V polovině července do českých kin vstupuje film Auta, který rozšíří již tak bohatou nabídku snímků animovaných na počítači. Výraznější pozornost si zaslouží především díky tomu, že pochází z dílny studia Pixar. Průřez historií této produkční společnosti nabízí následující článek.
Studio Pixar stálo u zrodu počítačem animovaných dějových snímků, přestože prakticky vzniklo z pohnutek čistě experimentálních. V osmdesátých letech stála ve vedení Apple Computer osobnost již tehdy výrazná a současně konfliktní, neústupná: Steve Jobs. George Lucas, známý autor série Hvězdných válek, se ocitl ve finančních potížích a hledal kupce pro svou počítačovou divizi z Lucasfilmu. Jobs po nabídce prahl, rada společnosti Apple Computer mu to však nedovolila. Výpověď, kterou dostal, mu de facto umožnila, aby od Lucase jeho oddělení odkoupil a založil tak nezávislou společnost Pixar.
Steve Jobs postavil ekonomické základy, ale dnes by Pixar jen stěží setrvával v tak širokém povědomí, kdyby do něj nebyla tenkrát přizvána dvojice John Lasseter a Ed Catmull. Lasseter, pod jehož režijním vedením vznikly čtyři filmy (včetně aktuálních Aut), už svou první zkušenost s počítačovou animací měl, když mu Walt Disney Pictures umožnilo vytvořit dvouminutový snímek The Adventures of André and Wally B. (1984). Jenže v Disney se rozhodli soustředit jen na klasické 2D filmy. Lasseter tudíž zklamaně společnost opustil, nicméně jeho víra v možnosti 3D počítačové animace našla odezvu u Jobse i Catmulla.
Disney vs. Pixar
Hned v prvním roce své existence (1986) vyrobilo studio Pixar krátký příběh o dvou stolních lampách, nazvaný Luxo Jr. Následovaly další tři krátkometrážní snímky, které sbíraly ceny jak v oblasti kinematografie, tak i z řad odborníků na počítačovou technologii. Úžasně rozběhnutá linie tvorby se však na začátku devadesátých let zadrhla: zájem se přesunul z dějových snímků na reklamy (např. pro Volkswagen či IBM). Toto mezidobí trvalo až do roku 1995, kdy studio Pixar způsobilo uvedením prvního celovečerního, počítačem animovaného filmu do kin (bez přehánění) revoluci. Celovečerní Toy Story: Příběh hraček je také počátkem spolupráce mezi Pixarem a Walt Disney Pictures.
Vzrůstající neshody mezi Stevem Jobsem a generálním ředitelem společnosti Disney Michaelem Eisnerem ovšem vyvolaly rozhodnutí, že Pixar po výrobě jejich sedmého společného filmu Auta již další snímek bude distribuovat pod jinou značkou. A ač je studio Pixar de facto jen nevelká „továrna“ v Kalifornii, má až příliš velkou váhu (a přirozeně také zisky), jejíž nevyužití by se nemuselo vyplatit. Eisner byl vyměněn Robertem Igerem a spolupráce Disneye a Pixaru nabrala nové dimenze. Walt Disney Pictures toto animační studio koupilo za téměř osm miliard amerických dolarů, přesto je to vlastně Pixar, kdo nyní Disneye když ne ovládá, tak alespoň vede. Steve Jobs se stal členem správní rady a také největším akcionářem skupiny Disney z řad jednotlivců. Ed Catmull, který se staral o technologický vývoj ve studiu Pixar, byl jmenován prezidentem obou sloučených studií a John Lasseter stanul na postu tvůrčího ředitele, a tudíž udává směr tvorby oběma znesvářeným stranám.
