Zúčastněte se našeho mystéria…

…zazpívá postava opata v miráklu o jednom dějství Benjamina Brittena Curlew River op. 71. Ještě před tímto pozváním se před publikem odehrává děj, kterému snad porozumí až později, příchozí je jím však od samého počátku bezpečně vtahován do duchovního rozměru díla. Má k tomu skvělé podmínky, z každého místa stupňovitě konstruovaného hlediště je dokonalý přehled o celém prostoru.

„Řeka Sumida pokojně plyne mezi Východní a Západní zemí a rozděluje lidi! Ty, převozníku, řiď svůj člun a přibližuj člověka k člověku, všechny, které náhoda či neštěstí, čas, smrt či osud na míle rozdělily!“ říká libreto Brittenovy opery. Občanské sdružení In spe, které připravilo čtyři pražská provedení (29. a 30. 11., 2. a 3. 12. 2005), má podivuhodného převozníka – režiséra Jana Heřmana. Ve zvláštním prostoru bývalého klášterního kostela sv. Maří Magdalény v Karmelitské ulici, nyní nově rekonstruo­vané haly Muzea české hudby v Praze, vytvořil jedinečnou možnost zúčastnit se mystéria nejen pro posluchače, ale vzhledem k dotaženosti každého detailu scény, pohybu či světla zjevně i pro všechny aktéry představení.

„Nechte mne vstoupit! Nechte mne jít! Povězte mi, kudy dál. Kdo ví, proč hrot šípu rozděluje čas? Proč žít znamená zahřívat postavu z hlíny temnou jako den?“ deklamuje postava matky, skoro šílené bolestí nad únosem syna, a my bez rozpaků přijmeme skutečnost, že její roli na dlouhé cestě hledání svého dítěte interpretuje muž. Pěvecké obsazení této opery je totiž výhradně mužskou záležitostí. Pět sólistů, osmičlenný sbor a sedm hudebníků vytvořilo při pražských provedeních neobyčejně vyrovnanou sestavu kvalitních výkonů. Hudebně opus nastudoval a řídil Marko Ivanović a událo se tak naprosto ve službě dílu. Hudebníci, usazení na prvním ze tří ochozů vestavěných do původního chrámu, sledovali dirigenta u přenosných varhan, vzdáleného dobrých čtyřicet metrů diagonálně od nich přes prostor hlavního jeviště. Nelehká situace pro ně, mnoho práce ve zkouškách za tím, ale velký akustický efekt a přínos pro celkový dojem. Brittenova hudba plyne celých devadesát minut trvání opery přirozeně, nezastavuje ani nezrychluje děj. Užívá nezvyklé nástrojové kombinace, jako kontrabas a harfa a zpěv, jež podporují tajemná duchovní spojení.

„Od řeky jsou slyšet hlasy, to volají kolihy, jako opuštěné duše. Ptáci z kraje močálů, ať ve vodě či na nebi, divocí ptáci, nerozumím vašemu volání. Povězte, žije ještě na tomto světě ten, jehož miluji?“ Řeka Sumida je řekou kolih, ptáků, kteří hrají v příběhu mystickou roli. Třeba mají podíl na malém zázraku při realizaci české premiéry a pouhých tří repríz opery Benjamina Brittena Curlew River, spočívajícího v nevšední spolupráci občanského sdružení in spe (více na inspe.cz) s „kamennými“ kulturními institucemi, jakými jsou Národní divadlo, Národní muzeum či mezinárodní hudební festival Struny podzimu 2005.