Kdybych byl prezident

Tomu se říká ideálně naplánovaná premiéra: snímek Block Party byl do našich kin uveden minulý čtvrtek, takřka na den přesně dva roky poté, co se čtvrť Bedford--Stuyvesant v newyorském Brooklynu v sobotu 18. září 2004 stala zónou nevídané hudební synergie.

Splněný sen může mít jakoukoli podobu. Pro Davea Chappella, americkou ikonu televizní zábavy a černošskou popkulturní megastar, je spojen s vizí koncertu jeho oblíbených hiphopových a soulových interpretů, kteří zdarma vystoupí v místě, odkud pocházejí. Velké štěstí pro nás, že u toho byl režisér Michel Gondry, kterého není coby úspěšného tvůrce invenčních videoklipů (Björk, Radiohead, White Stripes ad.) a především autora (dosti přeceňovaného) filmu Věčný svit neposkvrněné mysli nutno jakkoli představovat. Naproti tomu osobnost scenáristy a protagonisty snímku Block Party, komika Davea Chappella, je u nás pohříchu neznámá. Specifické ovládnutí satirické formy, úderného sociopolitického komentáře a parodie (Chappellovou specialitou jsou především rasové stereotypy) katapultovalo před několika lety tohoto příležitostného herce, navazujícího na poetiku klasika žánru stand-up comedy Richarda Pryora, mezi favority zámořské kritiky. Jeho každotýdenní show pro kanál Comedy Central dosáhla v roce 2003 závratných výsledků ve sledovanosti a společnost Viacom mu nabídla za dvouletou smlouvu neuvěřitelných 55 milionů dolarů. Místo toho ale komik náhle zmizel kamsi na jih afrického kontinentu a vynořil se až koncem loňského roku na své farmě v Yellow Springs.

Už úvodní titulky, objevující se na černém plátně dle diktátu marně startujícího automobilu, a následující scénka s megafonem, s jehož pomocí Chappelle jak na trhu „vyvolává“ hlavní hvězdy filmu, nesou zřetelný otisk Gondryho fantazie. Režisér spolu se supervizorkou kameramanských jednotek Ellen Kuras a střihačským duem Sarah Flack (Ztraceno v překladu) – Jeff Buchanan strukturují film jako lekci v dramaturgii a temporytmu: od počátku prolínají okamžiky příprav s průběhem samotné akce a organicky tak mísí prvky hudební komedie, koncertního filmu (podklady všech písní odehrají průkopníci živě hraného hiphopu, filadelfští intelektuálové The Roots) a netradičního dokumentu. Výjevy mají řád, ale proudí v živých, nespoutaných liniích. Složité váhání, u čeho se jen pozastavit a kde prodlít, se přetavuje v samozřejmost. Ty nejemotivnější okamžiky navíc Gondryho tým rozesel na ploše filmu s důkladností vojenského stratéga: nejdřív pochybujete, co může předčit slast z naléhavého výstupu rappera Kanye Westa s náhodně objevenou univerzitní pochodovou kapelou z Ohia (jejich Jesus Walks by přiměla k pokání snad i Marilyna Mansona), ale pak krystalicky prostě a přitom s jakousi důstojnou vážností zazpívá Erykah Badu a vám nezbývá než zůstat němě v očekávání věcí příštích. Pocity, jež vyvolávají bolestně melancholické intonace Lauryn Hill v proslulé předělávce hitu Roberty Flack Killing Me Softly (The Fugees na pódiu poprvé po sedmi letech!), jsou jen stěží evokovatelné: kouzlo univerzality.

Přestože je film doslova napěchován tvářemi, ani na chvíli není pochyb o tom, kdo vydává ten nejoslnivější svit – právě elasticita Chappellova komediálního intelektu a jedinečný improvizační talent činí ze zručného filmu zkušenost. Block Party představuje především díky němu vrcholně zábavnou i subverzivní (velkolepě nekorektní slovník, juxtapozice životního stylu zestárlých hippies a hodnot současné hiphopové komunity), nakažlivě pozitivní podívanou. Klíčový podíl na tomto faktu mají také titulky (překládající i jednotlivé vokální výstupy!), jež jsou excelentní prací Petra Šarocha. Můžou nám je závidět i sami Američané; většina z nich v ohlasech přiznává, že mnohým z rapových textů není vůbec rozumět.

Ještě více než vtahující atmosféra dokonalého propojení publika a účinkujících mi v hlavě uvízla soukromá performance slavného eklektika Wyclefa Jeana, určená hloučku muzikantů z pochodového souboru. Prsty, které tlučou do kláves jednoduchá kila, postava spontánně se šroubující ze sedu do stoje a text o tak trochu jiném politickém vzkříšení: „Kdybych byl prezident, byl bych zvolenej v pátek, zavražděnej v sobotu a pohřbenej v neděli. A v pondělí bych se zase vrátil do práce.“

Co bude od úterý do pátku, zůstává jen na vás. Hádám, že budete vytrvale vzpomínat a žít ze stominutového energetického výboje jménem Block Party, který je distribuční událostí posledních měsíců.

 

Block Party (Dave Chappelle’s Block Party).

USA 2005; 103 minut. Režie Michel Gondry, scénář Dave Chappelle, kamera Ellen Kuras, střih Sarah Flack a Jeff Buchanan. Hrají Dave Chappelle, The Fugees, The Roots, Kanye West ad. České stránky filmu:

www.blockparty.cz. Premiéra v ČR 21. 9. 2006.