…deníček knižně, neboť se hodlalo svézt na jeho rostoucí popularitě. „Nakladatelství Repronis chytlo příležitost za pačesy a ždímá z tištěných vydání původně internetového deníčku ,jednyho ostravskiho chachara‘, co se dá,“ napsal v tomto smyslu na www.czlit.cz Josef Rautenkranz. Vtip je ale v tom, že takto „přirozeně“ fenomén Deniku Ostravaka nevznikl. Ostravak Ostravski, jehož čtvrtá kniha nazvaná …furt vam nědam spočnuť! vyšla nedávno, je totiž především dokonalý mediální produkt.
Představuji si to asi takto: kdosi (a možná původně nešlo jen o jednoho člověka) má napsaných pár povídek či zábavných historek v ostravštině. Možná pracuje v médiích, možná se s někým jen zná, každopádně všichni zainteresovaní vědí, že nejde jen o ojedinělý nápad, ale že jeho autor (či autoři) je schopen jej nějakou dobu rozvíjet. Vznikne weblog, který je svázaný s internetovými novinami, sám autor byl ovšem možná překvapen tím, jaký ohlas dokázal vyvolat. Projekt začíná být životaschopný, a je tedy dále upravován podle potřeb čtenářstva, aby byla zasažena co největší cílová skupina. Původní stylizace Ostravaka jako alkoholického a sprostého individua je postupně zjemňována, takže nakonec působí jako víceméně seriózní muž středního věku. Z Deniku Ostravaka se stává jakási telenovela v ostravském nářečí – zápisky se stále víc orientují na Ostravakovy vztahy s rodinou a „robami“. A pokud snad původně Ostravaka psalo víc lidí, nyní už je to zřejmě jen jeden, který má schopnosti zkušeného scenáristy. Umí do textu dostat náznaky budoucího děje (když se jeho sestra zmíní, že by pro něj měla vhodnou známost, Ostravak se s ní samozřejmě později seznámí a začne s ní chodit) a umí vše napsat tak, aby se čtenář k jeho zápiskům vracel, neboť je zvědavý, jak to či ono dopadne.
Fenomén Ostravaka je od počátku spojen se spekulacemi, o koho ve skutečnosti jde. Padají jména jako písničkář Jaroslav Nohavica, frontman punkových kapel a bavič Rosťa Petřík či dokonce primátor Ostravy Aleš Zedník (s touto možností si sám Ostravak „nenápadně“ hraje). V tuto chvíli se to ale dozvíme těžko, neboť právě anonymita má daný mediální produkt posílit. Ve chvíli, kdy by byl jeho autor znám, nezbyl by čtenářům žádný prostor, aby ve skrytu duše mohli doufat, že osoba Ostravaka je reálná. Ačkoli se totiž mnozí dušují, že jim nezáleží na tom, zda je Ostravak skutečný, nebo ne, jedno to není. Pokud by bylo jasné, že Ostravak je výmysl, z podstatné části by se ztratila síla jeho zápisků. Čtenáři by se museli srovnat se ztrátou jejich autenticity a přijmout, že čtou běžnou literaturu. A to by samozřejmě změnilo jejich nároky v Ostravakův neprospěch.
Dostáváme se tím k hodnotě Deniku Ostravaka. Má cenu jej číst, nebo jde opravdu jen o humbuk? „Není to trochu laciné, udělat z naprostých banalit, které den dal a jeden Ostravak sesbíral a zapsal, literární událost jenom proto, že jeden hanikuje hantýres, kdežto někdo jiný ji už dočista zapomněl?“ píše zmiňovaný Rautenkranz. Ano, Denik Ostravaka opravdu není literární skvost, ale tím ani být neměl. Je to spotřební zboží, které můžete koupit, rychle přečíst a stejně rychle zapomenout. Na druhé straně je mu třeba přičíst k dobru určité kvality. Ostravak je lepší než většina „humoru“, který lze spatřit na televizních obrazovkách. Navíc dokáže dobře využít komický potenciál ostravštiny („Tam ju pozvu, pravil jsem se, tam je fajne přytmi, možeme v klidu dřytstať a možna aji pomačkať pazury.“), na který před časem upozornil překladatel (mj. Bukowského) Robert Hýsek (mimochodem i ten se ocitl na „seznamu podezřelých“).
Blogger Jarda Malý (www.mujblog.bloguje.cz) byl podle mého krok od pravdy, když napsal: „Denik Ostravaka není jen obyčejným deníčkem, nýbrž cílenou reklamou na Ostravákovy pisatelské počiny. Jeho úkolem je zaujmout čtenáře, který si pak koupí některou z jeho knížek. Nevěřím tomu, že nejdřív byl blog a pak vznikla kniha. Nejdřív vznikala kniha, která potřebovala reklamu.“ Nejsem přesvědčen, že celá kniha byla napsána před spuštěním projektu, na to je v Deniku Ostravaka příliš znát vývoj daný požadavky čtenářů, jinak se ale Malý asi příliš nemýlí.
Autor Ostravaka stvořil fenomén, který zároveň odsoudil k zániku, protože se programově přizpůsobil „spotřebitelským nárokům“, jež se rychle mění. Až se jeho knihy přestanou umísťovat na předních místech v prodejnosti, zmizí i Ostravak Ostravski a nahradí jej někdo jiný. Připomíná to jeden díl kresleného seriálu Simpsonů, v němž se nezvedený synek Bart stane hvězdou, protože ve skeči klauna Krustyho řekl v pravý čas větu: „Já to nebyl.“ Užije si svých patnáct minut slávy, a v další chvíli je už dokonale zapomenut. To ale myslím Ostravak dobře ví, takže mu ani není nutné připomínat následující Krustyho věty, určené Bartovi, jenž je zdrcen nepřízní publika: „Seš vyřízenej, to je všechno. Tak už to u nás chodí. V naší branži je to normálka. Jeden den seš pro lidi bohem a druhej den poskokem v továrně na krabice.“
Autor nedostudoval teologii.