Budou to pomalu dva měsíce, co Městský soud v Praze dal za pravdu televizi Nova a zrušil výsledek licenčního řízení na nové digitální televizní programy. Vysílací rada čeká na písemný rozsudek, radní si zadávají právní analýzy, vyřízení dalších žalob zdržují kasační stížnosti. Avšak nejenom televize Nova může profitovat ze zdržení procesu digitalizace. Diváky natěšené na lepší programovou nabídku začínají oslovovat kabelové a satelitní společnosti.
Není náhodou, že se letošní podzim nese v duchu zavádění nových televizních služeb. Televize přes pevnou telefonní linku (IPTV), nová satelitní platforma, sloučení dvou největších kabelových operátorů: to všechno je jen reakce na blížící se konec klasické analogové televize. Na rozdíl od pozemního vysílání jsou ale tyto služby placené. Divák si umí moc dobře spočítat, jestli se mu vyplatí kabelovka s nejnižší programovou nabídkou za dvě stovky měsíčně, nebo jednorázová investice do digitálního set-top-boxu a sledování stejného počtu p rogramů zadarmo.
Jenže pozemní digitální vysílání je zatím dostupné pouze v Praze, Brně a Ostravě. A jen v Praze se počet digitálně přenášených programů blíží rozsahu základní programové nabídky kabelových společností. Přesto jde o něco „navíc“. Zájem médií o nové digitální programy vyvolává u diváků přehnané očekávání a jakékoli další zdržování digitalizace vede logicky ke zklamání. Proč bychom zrovna my v Plzni měli sledovat jen čtyři televizní programy, když v Praze na obyčejnou anténu naladí jedenáct televizí? A proč se kabelové televize omezují jen na některé lokality? Proč jsou tak drahé?
Malé dostupnosti kabelové televize (v České republice má kabelovou přípojku asi 20 procent domácností, což je výrazně méně než v ostatních zemích regionu) a velké poptávky po dalších televizních stanicích využila Telefónica O2 se svou televizí přes pevnou telefonní linku. Nejde o nic převratného: služba funguje na podobném principu jako kabelová televize, jenom je výrazně dostupnější. Navíc přijímač, který je pro tuto službu potřeba, funguje zároveň jako set-top-box pro pozemní digitální televizi, umožní tedy sledování programů jak přes pevnou linku, tak ze vzduchu.
Takovou kombinaci kabelové televize nenabízejí. Navíc jim chybějí další doprovodné služby, jako domácí videotéka, kdy si divák předplatí a přímo na svém televizoru přehraje vybraný film, aniž by musel do kamenné půjčovny. Ve vyspělých západoevropských trzích se přes pevnou linku dají objednat i jednotlivé speciální televizní programy nebo dokonce vybrané sportovní přenosy. To je záležitost, která u kabelových společností není a zřejmě ani nikdy nebude možná. Naopak kabelovky se snaží Telefónice konkurovat unikátním obsahem (UPC bude jako jediná v České republice nabízet například nový filmový kanál Metro-Goldwyn-Mayer) a kombinací několika služeb: širokopásmovým internetem a dokonce nabídkou telefonování přes kabel.
Televizní, hlasové a datové služby z jedné zásuvky nabízí také Telefónica. Není náhodou, že podmínkou pro objednání televize přes telefonní linku je aktivace některého z tarifů pro telefonování. Firma se tak vedle oslovování zájemců o digitální televizi snaží zastavit propad v počtu aktivovaných telefonních linek. Vždyť za poslední léta přišla o milion klientů a nic nenasvědčuje tomu, že by zájem o pevný telefon neměl upadat i nadále. Konkurenční válka mezi Telefónikou a kabelovými společnostmi by mohla vést k postupnému snižování cen, které jsou oproti srovnatelným službám v okolních zemích přeci jenom vyšší.
Televize od Telefóniky také může zabránit monopolistickým tendencím UPC po chystané fúzi s druhým největším kabelovým operátorem Karneval Media. Síly Telefóniky a zfúzované UPC budou vyrovnané, počet přípojek s možností přenášet televizní vysílání se téměř vyrovná. To je také důvod, proč sloučení dvou největších kabelovek zřejmě bez problémů odsouhlasí antimonopolní úřad.
Jenže ani kabel a televizi přes telefonní linku nelze zavést do všech domácností. Menší města a obce, odkázané na klasický příjem televize z pozemních vysílačů, mají už jedinou šanci, jak se dostat k většímu počtu televizních stanic: satelit. To pochopila i největší tuzemská kabelová společnost UPC, když vedle kabelovky začala před šesti lety nabízet i satelitní digitální službu UPC Direct, „kabelovku přes satelit“. Přibližně ve stejnou dobu odstartovaly první testy pozemní digitální televize v Praze. Postupně, jak se začal fenomén digitální televize dostávat do povědomí diváků, začala je UPC oslovovat nabídkou „digitální televize už dnes“, ale přes satelit.
Výhodou UPC byla skutečnost, že oproti srovnatelně velkým trhům neexistoval v České republice žádný jiný provozovatel placené satelitní televize. Proto si mohla dovolit nasadit poměrně vysoké ceny. Situace se změnila letos v srpnu, kdy do tuzemska dorazila druhá placená satelitní platforma Digi TV z Rumunska. Firma nasadila téměř třetinové ceny oproti UPC Direct a docílila nečekaného zájmu diváků. Bohužel, nízká cena neznamená vždy kvalitu. Pro obrovský zájem diváků firma nestačí vyřizovat objednávky a má problémy i s proplácením faktur externím technikům. Přesto zájem o Digi TV raketově roste a podporují ho i reklamní spoty v komerčních televizích.
Otázkou zůstává, zda Digi TV nízké ceny udrží, nebo zda je bude garantovat jen dočasně, zaváže si klienty dlouhodobými smlouvami a poté zdraží. Nebo zda nenabere klienty a potom celou platformu (či spíše předplatitelský kmen) prodá, nejlépe UPC. Pro diváka je ale cenová válka dvou silných konkurentů zajímavá. Alespoň dočasně se tak dostane k satelitní televizi za minimální cenu (na Slovensku už Digi TV nabízí balík dvou programů veřejnoprávní televize dokonce zdarma, jenom za cenu přijímacího zařízení a paraboly).
Hůře už budou tento fakt přijímat provozovatelé pozemních digitálních vysílačů. Pokud se kabelovým, satelitním a telekomunikačním společnostem podaří získat větší počet klientů, nové televizní stanice nebudou mít důvod pokrývat z klasických vysílačů celé území České republiky, ale jen nejlukrativnější lokality. To by ale znamenalo menší platby za šíření signálu, tedy horší byznys. Existují dokonce obavy, že zájem o klasický příjem televize opadne natolik, že se nevyplatí přecházet na digitál a pro větší programovou nabídku se diváci budou muset obracet pouze na kabel, satelit a televizi přes pevnou telefonní linku, tedy placené plarformy.
Majitelé televizních vysílačů se ale mohou uklidňovat tím, že pro zadavatele televizní reklamy je pořád ještě zajímavější inzerovat ve volně dostupných televizních stanicích než v těch, které vysílají jen přes kabel a satelit. I když tento názor se také postupně mění.
Autor je redaktor týdeníku Reflex a šéfredaktor odborného serveru DigiZone.cz.