Na oslavách 1. máje byli ještě dopoledne kancléř Schüssel a ministr financí Grasser neoliberálními třídními nepřáteli. K večeru jim socialističtí poslanci a odboráři osobně děkovali. Pravicová vláda totiž zachránila odborářskou banku BAWAG.
Aféra začala v USA. V srpnu 2005 vstoupil na newyorskou burzu jeden z největších amerických brokerských domů Refco Group Inc. Udržel se tam však necelé dva měsíce a v říjnu oznámil bankrot. Pro Rakousko mělo toto oznámení dalekosáhlé následky – banka BAWAG v něm totiž měla deseti procentní vlastnický podíl.
Banka pro hospodářství a práci (BAWAG), která v roce 2000 koupila rakouskou poštovní banku P.S.K. a v roce 2003 českou Interbanku, je nejen čtvrtou největší rakouskou bankou, ale i kusem rakouských dějin a rakouské identity. V roce 1922 ji jako dělnickou banku založil pozdější prezident Karl Renner. V období fašistické diktatury byla zlikvidována. Činnost obnovila v roce 1947 jako banka Rakouského odborového svazu ÖGB. Spravuje mimo jiné i jeho legendami opředenou „válečnou pokladnu“. Stávky v Rakousku se počítají ve zlomcích vteřin na zaměstnance za rok, ale miliony odborářů do ní po desetiletí pravidelně platí měsíční příspěvky. ÖGB by byl bez problémů schopen profinancovat i delší generální stávku, což jej v politice i hospodářství činí jednou z nejvlivnějších rakouských institucí.
Krach brokerského domu Refco vyvolal ve vedení BAWAG a ÖGB poplach nejen kvůli ztrátě podílu, ale také proto, že jen pár dní před ním poskytla domu Refco ultimo úvěr ve výši 350 milionů eur. Zdravá banka velikosti BAWAG by podobnou ztrátu strávila, jenomže ke zdraví má BAWAG, jak se mezitím ukázalo, dost daleko. Od roku 1995 do roku 2000 ztratila v sérii vysoce riskantních karibských spekulací kolem dvou miliard eur a koupě P.S.K. ji už v roce 2000 přivedla na pokraj bankrotu. Zachránil ji tehdejší předseda ÖGB Fritz Verzetnitsch, který se za ni zaručil – odborářskou „válečnou pokladnou“. Bez náležitých konzultací s vedením svazu, rozumí se.
S takovou pomocí byla i BAWAG schopna miliardové ztráty v průběhu následujících pěti let vyrovnat a minulé úterý zveřejněná dlouho očekávaná rozvaha za rok 2005 již vykázala skrovný zisk. Tím ovšem problémy neskončily.
Úvěr, poskytnutý brokerským domem Refco těsně před jeho krachem, byl sedmý podobného druhu. Šest let po sobě mu banka BAWAG vždy koncem února poskytovala kolem 200 milionů eur a Refco je počátkem března i se šťavnatým úrokem 40–90 milionů zase řádně vrátil. Proč? Účetní rok Refco končil 28. února. K tomuto dni potřeboval mít na svém kontě dodatečné prostředky k vylepšení své výroční rozvahy. Poslední úvěr se tomuto vzorci ovšem vymyká nejen výší, ale i datem. Měl zcela evidentně sloužit k zastření skutečného stavu Refco před jeho věřiteli.
Na takové podvody na věřitelích a akcionářích jsou ovšem Američané nejpozději od krachu Enronu mimořádně citliví. Navíc se ukázalo, že vedle oficiálně uváděných 10 % podílu získala banka BAWAG v průběhu let prostřednictvím poštovních firem na Refco další podíly v celkové výši nejméně 30 %, a byla tak jeho rozhodující akcionářkou. Američtí věřitelé proto BAWAG zažalovali o náhradu škod a 26. dubna newyorský soud zmrazil její majetek v USA ve výši 1,3 miliardy dolarů.
Šance, že by banka BAWAG v soudní při obstála, je prakticky nulová. Jedinou možností omezení škod bylo mimosoudní vyrovnání. „Stáli jsme zády ke zdi“, popisovali ochromeným odborářským bossům nový ředitel BAWAG Hundstorfer a nový předseda odborářského svazu Nowotny, „měli jsme na vybranou mezi morem a cholerou.“ Dosažená dohoda zavazuje BAWAG k náhradě 1,1 miliardy eur a k podílu z prodeje banky, přesáhne-li cena 1,8 miliardy eur. To ovšem možnosti nejen sotva zotavené banky BAWAG, ale i odborářských majitelů beznadějně překračuje.
„Je to konec“, oznámil šéf odborů Nowotny černému kancléři, „bez pomoci to neutáhneme.“ Krach čtvrté největší rakouské banky by ovšem znamenal mimořádné škody pro rakouské hospodářství i politiku. To si Wolfgang Schüssel nemůže dovolit, zvlášť když až dosud všechny výzkumy svědčí spíše pro konec jeho pravicové vlády a návrat socialistů v podzimních volbách. Tak se stalo, že se pravicová neoliberalistická vláda pustila do záchrany rudé banky. Poskytla jí vládní záruky ve výši 900 milionů eur, dalších 450 milionů nového kapitálu sehnala od konsorcia bank a pojišťoven.
Ale ne zadarmo. Na zárukách se samozřejmě musí podílet i ÖGB, který tak byl donucen ke zveřejnění svých tradičně tajených majetkových poměrů. Jak se dalo očekávat, realita je hluboko pod kolportovanými mýty: po odečtení všech víceméně fiktivních položek, jako podílu na Casinu v Jerichu ve výši 165 milionů, mu reálně zbývá kolem 110 milionů eur. Dvacetina toho, co vedení jeho banky v průběhu pěti let prospekulovalo.
Zda je tím bezprostřední nebezpečí pro banku BAWAG skutečně zažehnané, ukáže nejbližší budoucnost. Krach by vedle všech dalších následků znamenal i definitivní finanční zkázu rakouských odborů. I tak ale aféra otřásla rakouskou společností v základech a není vyloučené, že v jejím důsledku oproti všem předpokladům na podzim opět zvítězí černomodrá koalice.
Autor je podnikatel ve Vídni.