1
V den dědovy smrti bratr
zapálil v zahradě všechny úly.
Jako kukuřičná zrna
praskající včelí trupy.
Později nebyl k odlišení: hmyz
ani med spečený s voskem.
2
Klackem do zátylku, rudé lanko,
po něm sjel tenký výdech. Tak.
Králík
čerstvě vylíhlý z kůže.
Kam zem šeptá v holých větách?
3
Kosák jako krystal letu. Jeho kůstky:
snad mřížka,
co věznila ždibec života –
pod nehet lísky se celý vešel, ve chvíli,
kdy list byl vlastním pádem mezi
hořící úly.