Západ podléhá ideologii slabosti

V době procesu s Michailem Chodorkovským jste byl vyhoštěn z Ruska. Pak už jste se tam nikdy nevrátil?

Můj klient mi řekl, abych tam nejezdil. A upřímně řečeno, už by mě tam asi ani nepustili. Nechtěl jsem také dostat do pasu razítko „nežádoucí osoba“.

Jste tedy ještě vůbec jeho právníkem?

Ano, je to pořád můj klient.

Jak mu tedy jako právník pomáháte, když je ve vězení a vy nemůžete do Ruska?

Mimo Rusko se podniká spousta různých akcí. Ruská vláda se v celé řadě zemí dostala před soud. V podstatě jde ale o politický boj, který má za cíl upozornit na Chodorkovského případ. Pokud se nám to nepodaří, zabijí ho.

V českém tisku se objevila zpráva, že byl napaden v cele. Myslíte, že útok někdo naplánoval?

Jako člověk zabývající se mezinárodním právem vám mohu říci, že za jeho bezpečnost je zodpovědná ruská vláda. Vsadili ho do vězení, a tak za něj nesou odpovědnost. Jestli si myslím, že tomu vězni řekli, aby Chodorkovského napadl? Nevím, ale řekl bych, že ano. Protože vše, co se ho týká, musí být přímo řízeno z velmi vysokých míst v Kremlu.

Na různých místech světa a také v České republice se objevují různé aktivity na podporu Chodorkovského. Máte za úkol také vytvářet podobné sítě podpory?

V případě rizik, jakým čelí Chodorkovskij, by každý měl udělat všechno pro to, aby mu pomohl. To považuji za důležité. První petice v České republice vznikla tak, že mi Václav Havel sám od sebe na schůzce nabídl, že napíše dopis. Udělal to a také jej rozeslal dalším třinácti hlavám států. A teď je tu i druhá petice. To je úžasné. Bohužel, jak se zdá, ruské úřady momentálně zajímá jen obchod s energetickými surovinami.

Mohou mít tedy podobné petice nějaký dopad?

Je prakticky nemožné říct, co může mít nakonec nějaký pozitivní dopad. Bojujeme s energetickými giganty. Na poli politickém, na poli public relations. Gazprom není žádnou ropnou společností. Je to mocenský nástroj Kremlu. Jestliže dělají nějaký obchod, dělá ho stejná prezidentská administrativa, která nelegálně uvěznila mého klienta.

Proti Ruské federaci jsme zahájili také velkou arbitráž. Tento týden jsem dával interview magazínu Stern v Německu a řekl jsem, že německý energetický průmysl nese na této kauze svůj díl viny. A v tomto smyslu působí proti dlouhodobým zájmům samotných Němců.

Mohl byste stručně shrnout, jaké právní kroky v zahraničí v souvislosti s kauzou Chodorkovského podnikáte?

Tyhle věci nedělám jenom já, ale i další, daleko schopnější právníci. Probíhá jedna z největších arbitráží v historii. Jedná se o 40 miliard dolarů, které má Ruská federace zaplatit. Pracují na tom pařížští právníci a arbitráž bude ve Stockholmu. Řada žalob je podána ve Spojených státech. Řada případů probíhá v Evropě. Ve Velké Británii a USA proběhla soudní řízení, ve kterých se ruské úřady pokoušely dosáhnout vydání lidí ke stíhání do Ruské federace. Ale tyto soudy Rusko prohrálo. Britský soud loni rozhodl nejen o tom, že lidé vydáni nebudou, ale dokonce že je Vladimír Putin osobně zodpovědný za pronásledování Chodorkovského. Soudce prohlásil, že Chodorkovskij ani jemu blízcí lidé neměli v Rusku šanci na spravedlivý proces. Jsme také aktivní v Radě Evropy. Zvláštní zpravodaj této organizace ve své zprávě odsoudil proces a uvedl, že práva Chodorkovského nebyla respektována. Chystají se i další soudní řízení, ale my dopředu neoznamujeme, co chceme podniknout.

Navzdory těmto aktivitám však Chodorkovskij zůstává ve vězení a dny Jukosu jsou, zdá se, sečteny. Jak na tom teď Jukos podle vás je?

To nemůžu říct. Není to můj klient a tu situaci znám jen zvnějšku.

I v tomto případě zřejmě pomohli velcí mezinárodní hráči, velké banky a další firmy prosadit ruskou politiku.

Rozhodně. To je velmi důležité. Rusové ne­exportují jen ropu, ale i strach a beztrestnost. A velké mezinárodní banky se staly pěšáky v ruské hře. Když jako velká banka podnikáte v Rusku a úřady vám nabídnou nějaký obchod, odmítnete jen jednou. Pak vám vezmou licenci. Tak se mohlo stát, že včera napsal předseda londýnské burzy dopis Vladimiru Putinovi. Putin totiž z Ruska vyhodil firmu, která tam dosud byla největším zahraničním investorem. Její představitel totiž kritizoval ruskou vládu. Ten člověk byl dlouho Putinovým obdivovatelem a vydělal miliardy dolarů díky tomu, že Putina podporoval. Jestliže může být z Ruska jen tak vyhozen člověk s takovou minulostí, něco to vypovídá o lidech u moci.

Ve svých předešlých rozhovorech jste se zmínil, že jste s Michailem Chodorkovským přátelé. Co vlastně máte společného?

Chodorkovskij je člověk, který si nepotrpí na formality. Nosí černé džíny. Černé tričko a sandály za dva dolary. Jednou jsem ho potkal v Moskvě, když se měl sejít s Georgem Bushem. Neměl ani kravatu. Tak jsem mu ji dal. Je to zcela neformální, intelektuálně založený člověk. Hodně čte, zajímá se o moderní technologie. Dnes se lidé snaží tvrdit, že Jukos ukradl. Když jej ale získal, firma krachovala. Díky rozvoji technologie, na kterém měl velkou zásluhu, firmu postavil na nohy.

