Animal Collective

Psychedelické pocity současnosti

Jako by Animal Collective teď na podzim nechali vyvolat film, který zachycuje jejich hodně divnou letní dovolenou. To je ta poetika, když se věci dělají postaru. Rychlokvašeným digitálním snímkům se hýřící parta může zasmát hned a ztrácí se kouzlo neopakovatelného. Analogové fotky skýtají moment překvapení a směšné nostalgie.

Kapelu tvoří čtveřice muzikantů, která se na pomezí anonymity maskuje za jména Avey Tare, Panda Bear, Geologist a Deaken. Na nahrávkách působí v různých sestavách od jednoho hudebníka až po kompletní čtveřici. Fungují přibližně od roku 2000 a letošní deska Feels je jejich třetím řadovým albem. Avšak produkují i slušné množství vedlejších projektů (například pod hlavičkou Campfire Songs či Avey Tare and Panda Bear, kteří jsou i hlavním motorem Animal Collective). Svoje alba natáčejí systémem „Do It Yourself“. Po prvním poslechu si lze docela dobře představit, že vznikají v nějakém squatu
za přítomnosti přenosného vícestopého mag­netofonu, starého páskového echo efektu a značného množství lehkých drog. Za tím se ovšem skrývá dnes nepříliš obvyklá dávka muzikálnosti. Jsou schopni si bohatě a ne­otřele hrát s mnohohlasy nebo v zasněnějších kouscích vytěžit z minimalismu maximum. Ačkoliv je tato kapela z New Yorku, pro inspiraci si zřejmě jezdí na venkov, občas do prosluněné přírody a jindy na zábavy vidláků a dřevorubců.

Loňská deska Sung Tongs by se dala stručně charakterizovat výrazem kolektivní introverze. Z amorfní hmoty blíže neidentifikovatelných zvuků (musejí tam být i gumová pískací zvířátka) jen tak mimochodem probleskávají geniální melodie. Prostě jsou – netřeba póz, křečí a výpotků. Je to nahrávka na dlouhou trať, dezorientační běh.

Po předchozím albu zní novinka Feels o poznání přímočařeji. Kytary už tolik nekoktají a jednotlivé party lze přiřadit skutečným hudebním nástrojům. Přesněji řečeno, první čtyři písně jsou přístupné, o čemž svědčí už jen to, že tentokrát lze termín „píseň“ (a vlastně i „kapela“) vůbec použít. Jsou to povětšinou folkové a country motivy s infantilními hlásky, jako kdyby Beach Boys blbli s heliovými balónky, které většinou v refrénu s rozvernou hravostí explodují. Rytmickou složku, která se na Feels přesunula z roviny abstrakce do reality, většinou zastupuje jen kotel, cvakání o ráfek rytmického bubnu a sem tam činel. Tato první fáze desky vrcholí ve svižném popěvku The Purple Bottle.

Pak se ale stane něco zvláštního a následující čtyři skladby se rozlijí do dlouhých ploch. Animal Collective naoko nenápadně přimíchávají něco jako rybí tuk, který je sice zdravý, ale posluchač musí disponovat jistou dávkou zvrácenosti, aby mu ingredien­ce zachutnala. Zdá se, že tato poloha je pro ně trochu přirozenější; vyplývá to i z jisté familiárnosti v názvech, kdy se odkazuje na různá zvířata, jako jsou včely, kachna a havran.

Poslední, devátá skladba zabalí předešlé podivnosti do nálady, kterou album začalo. Jejím názvem Turn into Something (Proměň se v něco) Animal Collective naznačují, že ani napříště nelze očekávat uměleckou stagnaci. Deska Feels může být velmi slibně vypadající kokon, který dává tušit hodně zajímavého motýla. A nebude to Emanuel s cylindrem.

Autor je hudební publicista.

Animal Collective: Feels. Fat Cat 2005.