Na práci do ech se jezdilo odjakživa

Autorovi následující výpovědi je třiatřicet let a narodil se v Ochtalově, pouhé dva kilometry od tehdejších hranic bývalého Československa a Sovětského svazu. Je svobodný a už tři roky jezdí pracovat do Čech. Dnes je Ochtalov součástí Slovenské republiky, která má stejné hranice s Ukrajinou.

Tady v Ochtalově nenajdeš takového, kdo by Čechy nepoznal! V létě je každý z vesnice pryč, to spíš v zimě jsou lidi doma. Na práci do Čech se jezdilo odjakživa, za komunismu taky. Podniky vozily lidi všude, kam se dalo. Chlapi pracovali v Mostě, ve Stříbře, kde chceš.

Vlastně to funguje i dneska. Když máš dobrého podnikatele, stará se o všechno (bydlení, papíry, sociálku, pojištění). Já jsem u podnikatele tři roky. Je to firma z Ostravy, ale dělá všude. Jezdím na turnusy, vždycky dvacet dní v kuse a pak mám deset dní volna. Pracoval jsem na hodně místech. V Mostě, Pelhřimově i v Praze. Znám Čechy lépe než někteří Češi. Nejdéle jsem byl v Čechách dva a půl měsíce, pak jsem se vrátil. To už bylo moc.

Dříve jsem pracoval jako vyučený zootechnik v družstvu. Zeptej se každého, čím je, a uvidíš. Nikdo nedělá to, na co má papír. Slováků si v Čechách váží, protože umějí všechno. Jsou zvyklí dělat doma na domech od základů po střechu.

Já vážu železo na stavbách, baví mě to. Je to dobrá práce. A taky pěkná dřina! Nosit v rukách dvanáct metrů dlouhé armatury, tlusté jak palec! Když jsem si koupil mobil, jedním stiskem jsem mačkal dvě tlačítka, podívej ty ruce!

V partě jsme čtyři, všichni z východu Slovenska. Na stavbě jsme většinou Slováci, Ukrajinci a cikáni. Za hodinu práce dostávám 75 Kč čistého. Dělám dvanáct hodin v kuse, od sedmi do sedmi i o víkendech. Dá se tak vydělat dvacet až třicet tisíc za měsíc.

Ona se dá sehnat práce i na východním Slovensku, ale není dobře zaplacená. Budeš pracovat za šest či osm tisíc slovenských. Co si za to ale koupíš? Nejde to. Když půjdeš dál, do Sniny nebo Humenného, najdeš i dobře placenou práci. Jenže musíš dojíždět každý den hodinu, od rána do večera pryč z domu. Co z toho?

Jsou tady takoví, kteří berou šestnáct set měsíčně ze sociálky. Můžeš chodit pracovat na obec, dostaneš dalších šestnáct set jako aktivační příplatky. Na aktivačních se nenadřeš, děláš jen dva dny v týdnu. Už takhle pro obec postavili rybník, tenisové kurty, pódium na stadionu. Přivydělávají si načerno, nasekají fůru dřeva a mají dvě tisícovky.

Dřív se hospodařilo, lidi měli krávu, prase, chovali slepice. Za domem měl každý zahradu a ještě malý kus pole nad vesnicí. Pár řádků brambor, kukuřici, zrní. To už dneska není. V Tesku jsou brambory za pět korun kilo. Deset slepic sežere dva metráky zrní na zimu! Jeden metrák stojí pět set! Tolik práce bylo dostat základní jídlo! Nyní se to už nevyplatí.

Všude se kosilo, každý potřeboval seno. O seno není zájem, louky se kosí, jen aby nezarostly. Je to vidět na krajině, to, co se dříve kosilo, zarůstá lesem. V zimě chodívala zvířata do zahrad hledat něco k jídlu. Už nechodí, protože v zahradách nic není. Zůstali jsme sami, jen někdy pár uprchlíků zbloudí až do vesnice. Auto a dům jsou jediné dvě věci, co dnes lidi zajímají.