„Jak mám vydělat dostatek peněz, abych uživil svých šest dětí?“ ptá se Ion. Je nervózní. Zhluboka šlukuje cigaretu a pohne řadící pákou, aby zařadil vyšší rychlost. Minibus se řítí městěm, které je osvětlené pouze svitem měsíce. Ion je vysoký, má na sobě starý svetr. Během hovoru si zapaluje cigaretu za cigaretou, aby nějak zaměstnal ruce. Neustále se rozhlíží okolo, jako by něco hledal. Nedávno mu bylo dvaapadesát. Poslední tři roky pracoval nelegálně v Itálii jako řidič, vydělával asi tisíc eur měsíčně. Před pár měsíci se musel vrátit do rodné Moldávie.
Než odešel do Itálie, musel prodat svůj dům v Kišiněvě. Za většinu utržených peněz pořídil levnější domek na severu země. Zbytek nechal rodině a pak odjel, aby sobě i jim zabezpečil lepší budoucnost.
Do Itálie přijel s turistickým vízem. Když mu vypršelo, zůstal tam nelegálně další tři roky, až do toho osudného dne letošního léta, kdy měl dopravní nehodu, ke které byla přivolána policie. „To byl můj černý den. Paní, se kterou jsem se srazil, měla příbuzného u policie, nejprve tedy volala policii a pak teprve sanitku. Tak přišli na to, že jsem v Itálii načerno, začalo deportační řízení a nakonec jsem zpátky tady, v Moldávii,” vypráví smutně Ion.
Ališa
„Otec je v Rusku a matka v Itálii. Ne, nejsou tam na dovolené. Jsou v zahraničí od mých patnácti let,“ vysvětluje Ališa. Je jí devatenáct a posledních několik let žije sama v hezkém kišiněvském bytě. Má tu nový televizor, stereo a také počítač, na kterém chatuje se svými přáteli. Zatímco s jistou stydlivostí podává čaj, popisuje svůj příběh. Drží přitom medvídka, kterého si vybrala ze své bohaté sbírky.
„Ze začátku to pro mě bylo opravdu těžké. Nejprve odešla matka a za půl druhého roku i otec. Cítila jsem se velmi osamělá a všechno, co jsem musela řešit, pro mě bylo velmi obtížné, a to i přesto, že mi matka telefonovala téměř denně,” vypráví Ališa. „Ani dnes nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit se svými problémy,” říká a dodává: „Také se cítím dost divně, když mě rodiče jednou za rok navštíví. Zvykla jsem si být sama a najednou je tu zase ta hra na rodinu.“
Odchod z Moldávie
V ulicích Kišiněva a v místních bistrech si můžete vyslechnout tisíce podobných osudů. Podle zprávy OSN je Moldávie v přepočtu na počet obyvatel druhým největším vývozcem pracovní síly na světě. Moldavané své těžce vydělané peníze posílají z ciziny domů a snaží se tak zajistit svým rodinám život bez každodenního stresu z finančního nedostatku. Oficiálně se udává, že v zahraničí pracuje 350 tisíc lidí. Ale podle místních zdrojů je to až 1,2 milionu obyvatel, což je asi jedna čtvrtina celkové populace Moldávie nebo také jedna třetina všech práceschopných obyvatel. Tento odhad je pravděpodobnější, neboť bere v potaz jak legální, tak i nelegální migraci.
Nejoblíbenější cílovou zemí Moldavanů je Rusko, kde pracuje 72,9 procenta mužů, kteří odjíždějí za prací do zahraničí. Moldavské ženy si nejčastěji vybírají rovněž Rusko (40,7 procenta), které je v žebříčku popularity následováno Itálií (32,1 procenta).
