„Krátce po založení vlastního blogu jsem si všimla dvou nečekaných vedlejších efektů,“ říká Rebecca Bloodová (www.rebeccablood.net) v článku Weblogs: A history and perspective, „za prvé jsem objevila své zájmy, o nichž jsem si myslela, že je znám, ale poté, co jsem několik měsíců hledala jiné stránky, na které bych mohla upozornit, jsem zjistila, že se zajímám o vědu, archeologii a různé případy bezpráví víc, než jsem do té doby tušila. Ještě důležitější však bylo, že jsem si začala více vážit vlastního postoje. Když jsem dávala dohromady jednotlivé příspěvky, pečlivě jsem si promýšlela své názory a myšlenky a začala pociťovat, že můj postoj je unikátní a důležitý.“
Blogy se už od počátku stavěly do role jakéhosi odboje proti množství informací, které se objevují v médiích a v poslední době hlavně na internetu, a člověk na ně může jen těžkopádně reagovat. Za první blog je považován Robot Wisdom (www.robotwisdom.com), který si v roce 1997 založil Jorn Barger, a to především proto, že poprvé použil pojem weblog (vznikl spojením slov web a log – zápis). Původně se za blogy označovaly komentované odkazy na články uveřejněné na webu, které uživatelé pravidelně a chronologicky přidávali na své stránky. Tady je třeba zdůraznit, že klasické uživatelské webové stránky (homepages) se mezi blogy nepočítají. Cameron Barrett je v článku More about Weblogs rozlišuje takto: „Domácí stránky jsou místem, kam umístíte fotky své rodiny a kočky, je to místo, na kterém distribuujete informace pro malý okruh příbuzných a přátel. Blogy jsou ale vytvářeny pro čtenáře. Mají svůj hlas, svou osobitost, jednoduše jsou interaktivním rozšířením osobnosti.“
První blogy tak do jisté míry působily jako filtr, stačilo si najít někoho, kdo má podobné zájmy, a pak sledovat jeho blog. „Mít vlastní blog je jako vydávat Reader’s Digest s každodenními aktualizacemi,“ říká Rebecca Meadová (www.rebeccamead.com). Čtenářům se tak otevřela cesta k informacím, o které opravdu stojí, a odpadla potřeba denně se prohrabávat mnoha webovými stránkami, na nichž je poměr nalezených informací spíše ve prospěch těch nechtěných. Blog se ale od svého vzniku změnil, bloggeři nejenže odkazovali na nalezené informace, ale začali i sami tvořit – psát eseje, básně, deníky. „Mám rád blogy, protože jsou další možností, jak se vyjádřit. Jsou sice plné odkazů na jiné stránky, ale také jsou plné životů,“ píše Derek M. Powazek, jeden z prvních bloggerů (www.powazek.com). V poslední době se blogy stávají předmětem zájmu „tištěné“ literatury, letos byla poprvé udělena cena Blook pro nejlepší blog v tištěné podobě a kniha Burning Baghdad – blog anonymní dívky z Iráku – byla nominována na cenu Samuela Johnsona pro nejlepší nebeletristickou knihu.
Kromě klasických blogů existují i blogy komunitní, to kdy6 si skupina lidí založí blog, na který může každý z nich přispívat. Jedním z největších komunitních blogů je MetaFilter (www.metafilter.com), kde se za den objeví několik příspěvků. Jeho autor Matt Haughey se však pokouší jednotlivé přispěvatele kontrolovat, aby neodkazovali na zbytečnosti a neznečišťovali blog pro čtenáře, který většinou nemá čas pročítat desítky příspěvků denně.
Boom blogů však jako by popíral původní záměr, blogy už neusnadňují orientaci v informacích na internetu, ale samy se staly tak nepřehlednými, že se podílejí na vzniku informačního smogu. Dnes se odhaduje, že existuje na 70 milionů blogů, z toho jich je nejvíce v USA (15–30 milionů), Jižní Koreji (15 mil.), Číně (přes 5 mil.) a v Japonsku (4 mil.). Podle stejných informací, které jsou však již téměř rok staré, najdeme u nás kolem pěti tisíc blogů! Tak jako má své vyhledávače a portály web, objevil se v roce 1999 také vyhledávač blogů, který najdete na adrese www.portal.eatonweb.com. Blogy se tu dají vyhledávat podle klíčových slov s pomocí Googlu (ten jich indexuje přes 44 tisíc), ale najdeme tu také užitečný rozcestník. Hledat v něm můžeme jak podle oborů, kterými se blog zabývá, tak podle jazyka, v němž je psán, nebo země, kde vzniká, a také podle abecedního řazení.
Psaní blogu se občas může zvrhnout až k závislosti. Jestliže má blogger potřebu každý den přidat na svůj blog nový příspěvek, může mu za chvíli dojít inspirace a začne ho aktualizovat bez ohledu na kvalitu příspěvků. Této posedlosti se začalo říkat blogorrhea. Bloggeři se také často snaží odkázat na něco, co jim připadá aktuální, aniž by však šlo o něco zajímavého. Podobné příspěvky, které rychle zestárnou, pak blogy zahlcují. Přesto mají svou cenu, protože komentář každého z nich je trochu jiný. Stává se, že blog někdo zneužije jako prostor pro vlastní reklamu, podobné pokusy se označují jako splog.
Založit si vlastní blog dnes není nic obtížného. Stačí se například zaregistrovat na stránce www.blogger.com, vybrat si název pro svůj blog a pak už jen podle vlastní vůle posílat příspěvky. Předností blogu je, že nezáleží na tom, jak vypadá, ale především na jeho obsahu. Pokud blogger dokáže přitáhnout dost pravidelných čtenářů, přináší mu to nejen vlastní uspokojení, ale často i šanci získat smlouvu s nakladatelem nebo třeba práci v některém z tištěných médií. Blog se zdá být další revolucí v dějinách literatury a zpravodajství a my můžeme sledovat a ovlivňovat její počátky bez ohledu na to, že žijeme v malé zemi uprostřed Evropy.