Jazyk a tvář
Až do roku 1998 byl Pixar prakticky jediným studiem, které produkovalo dějové snímky animované kompletně na počítači. Poté se „střetlo“ se společností DreamWorks, dokonce i tematicky. Snímky Život brouka (Pixar) a Mravenec Z (DreamWorks) jasně dokládají jak styčné, tak zejména odlišné body tvorby těchto studií. Zatímco Pixar se orientuje přednostně na diváka mladšího, Mravenec Z byl humorem, stylizací a atmosférou určen generacím o něco starším. Malebnost, hravost a průzračnost (Pixar) se zde střetla s šerem, ironií, klaustrofobičností (DreamWorks).
Díky porovnávání tvorby těchto dvou společností lze vystopovat poetiku Pixaru, aniž bychom museli jeho filmy sáhodlouze analyzovat. Tvůrci Příběhu hraček, Hledá se Nemo, Úžasňákových a dalších filmových hitů sice posouvají vývoj počítačové animace neustále kupředu (Geriho hra – animace lidské postavy, Příšerky, s. r. o. – animace srsti), přesto je forma pouhým podkladem pro příběh. Ten nebývá složitý, většinou je tvořen jednou či dvěma hlavními liniemi, které jsou obohaceny epizodami (putování oceánem v Hledá se Nemo), zejména však vedlejšími postavami, které film od filmu nabývají na stále hlubší propracovanosti. Příběh a postavy se tak stávají hlavní devízou a bohatstvím tvorby studia Pixar. Tam, kde DreamWorks buď pozměňuje existující (Shrek), dostatečně nevyužívá potenciálu (Madagaskar) nebo rozmělňuje postavy úlitbou módním trendům (ryby v Příběhu žraloka jsou zcela vytvořeny dle filmových hvězd), Pixar staví na plasticitě a věrohodnosti. Dílo Strašpytlík z produkce Walt Disney Pictures ztroskotalo právě na postavách; ne snad tolik pro jejich nevypracovanost, jako spíše pro citelnou nezajímavost, ba až nesympatičnost.
Stejně jako jiná studia, i ve snímcích studia Pixar se setkáme s aluzemi na jiná díla, různými hříčkami, která velmi často nejsou určena pro dětského diváka (odkaz na Kubrickův horor The Shining v Hledá se Nemo, bondovské prvky v Úžasňákových). Tvůrci s nimi ovšem pracují poměrně opatrněji: dané odkazy neposouvají děj, nerozvíjejí příběh, a zůstávají proto spíše skryté (výjimkou je například citace z Jurského parku v druhém dílu Příběhu hraček).
Křehce nadějné výhlídky
Před začátkem léta do našich kin vstoupily tři počítačem animované snímky, zastupující tři významné „hráče“ na tomto dnes velmi lukrativním poli kinematografie – DreamWorks, Disney a Blue Sky. Za jejich pomoci si lze udělat názor na stav, v němž se momentálně toto odvětví nachází. Trend, který rozjely příběhy o zvířatech, se využívá do úmoru, dokonce i v cílovém publiku se rozrůstají řady především těch nejmladších. Studio Pixar promluvilo naposledy v roce 2004, Úžasňákovi se svou poetikou radikálně odlišovali nejen od všeho, co toto studio kdy vyrobilo, ale též od produkce všech ostatních studií. Dvouletá pauza a návrat k oživení neživých věcí (kdysi lampy, hračky, nyní auta) vzbuzují silnou zvědavost. Jako bychom se ani nemohli bez zhlédnutí nového díla studia Pixar zamyslet nad ostatní produkcí, tečku za větou píšou vždycky oni. Auta budou sotva revolučním počinem, spíše se mohou pokusit o návrat k počátkům, v nichž počítačem animovaný film byl vzácností, nesoutěžil, nebojoval dravě o své místo mezi desítkou dalších. Pixar pravděpodobně tímto snímkem nevytvoří další žánrový mezník, nicméně jen stěží si neobhájí svou jedinečnost.
Autor je student divadelních, filmových a mediálních studií na UP Olomouc.