Dne 15. listopadu 2006 ve 13 hodin středoevropského času ohlásili moderátoři Sami Zajdán a Shiulie Ghosh z velínu v katarském hlavním městě Dauhá „začátek nové éry televizního zpravodajství“. Několik vteřin předtím oznámila atraktivní znělka spuštění nové světové zpravodajské televize s názvem Al-Jazeera English. Záměry realizátorů tohoto projektu rozhodně nejsou skromné. Předpokládají, že nová globální zpravodajská televize, která bude ke svým divákům promlouvat v angličtině, bude znamenat pro světovou mediální scénu stejný zvrat, jaký nastal před lety na Blízkém východě, kdy svůj provoz zahájila arabsky mluvící stanice al-Džazíra.
Dnes již světově proslulé zlaté logo ve tvaru kapky, do kterého zručný arabský kaligraf vtěsnal slovo označující Arabský poloostrov (al-Džazíra), zná téměř každý televizní divák na světě. Světlo mediálního světa spatřilo před více než deseti lety, 1. listopadu 1996. Krátce předtím se vlády v malém emirátu Katar zmocnil Šajch Hamada bin Chalíf, mladý a energický muž s velkými plány. Právě projekt arabského zpravodajského kanálu byl jedním z jeho prvních počinů.
Podle dnes známého „zakladatelského mýtu“ oslovil tehdy emír tým techniků a novinářů, který byl původně sestaven v rámci projektu arabské televize, na které se měla podílet saúdská společnost Orbit communications a britská stanice BBC. Plán však pro neshody partnerů zkrachoval. Nabídka katarského emíra, který disponoval zdánlivě nevyčerpatelnou ropnou rentou, přišla arabsky hovořícím a na Západě vyškoleným odborníkům zřejmě vhod. Dostali příležitost podílet se na skutečně revolučním díle, které na Blízkém východě výrazně posunulo hranice svobody slova.
Al-Džazíra se skutečně výrazným způsobem lišila od ostatních arabských stanic. Díky tomu, že její katarský donor nesledoval v rámci arabského světa žádné významné politické cíle a nesnažil se ani šířit novou revoluční ideologii, nemuseli žurnalisté al-Džazíry brát ohledy na místní autoritativní režimy. Na televizní obrazovce tak začaly dostávat prostor myšlenky a názory, které se dosud v arabském světě šířily jen skrze média nepoměrně omezenějšího vlivu. V diskusních pořadech a zpravodajských relacích katarské televize se mimo jiné objevovali představitelé rozličných opozičních hnutí: od Muslimských bratrů přes prozápadní liberály až ke globálním džihádistům. Arabský divák tak získal možnost být o dění ve svém regionu informován takřka nezávislým médiem, jež ovšem nesídlilo v některém ze západních velkoměst, ale přímo v srdci arabské vlasti. Arabové tak díky al-Džazíře získali možnost sami sledovat a interpretovat dění nejen ve vlastním regionu, ale na celém světě.
Spuštění stanice Al-Jazeera English 15. listopadu by mělo představovat krok o jeden řád výše. Blízkovýchodní novináři nyní již nebudou sledovat světové dění jen pro potřeby arabských diváků, ale budou svůj autentický pohled nabízet celému zbytku planety. Podle oficiálního prohlášení stanice by mělo být cílem „vyvážení současného informačního toku a referování z rozvojového světa na Západ, z Jihu směrem na Sever“. Řečeno terminologií Edwarda Saida: Orientálci, kteří byli po staletí jen pasivním předmětem zkoumání a interpretace ze strany Západu, kterou navíc sami přejímali, budou od nynějška zbytku světa předávat svůj pohled nejen na sebe, ale i na samotný Západ.
Autor knihy Orientalismus, která byla vydána v sedmdesátých letech, by asi při jejím psaní jen těžko uvěřil, že jeho anglicky mluvící kolegové z Columbijské univerzity by na obrazovkách mohli sledovat přenos z tiskové konference v Bílém domě komentovaný v jejich vlastním jazyce zaměstnancem arabské televizní stanice. Skutečnost byla tehdy zásadně odlišná. Jak Said rozhořčeně psal, během kritických okamžiků v arabsko-izraelských vztazích nastupoval běžně do televizní debaty jeden zástupce Izraele a proti němu za druhou stranu americký diplomat působící v některé z arabských zemí. „Nikoho nenapadlo, že by Arabové mohli mluvit sami za sebe.“ Rozhodnutí přikročit k anglickému vysílání ze strany al-Džazíry lze rovněž vnímat jako obranu proti obdobným projektům ze strany BBC, která chystá spuštění arabské mutace své stanice BBC world. V současné době funguje v regionu arabofonní stanice al-Hurra (Svobodný), sídlící ve Spojených státech. Její pořady, které mají za cíl „zredukovat protiamerické nálady“ v arabském světě, lze sledovat ve 22 zemích oblasti.
