Letos je to právě deset let, co jsem byl na filmovém festivalu v Karlových Varech poprvé. Návštěvnost tehdy začala růst a festival si získával své dobré jméno mezi mladými, k nimž byl velmi vstřícný. K akreditaci tehdy návštěvníci získali malý i velký katalog, tričko a ještě docela pěknou tužku. „Párty na bazéně“ jim ještě nebyly uzavřené, pivo na nich stálo symbolických pět korun (plus pětinu ceny za kelímek, který se dal ale pravidelně doplňovat) a k bazénu se nemuselo chodit přes park pěšky, ale dal se využít pohodlnější výtah. Navíc nevadilo, když se diváci nevešli na sedačky v sálech, a pravidelně se jim povolovalo sednout si na zem.
Dražší zábava
Výhody „passáků“ (jak si říkají nositelé Festival Passu) však začaly postupně odpadat. Od jisté doby už velký katalog není zdarma, ale za 150 Kč, malý za 35, párty jsou jen pro zvané, na bazén se musí chodit pěšky a letos se dokonce připlácí za vstup dvacetikoruna. Před Thermalem stojí stany s pivem za třicet (pravda, plzeň) a míchanými nápoji za cenu kolem stokoruny. Pro mnohé studenty se pobyt na karlovarském festivalu stává příliš drahou zábavou. Přesto počet prodaných pasů roste a už 6. července (dva dny před koncem) se jich prodalo o stovku víc než za celý loňský ročník. Těžko říct, zda je to zásluhou pěkného počasí, státních svátků nebo stále se šířící dobré pověsti festivalu.
Karlovy Vary se, jako jiné áčkové festivaly, pokoušejí přitáhnout některou ze světových star a jako obvykle se jim to moc nedaří. Zda se proslaví někdo z mladší herecké generace a festival se pak bude moci chlubit, že se na něm dotyčná osoba objevila ještě předtím, než ho začali zvát do Cannes nebo do Benátek (jako se to povedlo třeba s Leonardem di Caprio, Scarlett Johanssonovou nebo Keirou Knightleyovou), se dozvíme až časem, těžko však považovat letošní největší hvězdu Andyho Garciu za úspěch. Někteří pozvaní účast odřekli dopředu, jiní se omluvili během festivalu (například režisér Andrucha Waddington, jeden z držitelů Křišťálového glóbusu, prý natáčí film o brazilském fotbalovém týmu, s nímž musel „předčasně“ odcestovat z německého šampionátu). Festival by možná měl zůstat u těch mladých, respektive budoucích hvězd a těch, kteří stojí za vznikem filmu, ale nejsou tolik vidět (režiséři, scenáristé nebo kameramani). Ušetřené peníze by se mohly investovat třeba do hledání nových sálů, protože ty stávající při stoupající návštěvnosti nestačí a dostat se do sálu bez lístku, jen s pasem, je čím dál obtížnější, tedy pokud nemáte tu drzost a netlačíte se průbojně dopředu.
Příšerné noviny
Festivalový deník mě vždycky mimořádně zajímal. Tiskovina má návštěvníky informovat o tom, co by si neměli nechat ujít, přináší rozhovory s tvůrci nebo herci filmů; nejsledovanější rubrikou je ale stav divácké ceny. Každý z diváků totiž může po představení film ohodnotit (letos na stupnici od jedné do čtyř) a seznam nejvýše ceněných filmů (jakkoliv nemusí patřit k těm nejlepším) je pak pro návštěvníky cennou nápovědou. Málokdo se ve více než dvou stech filmech dokáže orientovat. (A propos, naštěstí se pořadatelé letos vrátili k zatrhávání na papíře, loni bylo nutné posílat SMS zprávy.) Zpět k novinám. Ve Festivalovém deníku chybí kritické hodnocení recenzentů. Poctivé nereklamní články tu nejsou ani o snímcích ze soutěžní sekce. Doporučení herců a režisérů nebývá vždycky nosné. Karel Roden například doporučuje k zhlédnutí „kraťounký, příjemně oddychový film“ Sklapni a zastřel mě!. Zapomněl jen dodat, že v něm sám hraje. Jedna pořádná recenzní stránka by novinám prospěla. Takhle vypadají jako kterákoliv jiná „stajlová“ PR příloha Práva.
Pochybná je tu občas organizace projekcí. Filmy z letos nejzajímavější sekce Sundance byly v Karlových Varech promítány v malém sále v Thermalu a v nepříliš velkém Kině Panasonic. Místo toho se ve velkém sále s kapacitou přes tisíc sedadel objevil film Poseidon Wolfganga Petersona, který se bude od tohoto týdne promítat v běžné distribuci s docela vysokým počtem dvaceti pěti kopií. Změnou, která trochu necitlivě narušila dlouholetou tradici, je přesunutí snímků z Fóra nezávislých do nafukovacího Espace Dorleans (kdo seděl na kraji sálu, se pod palbou agresivní klimatizace cítil sportovně – jako za větrného počasí na Sněžce).
Úvody k filmům v podání hlavního moderátora festivalu Marka Ebena jsou však po tolika letech mistrova působení předvídatelné a často nudné. Festival si za něj dosud nedokázal najít náhradu a ostatní angažovaní moderátoři působí nepřesvědčivě, ba trapně. Ale za jinou tvář, jiný styl a jiný typ ušlechtilosti se do příštích let přimlouvám. Což je drobnost. Letošní festival v Karlových Varech potvrdil, že je vrcholem filmové sezony. Díky němu mohou zdejší zájemci o kinematografii sledovat aktuální světové trendy, což se o distribučním výběru, logicky zaměřeném především na vytváření zisku, říci nedá.