Tři ikony industriálem, psychedelií, elektroakustickou hudbou a experimentálním ambientem ovlivněné britské scény se chystaly vyrazit na turné. Na prodejním pultu mělo být při jednotlivých zastávkách k mání album připravené jen pro tuto příležitost. Turné bylo nakonec zrušeno, deska nikoliv.
Kdo je kdo? Colin Potter je zvukový inženýr a šéf vydavatelství ICR. Největší věhlas mu přineslo členství v Nurse With Wound – projektu Stevena Stapletona (dále jen NWW), který se pohybuje na vlnách zvukového dada a jeho eskapády se nesou v duchu surreálné pitvornosti i pochmurnosti. Colin Potter mimo to stíhá ještě celou spoustu dalších angažmá: ve dvojici Monos s multiinstrumentalistou a gramofonovým manipulátorem Darrenem Tatem zkoumá zvukové účinky drones – lineárních, donekonečna se táhnoucích frekvenčních střetů dlouze držených tónů. Jeho sólová tvorba odskakuje k noise, ambientu i rytmickým strukturám, o čemž se ostatně mohli přesvědčit návštěvníci jeho nedávného koncertu v pražském Experimentálním prostoru Roxy / NoD.
Vzhledem k provázanosti výše zmíněné scény, charakterizované hudebním publicistou Davidem Keenanem jako „Skrytý rub Anglie“ (England’s Hidden Reverse), se v charakteristikách spolutvůrců alba setkáme se stejnými jmény a seskupeními – spolupráce na albu 3 Eggs rozhodně nebyla první příležitostí, kdy se pánové sešli. Tak například Colin Potter letos na tuzemské značce Next Era vydal album A Pressed On Sandwich, na němž se potýká se zvukovým světem Andrewa McKenzieho, tvořícího coby Hafler Trio. To bylo původně skutečně triem a zrodilo se v Británii s počátkem hnutí industriální hudby. Současná McKenzieho tvorba je už notně jinde; jde o těžko prostupnou, neuchopitelnou koláž zvukových útržků a elektronických manipulací, programově bez výrazných záchytných bodů v podobě repetic a gradací, navíc se záhadnou sítí odkazů a myriádami možných interpretací. Mám-li McKenzieho tvorbu k někomu připodobnit, byl by to klasik konkrétní hudby Pierre Henry ve svém pozdějším období – a o dost zlomyslnější. Dá se říci, že je jedním z největších podivínů experimentální elektronické hudby.
Andrew Liles je v trojici služebně nejmladší a v současné době slaví raketový nástup coby nová hvězda na poli zasloužilých veteránů. Tvoří křehké krátké skladby, složené většinou z interferujících frekvencí, jejichž výsledkem bývají jemné melodie, do nichž autor vpravuje útržky bigbandového swingu či romantických předválečných cajdáků. Tvoří je podle zákonitostí přesmyček a má dokonale britský smysl pro hudební humor. Jeho dosud nejlepší album My Long Accumulating Discontent vydala již zmíněná Next Era.
Společné album trojice se, jak se zdá, odehrává především pod McKenzieho taktovkou. Tichá sedmička lineárně vedených skladeb mnohdy pozvolna přechází v nedefinovatelný šum, a poté se vrací obohacena o novou, překvapivou harmonii. Zvuk se většinou volně přelévá, repetic je pomálu, ale jsou dokonale funkční: hravé hlásky v závěrečné exclusivity ON AN aquatic theme ze skladby dělají div ne chytlavou písničku, EGGS benedict svým členěním a pomalými nájezdy dlouhých, pravidelně se opakujících smyček odkazuje k současné podobě NWW; nejspíš je z Potterovy dílny. Stoprocentně lilesovským příspěvkem je kratičké ready made v podobě romantického songu v úvodní false SOAP, McKenzieho tvůrčím záměrům odpovídá zařazení třiadvacetiminutové going TO work doprostřed alba. Skladba dlouhé minuty tichne až k hranici slyšitelnosti a zároveň svůj zvuk obohacuje o vábně znějící harmonie. Pokud ji za účelem vychutnávání zvuku zesílíte, překvapí vás po jejím skončení utajený devítivteřinový bonus: pekelně hlasitá rána do činelu.
3 Eggs je kolekcí, která na své tvůrce nevyzrazuje nic nového. Zachycuje je ve standardní formě a posluchač může, jako již nejednou, žasnout nad vzájemným vnitřním propojením protagonistů širšího okruhu Skrytého rubu Anglie. Již třetí dekádou dokonale fungující společná mysl.
Autor je zástupce šéfredaktora časopisu His Voice.
Colin Potter, Andrew Liles, The Hafler Trio: 3 Eggs. Important Records; 2006.