and pour soi

that’s like the body and the soul

I am looking for her soul

through the belly, breasts and thighs

 

But what is l’en soi pour soi même?        

Some self rack after the greatest blue

 

Mania Goruszevski will explain it to me.

 

JCD 380/956

 

Stiebitz         

The second hand mile-shop

brings me back to Měnínská brána

měníme se, Ovide,

metamorfózy pokračují po celou věčnost

v králíka veverka

and we don’t want to stop.

 

JCD 387/963

 

Still neofuturisme 

Kafka měl rád jen tiché básně

ale my futuristé také milujeme hluk

zvláště když „letáčky“ potom přijdou

na konci bitvy

přece jenom nejkrásnější dělostřelcův sen

president Carter, please, prevent

the third world war

the small country of Afghanistan isn’t worth

the suffering of the whole world.

JCD 391/967  

  

Proč?

Vrabčáci mají za komínem hnízdo

nedivím se Blatnému, že vstoupil do Skupiny 42

 

Quietly to be hurt

všecky papíry jsou přeházeny jak listí na podzim

 

Yes, we have your foliage, they told me

a tak vždycky potřebujeme ve městě listí.

 

JCD 418/994

 

Another poetical lesson

There are eight kinds of swans in the world

I know only three

Quite white ones with a black spot

round the beak

quite white ones with a yellow and black spot

round the beak

and black and white ones like the famous whisky

 

To drink them all and end up down the Styx.

 

JCD 403/979  

 

Ženy  

Homosexualitu musíme připustit do poezie

v životě ji nemůžeme snášet

 

V poezii cucáme hezké ocasy

nápisy „cucam přindi zítra o“

 

Líbil se nám i v košili Werich

ale paní Werichová stála opodál

 

Jejich dcera zadělává na Kampě na nedělní oběd

i v poezii stále vítězí heterosexualita.

 

JCD 443/1019    

 

Z alegorické básně

A to tak moc že jsme uvažovali o koprofagii

o plodu zapomnění

na všecko kromě tebe Terrestris

 

V tom smyslu jsme její koprofagová

sežereme její vykakané zahrady a nymfy

 

Voilà!

 

JCD 443/1019    

 

Stáří

Rachota skončena a park se řine dále

obrácen na víru je štěstí neskonalé

 

Vím zcela určitě, že Bůh je nade mnou

Bůh mrtvých tanečnic, jež do podsvětí jdou

 

Zůstaňte, kulisy! Rád chodím do divadla

kde těžká opona na věky věků padla.

 

JCD 450/1026

 

Tyto texty pocházejí z exilové pozůstalosti Ivana Blatného, která je uložena v Literárním archivu PNP v Praze (viz V. Färber, Z. Hejda, A. Petruželka: Básnická pozůstalost Ivana Blatného, Revolver Revue č. 47/2001, s. 275–278). Vznikly na konci sedmdesátých a na počátku osmdesátých let, krátce poté, co Blatný sestavil svou sbírku Pomocná škola Bixley (Torst 1994). Básně tehdy mohl psát v ipschwichské St. Clement’s Hospital jednak během dne v ústavní dílně zvané Pines, jednak po večerech a o víkendech na pavilonu Bixley Ward v místnosti s televizí, na záchodě nebo na posteli. Vybírali jsme z básní psaných perem na rub nemocničních formulářů Job Costing details (označujeme je JCD a číslem listu). Děkujeme Nadaci ČLF, jež zpracovávání rukopisů v letech 2004–2005 podpořila.

Vratislav Färber, Antonín Petruželka