Zázemí, které bude mít Al-Jazeera English k dispozici, snese srovnání s dalšími globálními zpravodajskými televizemi. Celkem již zaměstnává 800 lidí (z toho 300 novinářů) a tým se pravděpodobně ještě rozroste. Vysílat bude ze čtyř hlavních center (z Dauhá, z Londýna, z Washingtonu a z Kuala Lumpur) a studia bude mít v dalších 20 důležitých zemích. Vzhledem k potřebě vysílat anglicky není tým anglické al-Džazíry výhradně arabský. Naopak, tvoří ho zaměstnanci z 55 zemí světa. Generálnímu řediteli společnosti Al-Jazeera Group Wadáhu Chanfárovi se podařilo přitáhnout do novinářského týmu zkušené západní reportnéry zvučných jmen, například nositelku několika ocenění Julianu Ruhfusovou. I přes to, že se nebude jednat o čistě blízkovýchodní tým, měla by být jedinečnost pohledu al-Džazíry zachována. Jak to vyjádřila jedna z moderátorek Felicity Barrová: „Bude se jednat o skutečně mezinárodní stanici, bezpochyby ale bude představovat blízkovýchodní pohled.“
Důležitou součástí vysílacího schématu bude globální zpravodajství. Al-Jazeera English bude mít své zpravodaje na všech kontinentech, přičemž nebude zanedbávat ani mediálně méně elitní oblasti, jako Afriku nebo Latinskou Ameriku. Podobně jako u arabské sestry i zde budou hrát klíčovou roli publicistické a diskusní pořady. Vlajkovou lodí má být pořad Frost over the world, který nese jméno novináře sira Davida Frosta. Náplní této každodenní hodinové relace budou reportáže týkající se hlavních světových událostí a rozhovory s protagonisty světové politiky. Budou existovat i pořady zaměřené na konkrétní problémy, například pozadím aktuálního krvavého konfliktu mezi Eufratem a Tigridem se bude zabývat show Inside Iraq.
Je otázkou, zda se anglické al-Džazíře podaří splnit proklamované cíle. Svůj originální pohled bude prostřednictvím kabelové sítě a satelitního vysílání nabízet 80 milionům domácností. Po formální stránce přináší bezpochyby špičkovou kvalitu, srovnatelnou s hlavními globálními rivaly, BBC a CNN. Nosnost „originality“ přístupu však bude možné posoudit až s delším časovým odstupem. Není vůbec jisté, zda se podaří zopakovat úspěch arabské al-Džazíry. Ta před deseti lety vstupovala do naprosto prázdného prostoru na arabském mediálním trhu. I přes svou proslulost však dodnes trpí mnoha problémy. Tolik opěvovaná „objektivnost a vyváženost“ je často spíše kopírováním názorů mnohdy velice radikální „arabské ulice“. I přes tuto jistou „bulvárnost“ je ale al-Džazíra ekonomicky spíše neúspěšná. Potenciální inzerenti si nechtějí pálit ruce styky s televizí, která se dostala do sporu snad s každou vládou od Perského zálivu po Atlantský oceán a četná (většinou absurdní) obvinění se na její hlavu sypala i z administrativních budov z vnitřní části Washingtonského dálničního obchvatu.
Klima v oblasti, do které 15. listopadu vstoupila Al-Jazeera English, je však odlišné. Přijít s něčím novým na trh, kde působí televize jako CNN či BBC, sice není zdaleka nemožné, je to však nepoměrně složitější než v případě arabského trhu před deseti lety. I tak je ovšem situace, kdy arabský monarcha zmobilizuje velkou část přijmů z černého zlata na projekt, který má „vyvážit globální tok informací“, obrovským posunem kupředu.
Autor je doktorand na Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK.