Na sobotu 10. června 2006 je plánována zásadní fotbalová událost divadelní sezony.
Jako mistři kopu se na Anenském náměstí představí zástupci pražských divadel (Dejvického, Národního, Švandova, Divadla v Dlouhé, Ta Fantastika, Pražského komorního divadla, Divadla Rokoko a Divadla Na zábradlí). Osm týmů, v každém po deseti hercích – dohromady osmdesát populárních tváří, z nichž ale jen deset bude opravdu šťastných. Žádné stříbrné medaile, jen první a nejlepší místo, všichni ostatní si budou zoufat. Kdy jindy uvidíte Kamila Střihavku rvát si vlasy nebo Romana Zacha plakat? Stejně jako před dvěma lety na poetickém večeru Ať mír dál zůstává s touto kopanou v klubu Divadla Kolowrat, ani tady nebudete ochuzeni o klasické pivo a párky.
Součástí projektu nazvaného Studio kopaná budou kromě fotbalového utkání také čtyři tematické večery v Divadle Na zábradlí. Hovořit se tu bude mimo jiné o tom, jak je důležité umět prohrávat. Nedávno na Zábradlí uvedli inscenované čtení odposlechů fotbalových funkcionářů Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?, které připravili herci Petr Čtvrtníček a Jiří Lábus. Umělecký šéf divadla Jiří Pokorný (mimochodem sám je autorem dramatu Taťka střílí góly) se do našeho rozhovoru pustil s jasným tahem na branku – nejprve vyzpovídal mne:
„Máte ráda kopanou?“ „Ne.“ „Proč?“ „Protože jsem žena.“ „Je žena něco víc nebo míň než muž?“ „Samozřejmě ne.“
Následující energické objasňování všech kladů fotbalu ze mne udělalo nadšenou fotbalovou fanynku. Poté se během krátké chvíle Pokornému a organizátorovi Petru Polákovi (hraje za tým Komedie) podařilo vyfabulovat zdařilé gender drama, nazvané Výměna rolí aneb Ženy fotbalistky. Pan režisér si to evidentně užívá.
Jak se Zábradlí připravovalo na zápas mezi pražskými divadly? Půjdete tomu štěstíčku trochu naproti?
Ano, na jedné straně je fair play a na druhé vítězství, na jedné straně jsou schopnosti a na druhé možnosti. Jako pořádající divadlo budeme hostům čepovat sponzorské pivo takřka zdarma a podávat samá nezdravá jídla. Petr Čtvrtníček, komentátor zápasů, k rozhodcovství pozval fenomenálního Karla Rüstera, který jasně prohlásil, že kdo bude umět hrát fotbal, půjde ze hřiště. Námi vyzvaným divadlům fandíme v jejich divadelní činnosti, ale to neznamená, že je nebudeme chtít všemi možnými prostředky zničit. Začneme těmi fotbalovými. Máme za sebou celou řadu tréninků, několik odřených kolen. Nešetřili jsme vzájemnými komplimenty a dosud nepadlo ani jedno sprosté slovo. Už také víme, kdo bude hrát na hrotu – zřejmě všichni. U nás umějí dát gól všichni hráči v poli, vlastňákům se smějeme. Na Anenském náměstí vyroste parádní hřiště i s tribunou, budeme za frajery, ještě než to začne. Slavnostní výkop provede Ladislav Vízek, který bude spolu s Dagmar Damkovou i hlavním hostem večera. Ostatní mužstva nahlásila silné sestavy, štěstíčku už můžeme jít naproti jen s notnou dávkou štěstí. Divadelní bar zeje prázdnotou, to je nepochybná známka příprav na velké sportovní a emocionální výkony.
Mají ve vašem mužstvu své místo i ženy?
Máme kostýmní výtvarnici, roztleskávačky, chtěli jsme i brankářku, z taktických důvodů, to aby se soupeři styděli jí dát gól, chtěli jsme i dvě masérky – odmítly. Své místo v mužstvu mají samozřejmě manželky a milenky, tak jak to chodí. Mají za úkol obléknout se líp než soupeřovic polovičky. Třeba draze nebo tak nějak. Jinak máme nepočítaně kustodek, asistentek a poradkyň, které mají za úkol nás jen nevybíravým způsobem chválit.
Co vede dospělé zdravé muže k tomu, aby se nadšeně honili za míčem po hřišti tam a zpět?
Chceme nakumulovat radostně magickou energii a šupito presto ji poslat vesmírnými kanály do Německa českým reprezentantům. Každý něco pro vlast, jak se říká.
Který fotbalový účes máte vy sám nejradši?
Mně osobně se nejvíc líbil ten, který letěl v sedmdesátých letech, jednotlivě pak třeba Valderrama, to ovšem později, slavná hára Argentinců však už asi nikdo nikdy nepřekoná. V současné době vynakládají hráči na kadeřníka nemalé částky a zajímavá je různost stylů. O tom ovšem promluvíme až 16. června na večeru nazvaném Dějiny fotbalového účesu.
Jaká další témata budete rozebírat?
Ve Studiu kopaná bychom se rádi věnovali i nepřemílaným či opomíjeným fenoménům. Prohra, zranění, kiks, nespravedlnost, „božskost“ náhody, mimořádné stavy mysli, vliv kopané na sex a naopak. Zajímá nás také, co se bude v Německu odehrávat na hřišti, až bude hrát Srbsko s Nizozemskem, když Srebrenica je ještě v živé paměti. Fotbal je jedinečný tím, že v něm jde opravdu o všecko.
Studio kopaná
(4 večery o fotbale a jeden zápas)
10. 6. – 9.00 výkop turnaje na hřišti
vystavěném na Anenském náměstí
19.00 komponovaný večer nazvaný
Umění prohrávat v Divadle Na zábradlí
11. 6. – 19.00 program nazvaný
Přeučil nás k smíchu v Divadle Na zábradlí
16. 6. – 19.00 Dějiny fotbalového účesu
v Divadle Na zábradlí
21. 6. – 19.00 Zpátky na hřiště
v Divadle Na zábradlí
Slavie v. Sparta
Jiří Haussmann
Na hřišti v hvězdnatém kroji
jedenáct Slavistů stojí.
Gólman i beci,
nezdolní reci,
hrdy jak sojky
oboje spojky,
v žilách krev stydla,
uzřel-lis křídla –
než stoj!
Ten voj
vede v boj
zvyklý všem hrám
kapitán sám,
odpůrci zánik,
našim pak vítězství věště,
pevný jak kleště,
bujný jak vraník –
Vaník!!
Jedenáct hrdinů, symbolů síly
zdobí dres hvězdnatě červeno-bílý.
Než slyš,
dech ztiš,
zříš:
Již
soudce odpískal
a boj započal.
Po řídké travině
podobna lavině
k brankové síti
Sparta se řítí;
kde jeden Slavista,
milion dozajista,
dravých je katanů
krvavých Sparťanů,
na každé místo ohrožené
nových mas nepřítel oblaka žene…
ve chvíli úzkosti,
nouze a starosti,
mé srdce Tě volá! –
Bože,
ta hrstka neodolá!
Však hleď!
Jak zeď
tu stojí ten šik hochů milých
ve krojích hvězdnatě červeno-bílých.
Sparťanům vstávají vlasy,
nové a nové však shánějí masy
silou neztenčenou
na branku útokem ženou –
oh!
Roh!!
Bože milý,
jsi-li všemohoucí,
vyslyš ty modlitby žhoucí,
ten poslední sten tklivý –
buď aspoň tentokrát spravedlivý!
A soudce písk;
zmírniv svůj trysk,
promluvil zablácen, podupán,
k mužstvu sám kapitán:
,Nepřítel mocný je, vítězství nejisté;
Slavisté!
Zazní váš zpěv,
každý vzbuď hněv,
bij se jak lev,
ze spartských cév
vyshootuj krev
k radosti děv!
Pomněte slavného našeho praporu,
k novému, slednímu zmužte se odporu,
soucit každý ztrať,
bij, kopni, fackuj, mlať!‘
A soudce písk.
Míč jako disk
vysoko nad mraků běl
vyletěl.
Již se ho zmocnila nepřátel kolena –
však hle gólmana!
Nešetře leb svoji mladou,
brilantní robinsonádou
na zem se vrh,
míč k sobě strh,
a hip, hurá, hop! –
v dáli jej kop.
Za ním pak k spartánské síti
jedenáct Slávů se řítí:
Všichni jsou lítí,
oči jim svítí,
krev chtějí píti,
cizácký gól vzíti;
nedbají toho,
že na jednoho
sto divých katanů,
krvavých Sparťanů:
Dvacet jich fackami zhubí,
dvaceti vyrazí zuby,
třiceti kolena utnou,
třicet do žaludku shootnou.
A tak ty děti
kupředu letí,
jak by šly do tance
nepřátel ke brance.
Vesele, bujaře, vlaje pln síly
dres jejich hvězdnatě červeno-bílý.
Hle! Již se blíží a ze tří metrů dáli
Vaník pálí…
Tu jásot zní kol –
Gól! Gól!! Gól!!! Góóól!!!!
Zpěvy hanlivé (1919)