Z jeho oficiálních životopisů je ale jasné, že byl mimo jiné funkcionářem Komsomolu. Co je na tom přitažlivé pro kanadského právníka z lepších kruhů?

To je právě to, co nás spojuje. Když jsem byl mladý, byl jsem komunista. Poprvé jsem se do Moskvy vypravil v roce 1975. Lidé si myslí, že jsem typický americký nebo kanadský právník, který přijde do Ruska, o němž nic neví, a vykřikuje cosi o lidských právech. Ve skutečnosti Rusko celý život studuji. Je to má vášeň. Neumím sice rusky, ale o ruskou politiku jsem se od mládí zajímal. Když jsme si s Chodorkovským vyprávěli o ruské historii a politice, našli jsme mnoho společných bodů. Ruská politika za Brežněva – a trochu i za Gorbačova – byla daleko pochopitelnější než to, s čím se setkáváme dnes. Dnes neexistuje žádná ideologie. Kvetoucí korupce a netransparentnost dělají současnou situaci velmi riskantní. Pochopit kmenovou nebo klanovou strukturu současného Kremlu je daleko složitější. Kremlologům dříve stačilo, když se podívali, kdo stojí během přehlídky na Leninově mauzoleu, nebo si přečetli, co říká Kosygin nebo Brežněv, a o situaci to mohlo mnohé vypovědět. Lidé okolo Putina dnes mluví často zcela protikladně. Putin si ještě před pár měsíci držel v blízké kanceláři Ilarionova. To je stoupenec volného trhu, který si myslí, že Putin Rusko dovedl ke katastrofě. Kreml je velmi zvláštní. Vládnou tam klany, pokud nechci používat slova mafie. Je to mimořádně nebezpečné pro Rusko i pro nás všechny.

Co vás v sedmdesátých letech přivedlo do Ruska?

Studoval jsem od třinácti let marxismus. Četl jsem s téměř nábožnou pozorností všechna Marxova díla. Již v mladém věku se mi proto zdálo logické, že se do východního bloku musím vypravit. Má matka byla velmi nemocná a jezdila do Karlových Varů. Jel jsem s ní a pak jsem cestoval po Československu i jinde. Nakonec mi ale odmítli povolit vstup, protože se jedním z mých profesorů stal Radoslav Selucký.

Jak vnímáte dnešní postoj Západu k Rusku?

Na postojích Západu, například Německa, mě šokuje to, co bych nazval ideologií slabosti. Týká se to především německých energetických společností. Instruují německou kancléřku, aby ruskou vládu nekritizovala. Diktují politickému vedení, co má říkat. A to je špatné. Jedním z důvodů, proč jsou teď Spojené státy v tak neblahé situaci, je to, že si nechaly moc diktovat od velkých společností. Na druhé straně to ale byla právě americká vláda, která Chodorkovského podpořila. A nemusela to dělat. Nebylo to v jejím ekonomickém zájmu. A přesto to udělala. V americké politice je stále ještě určitá odvaha. Tu bohužel v Evropě nenajdete.

Ruský podnikatel a finančník Michail Chodorkovskij se narodil v roce 1963. Na konci osmdesátých let vystudoval inženýrství a technologie na moskevském Mendělejevově institutu. Jako člen oblastní organizace Komsomolu založil o tři roky později společnost Menatep (zkratka pro „Mezioborové vědecko-technické programy“), která se zpočátku zabývala registrací patentů a dovozem výpočetní techniky. V roce 1990 se Menatep transformoval na investiční bankovní dům Menatep-invest, který se v první polovině devadesátých let výrazně podílel na divoké privatizaci státních průmyslových závodů. V letech 1992–1993 působil Chodorkovskij jako náměstek dvou ministrů paliv a energetiky. V roce 1995 se Menatepu v dražbě podařilo získat většinový podíl společnosti Jukos. Zaplatila za něj podle odborníků nevídaně nízkou sumu 350 milionů dolarů. Krátce před pádem rublu a následnou bankovní krizí roku 1998 převedl Menatep část svých investic do nově založené společnosti Rossinvest. Od roku 1996 zastával Chodorkovskij významné pozice ve vedení AS Jukos a ve společnosti Rossinvest. V říjnu 2003 byl zatčen a obviněn z podvodů a daňových úniků. V následujícím procesu byl odsouzen k devíti letům odnětí svobody. Trest, který mu byl v odvolacím řízení zmírněn o rok, nastoupil v sibiřském pracovním táboře, kde je podle obhájců lidských práv setrvale vystavován šikaně. Na politické motivy Chodorkovského odsouzení v poslední době upozorňují významné osobnosti ruské i světové kultury a politiky.

Devětačtyřicetiletý kanadský právník Robert R. Amsterdam se stal v létě roku 2003 advokátem ruského podnikatele Michaila Chodorkovského obviněného z podvodů a daňových úniků. Podle jeho vlastních slov jej s Chodorkovským váže blízké přátelství. Amsterdam, jak přiznává, „prožíval v sedmdesátých letech okouzlení marxismem“ a několikrát dokonce navštívil Sovětský svaz a další země socialistického bloku. Případu Chodorkovského se ujal mimo jiné proto, že se právní kancelář Amsterdam & Peroff, kterou vlastní od roku 1980, zabývá případy, v nichž se propojuje oblast práva a politiky. Kromě Ruska a východní Evropy působí také v nestabilním prostředí afrických a jihoamerických států.