Ze sklepa, z police, z voskového papíru
jsem rozbalila slaměný korpus,
do zlata vytřela ten poklad Inků;
studil a šla z něj plesnivina.
Vzala jsem nůžky a obešla zahradu,
uštípla mahon, túji, tis, a něco
z dolejší jedle a smrk kvůli rubu.
Nebylo na to vidět, byla tma,
a já si říkala, že je zas tma,
že tohle je přece práce za světla,
a že to takhle dělám kolik let,
a že to není dobře.
Odstřihávala jsem z hustějších míst,
a skoro s leknutím si pomyslela,
že budu muset zapálit dvě svíčky,
protože advent dávno začal.
Přibrala jsem, co přečnívalo z břečťanu,
byl jak střep ledového porcelánu,
a něco vysypala na odkrytý stůl
a menší kousky dala do dřezu.
Vařící vodou jsem opláchla listy
a kartáčkem vydřela smůlu z jehličí,
viděla ošklivé račí ruce
v žhavém zeleném kamení.
.........................................
.........................................
..........................................
...........................................
Když jsem pak začala jedli klást
na kruh a stáčet a stahovat,
nejdříve režnou nití, najednou
jako by mi to všechno slítlo z rukou.
..................................................
...................................................
...................................................
...................................................
1963
Přeložila Anna Synková