Loutkáři v Chrudimi

V prvním červencovém týdnu se uskutečnila již po pětapadesáté Loutkářská Chrudim, tradiční setkání amatérských divadelníků z celé republiky. Hlavní část programu je zasvěcena přehlídce nejlepších inscenací vybraných porotami krajských amatérských přehlídek. Co se týká jejich kvality, letošní ročník patřil údajně mezi nejslabší. Mnoho prezentovaných děl skutečně postrádalo alespoň základní nosný nápad. Mezi ty lepší patřil projekt svitavských Tlupatlap Potichu i naglass: v něm došlo k propojení minimalistické hudby Philipa Glasse (odtud titul inscenace) a abstraktního divadla předmětů, tedy prázdných i plných vinných sklenic, na něž tvůrci vyluzovali různé zvuky, prosvěcovali je barevnými baterkami a vytvářeli s nimi zvláštní choreografie. Většina ostatních představení, vyznačujících se určitou originalitou a působivostí, však pocházela z dílny studentů či absolventů nejrůznějších oborů pražské DAMU. Řeč je přede­vším o nonsensové kompozici Něco o Edovi, vycházející ze života a tvorby básníka Edwarda Leara, a o Lady M, ženské parafrázi Shakespearovy tragédie, ve které je představitelka Macbethovy ctižádostivé choti obklopena nemotornými loutkami a maskami mužských postav.

Kromě programu určeného hlavně divadelníkům zde probíhá řada dalších představení i open air koncertů (Buty, Blue Effect, Support Lesbiens). Večery letos patřily špičkovým projektům českých profesionálních divadel: objevily se zde Buchty a loutky, Naivní divadlo, Divadlo bratří Formanů. Příjemným překvapením bylo představení Svůdné J brněnské Husy na provázku, které se nese v duchu hradeckého divadla DNO, odkud většina účinkujících pochází: z mozaiky humorných výstupů se postupně vyklube melan­cholický příběh současného donchuána.

Jednoznačným vrcholem celého festivalu bylo závěrečné vystoupení brazilského loutkáře a tanečníka Eduarda de Paiva Souza (hostoval už na červnovém loutkářském festivalu Skupova Plzeň). Jeho one man show Anděl je hořkým příběhem bezdomovce, žijícího na hřbitově, který začne v alkoholickém deliriu komunikovat s mramorovým andílkem (tedy loutkou). Setkání dvou opuštěných a zbídačelých existencí končí dlouhým polibkem, po němž bezdomovec vydechne naposledy a anděl opět znehybní na náhrobku. E. de Paiva Souza využívá loutkářskou techniku u nás zcela opomíjenou: díky brilantní animaci vytváří dojem, že není manipulátorem loutky, ale že je jí sám ovládán.

Otravnou stránkou festivalu bylo množství ochotníků, kteří kopírují nešvary známé z divadel profesionálních: nesnesitelné hlasové stylizace, pohádková klišé, schematické rámce, do nichž je zasazený vlastní příběh. Motivace k tvorbě může být různá, ale je škoda, když celkově převládá imitace nad inspirací. A tak se zase jednou ukazuje, že základní podmínkou smysluplného divadla je pouze a jedině schopnost zaujmout vlastní, aktivní postoj ke světu a jakýmkoliv způsobem jej přenést do uměleckého díla.