Masivní pohyb Moldavanů ochotných pracovat v cizině nepřekvapí, pokud známe průměrný měsíční výdělek v Moldávii, který činí něco kolem 103 amerických dolarů (jedná se o oficiální odhad, místní zdroje uvádějí 30 až 40 USD). Průměrný měsíční příjem zahraničního pracovníka například v České republice se přitom podle odhadů pohybuje kolem 527 USD. Pracující migranti posílají své těžce vydělané peníze domů. Ročně tak do Moldávie přitéká asi 1 miliarda dolarů. To je dvakrát víc, než kolik činí celý moldavský státní rozpočet. V mnoha případech posílají moldavští migranti domů více než 50 procent svých výdělků, a aby ušetřili, žijí často v těch nejhorších podmínkách, jaké může hostující země nabídnout. Většinu peněz do země přivážejí buď dělníci osobně, nebo jejich přátelé a příbuzní. Pouze 15 procent finančních převodů je administrováno bankami a přibližně stejné procento agenturami typu Western Union.
Okolo 70 procent financí, které takto rodinám přitečou ze zahraničí od jejich živitelů, je utraceno na každodenní spotřebu, většina ze zbývajících 30 procent je vynaložena na náklady spojené se vzděláním a za jiné speciální výdaje, jako je pořízení nábytku, náklady na svatbu či pořízení domu. Pouze velmi malá část prostředků je investována do moldavského obchodu nebo průmyslu. Výše obchodních investic se liší podle vzdělanostního statusu migrantů, pohybuje se však jen mezi jedním a šesti procenty.
Když chybějí lidé
Důsledky takovéto masové migrace jsou viditelné po celé zemi. Obyvatelstvo vesnic tvoří především starší lidé a pak malé děti, jejichž rodiče odešli do zahraničí.
Fakt, že velké množství lidí odešlo za prací do ciziny, způsobuje problémy těm, kteří v zemi zůstali a nemají v cizině žádné příbuzné. Stálý penězovod ze zahraničí tlačí mimo jiné na růst místních cen, zvláště pak na trhu s nemovitostmi. Ceny nemovitostí v Kišiněvě vzrostly v posledních letech o 40 procent, v některých centrálních oblastech se až zdvojnásobily.
Rodice K. je šestadvacet let a pracuje jako učitelka cizích jazyků. „Moji rodiče zde žijí a pracují od narození. Platí včas daně a pojištění, ale nic z toho se jim nevrací. Nemohou si dovolit koupit auto nebo jakékoliv luxusnější zboží. Ale lidé, kteří odcházejí do zahraničí, zde velmi často neplatí daně, pouze si přivezou peníze a způsobují tak enormní nárůst cen veškerého zboží.” stěžuje si Rodica. „Nijak tím naší zemí nepomohou, jen zpomalují její rozvoj. Ti, kteří zůstávají, jsou nakonec považováni za hlupáky, ačkoliv právě oni naší zemi pomáhají,“ dodává.
Další velký problém, který migrace způsobuje, je rostoucí nedostatek vzdělaných lidí. Pro vzdělanější je totiž odchod do ciziny mnohem snadnější. Umějí cizí jazyky a mají šanci na získání dobrých postů v různých firmách v zahraničí. Odchod stále většího počtu příslušníků vzdělané vrstvy zapříčiňuje klesající úroveň vzdělání a také hospodářství neroste tak rychle, jak by mohlo.
Cesta do Česka
Problém „odlivu mozků“ je ještě posilován přistěhovaleckými programy různých států. I Česká republika rozvíjí program, který má do země nalákat kvalifikované pracovníky. Program začal před čtyřmi lety a byl zpočátku určen pouze pro vysokoškolsky vzdělané lidi. Letos byl ještě rozšířen a v Moldávii je již pro potenciální zájemce o vycestování k dispozici mnoho reklamních materiálů v tisku i v televizi. Navíc byla ve spolupráci s moldavskými organizacemi zřízena čtyřiadvacetihodinová informační telefonní linka.
