Vladimir Putin je vynikající rétor – na tom se shodují i jeho zavilí odpůrci. Jinými slovy – dokáže s naprostým klidem a přesvědčivou samozřejmostí tvrdit pravý opak toho, co si ve skutečnosti myslí a co chce prosadit. Tuto tradici zavedla v Rusku již carevna Kateřina II. Když v polovině 18. století sepsala svou Velkou instrukci, zaručující lidská práva a nebývalé osobní svobody pro obyvatelstvo samoděržavné monarchie, nechala ji přeložit do třiadvaceti evropských jazyků. Starý kontinent byl u vytržení. Rusko se demokratizuje! Tím se ovšem účel výpravně vydaného pojednání vyčerpal. Rolníci ke svým právům nepřišli, jen v Paříži se ještě nějaký ten pátek vyprávělo, že po Petrohradu chodí Montesquieu v sukních.
Snadnost, s jakou se čeští politici nechali od Putina chytit na hezké řečičky o morální zodpovědnosti za srpnovou okupaci Československa, se nese přesně v duchu této tradice. Člověk by se pomalu dojal – zvláště když ona upřímná chlapácká slova pronese bývalý kapitán KGB, kterému byla okupace svého času skutečně wurst. Ještě smutnější na tom je, že mu až na pár čestných výjimek naletěli i čeští novináři. Rád bych v krátkosti připomenul pár drobností, o kterých se zapomněli rozepsat, když zasněně přemítali o samovládcově mravním naučení: Putin na svém vlastním území záměrně rozpoutal válečný konflikt, který si k dnešnímu dni vyžádal až tři sta tisíc civilních obětí. Proč novinám nestálo za jediný komentář věcné Havlovo prohlášení Nezavírejme nad činy Ruska oči, které o této skutečnosti informuje a které podepsali také francouzský filosof André Glücksmann, jordánský princ Hasan ibn Talál, exprezident Jihoafrické republiky Frederik de Klerk, bývalá prezidentka Irska Mary Robinsonová, předseda Nippon Foundation Yohei Sasakawa, český senátor Karel Schwarzenberg, americký finančník a filantrop George Soros a nositel Nobelovy ceny míru Desmond Tutu? (MfD 1. 3. 2006) Putin za šest let své vlády zlikvidoval svobodu slova. Putin před zraky celé Evropy provedl manévry (přerušení dodávek plynu na Ukrajinu a do Gruzie), kterými dal jasně najevo své imperiální ambice. Putin otevřeně podporuje iredentu v pobaltských republikách. Putin s pomocí řízené legislativy likviduje ruské nevládní organizace a rozvířil proti nim nechutnou štvavou kampaň. Putin v Rusku zavádí policejní opatření, která jsou uplatňována selektivně na občany s tmavou barvou pleti, a de facto tak v zemi zavádí apartheid. Putin „sám nechal ,oligarchům’, kteří s ním netáhli za jeden provaz, odebrat jejich majetek, a dokonce i svobodu. Nenastartoval tím opravdovou transformaci, ale takto získanou kontrolu podřídil své petěrburské rodině. (...) Dokonce Andrej Illarionov, bývalý poradce Vladimira Putina, se přidal k táboru kritiků, kteří varují před nepřímou reklamní kampaní pro novou hospodářskou kolektivizaci. Právě on upozornil na to, že Putinovi nejde o dočasnou fázi transformace, ale o úplnou negaci prvků tržního hospodářství na území Ruské federace. Zdá se, že si Jean Lemierre [prezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj] plete Putinův korporativismus s mechanismem volného trhu“ (citát z výjimečně zasvěceného komentáře Armina Sandmanna, LN 2. 3. 2006). Putin zavedl a všemi prostředky prosazuje novou státní ideologii založenou na klasické fašistické triádě půda, vlast a národ, podtržené tlustou čarou za zločiny bolševismu.
A konečně – necelé dva dny poté, co ohromil Pražany svým vysoce morálním gestem, „rozhodla Hlavní vojenská prokuratura Ruské federace (= Putin), že dvacet tisíc polských důstojníků zavražděných 5. března 1940 v Katyni nebylo oběťmi stalinismu a nemůže být rehabilitováno“ (agenturní zpráva ze 4. 3. 2006). Milé české noviny, nevěřte na morální gesta!