Studií o J. R. Vilímkovi otci a synovi, spolehlivé značce moderního českého nakladatelování, přispěl do sborníku Acta Universitatis Carolinae (Studia historica, sv. 55, 2005) Jan Halada.
Goethův Faust v optice T. G. Masaryka a Carla Gustava Junga je téma studie Milana Exnera ve Světě a literatuře č. 3 (2005). – Doslov k novému vydání Fausta v překladu Otokara Fischera (Academia 2005) napsal Hanuš Karlach.
Tři dosud nepublikované přednášky Jana Zahradníčka o poezii tvoří náplň 14. svazečku Zápisníku o Šaldovi, vydávaného Společností F. X. Šaldy (ed. Jan Wiendl).
Celých osm stran s čtyřmi články a bohatým obrazovým materiálem věnoval Týden č. 2/2006Jaroslavu Seifertovi, od jehož smrti uplynulo 10. 1. t. r. dvacet let. K okolnostem Seifertova podpisu pod Chartou 77 a napsání děkovné řeči k udělení Nobelovy ceny za literaturu za rok 1985 se stručně vyjádřil Václav Havel.
„Quijotismus“ v díle Bohumila Hrabala je téma studie Jiřího Pelána ve Světě literatury č. 32 (2005).
Pro svůj čtvrtý „velký rozhovor“, zaplňující samostatnou osmistránkovou přílohu Divadelních novin, oslovil Jan Kolář – po Pavlu Kohoutovi (DN č. 13/2004, s Richardem Ermlem), Jiřím Krejčíkovi (DN č. 22/2004) a Jiřím Suchém (DN č. 13/2005) – loňského pětaosmdesátníkaLudvíka Kunderu (DN č. 22/2005).
OsmdesátinyRia Preisnera 13. 11. minulého roku připomněl Proglas č. 5–6/2005 celým blokem statí: o Preisnerovi-básníkovi psal Miloš Doležal, o Preisnerovi-germanistovi Jiří Munzar, dramaturg Karel Kraus zavzpomínal na vznik Preisnerovy nestroyovské monografie a spolupráci na dramatickém textu Provaz o jednom konci. Do souboru vzpomínek na Preisnera přispěli Josef Forbelský, Lída Divišová a Jiří Gruša.
Básní Karla Šiktance a vzpomínkou Milana Jankoviče uctil Tvar v čísle 21/2005 památku Miroslava Červenky (5. 11. 1932 – 19. 11. 2005), v Listech č. 6/2005 připojil vzpomínku na Červenku, rádce při překládání polské poezie, Václav Burian.
Nahlédnout do připravovaného knižního rozhovoru Aleše Palána a Jana Paulase s Jaroslavem Medem umožnil Katolický týdeník ve svém posledním loňském dvojčísle.
František Knopp
Polsko
„Hodně se u nás píše a mluví o hudebních a filmových pirátských nahrávkách. Nejenže jsou ničeny, ale jejich producenti, kterým hrozí odpovídající tresty, jsou stíháni. Bohužel s trestáním editorského pirátství se nepočítá,“ píše ve druhém letošním čísle krakovského listu Tygodnik Powszechny profesor Vratislavské univerzity Janusz Degler. A podává příklad: Teprve v roce 1972 vyšel v Polsku raný román Stanisława Ignace Witkiewicze-Witkacyho 622 Bungových pádů aneb Démonická žena. Editorka Anna Micińska s ním měla mnoho práce, neboť „Witkacy v různých obdobích, kdy počítal se zveřejněním, rukopis opravoval. Je v něm mnoho oprav, vpisků a škrtů, mnoho úryvků má několik verzí. Není divu, že zpracování správné podoby díla, nejbližší autorovým záměrům, nepředstavovalo lecjaký editorský úkol, o čemž svědčí obsáhlá poznámka, v níž Micińska pečlivě vysvětlila všechna svá rozhodnutí týkající se textu.“ Nyní vyšel román opět, luxusně vypravený krakovským nakladatelstvím Zielona Sowa, jako přesný přetisk textu zpracovaného Micińskou. Degler podotýká: „V knize však o tom nenajdeme ani zmínku, ba ani není uvedeno její jméno.“ A připomíná, že takto postižená – už nežijící – Anna Micińska se sama postavením polských editorů zabývala už v roce 1982 v článku pro časopis Życie Literackie. Upozorňovala na nuzný život těchto pracovníků, ale i na to, že výsledky jejich práce „nechrání žádné instituce ani právní předpisy“. Přitom bez práce editorů by se mnohá díla, podobně jako zmíněný Witkacyho román, vůbec součástí národní kultury nestala. V tehdejších podmínkách vkládala Anna Micińska naděje na nápravu do přijímání editorů za členy spisovatelského svazu. Výjimečný stav však tyto vyhlídky zhatil a podle Deglera se k tomu později v Polsku nikdo nevrátil. Autor uzavírá: „V uplynulých letech se postavení editorů nezlepšilo. Honoráře jsou nadále vzhledem k obrovskému rozsahu vykonané práce nepoměrně nízké, žádná instituce či organizace jejich práva nehájí, protože je bohužel nezajišťuje zákon o autorských právech ze 4. února 1994. Proto by bylo možné dnes článek Micińské přetisknout beze změn a jenom dodat, že prudký rozvoj komerčního nakladatelského trhu vyvolal erozi takových hodnot jako poctivost, spolehlivost a úcta k cizím právům. Mnoho nakladatelů soudí, že lze beztrestně využívat výsledků práce editora a vydávat je za vlastní.“
Snad je informace o článku Editoři a piráti zajímavá sama o sobě. Ale třeba poslouží i jako inspirace: neboť jak je to u nás?
Václav Burian