O program je velký zájem, ale jen málo lidí je schopno splnit jeho podmínky. Zájemci musí odpovědět na několik otázek, které se týkají jejich vzdělání, pracovních zkušeností a materiální situace. V druhém kole musí prokázat, že si již vyhledali pracovní místo v České republice. Pokud všechny podmínky splní, mohou odejít do Česka za prací.
Jednou z úspěšných žadatelek je například Lidie, která pochází z moldavského města Telenesti. V České republice žije už pět let a pracuje jako zdravotní asistentka v nemocnici v Praze. Začátky imigrace pro ni nebyly lehké, hlavně kvůli jazykové bariéře. Navíc musela znovu složit veškeré lékařské zkoušky v češtině. Lidie však tvrdí, že jí lidé v Praze při překonávání problému velmi pomáhali. Navíc měla velkou psychickou oporu ve své rodině, která do Čech přišla s ní. Lidie uvádí, že se ona i její děti v Česku cítí dobře; jsou plně integrováni do většinové společnosti. Lidie je však výjimkou. Většině zájemců se do programu nepodaří úspěšně zapojit.
Jiné cesty
Oficiálně se v roce 2005 udávalo, že v České republice legálně pobývá kolem 4000 moldavských migrantů. Žen a mužů přitom podle statistik přijíždí zhruba stejně. Muži pracují ve stavebnictví a zemědělství, ženy jsou zaměstnány nejčastěji jako uklizečky, nebo v kuchyni.
Moldavan, který chce vycestovat do Česka, musí nejprve podniknout pouť opačným směrem. V Kišiněvě totiž není zastupitelský úřad České republiky, zájemce o vízum proto musí jet až do Bukurešti.
Při žádosti o vízum musí na úřadě složit částku 450 eur, kterou obdrží po návratu z České republiky. V průměru musí zájemci do Bukurešti cestovat třikrát, než vyřídí všechny formality potřebné k odjezdu do Česka. Podmínky se ale zřejmě zlepší. Plánuje se, že bude v Kišiněvě brzo otevřen český zastupitelský úřad. Naopak v případě výjezdů do jiných cílových zemí, například Itálie, se situace zájemců o zaměstnání zřejmě ještě více zkomplikuje. Moldavané totiž budou brzy potřebovat rovněž rumunské vízum, aby vůbec mohli v Bukurešti požádat o víza na cizích ambasádách.
Kromě počtů přistěhovalců uváděných ve statistikách však v Česku pracuje také velké množství nelegálních migrantů, většinou ve stavebnictví. Nemají takové sociální jistoty jako ti, kteří si s pomocí příbuzných a přátel zařídí první kontakt se zaměstnavatelem, jenž jim pak pomůže získat víza. Nelegálové většinou přijedou do hostitelské země na turistická víza a poté si hledají práci. Dalším problémem, kterému čelí, jsou občasné kontroly, které provádí cizinecká policie na stavbách. Ale to není jediná věc, z níž mají nelegální pracovníci obavu. Neustále mají na mysli jednu věc: zaplatí jim večer zaměstnavatel, jak bylo domluveno? Co když se stane nějaký úraz? Kde budeme v noci spát? Dělníci jsou šťastní, když všechno dobře dopadne a dokonce se jim třeba podaří navázat nějaké důležité kontakty se zaměstnavateli. Zvyšuje se tak naděje, že když přijedou příště, budou si již moci domluvit legální pracovní víza s jeho pomocí.
Z dlouhodobé perspektivy však práce v Česku není pro Moldavany tou nejzajímavější možností. Krátce předtím, než Ion dorazil s minibusem domů, zasnil se nad svou budoucností. V měsíčním světle mu začaly zářit oči a na tváři mu vykvetl velký úsměv: „Brzo se přihlásím do kursu angličtiny. Kanada má velký imigrační program, který umožňuje legální práci!“
Autor pochází z Německa a žije v Kišiněvě, kde působí v lokalní televizi Owh TV Studio.
Přeložil Roman Krištof.