Krok vpřed, nebo stranou?

V první chvíli by asi každý občan zajásal, že se po třinácti letech naši zákonodárci konečně dohodli nad novým zákonem upravujícím střet zájmů veřejných funkcionářů. Ten má přispět k tomu, aby byl veřejný zájem dostatečně chráněn. Avizována byla nová přísná komplexní norma, která nahradí starý a nefunkční zákon. Žádný hon na korupci se ale nekoná.

Zatímco zákon z roku 1992 se týkal pouze členů parlamentu, vlády a vedoucích ústředních správních orgánů (ministerstva a další úřady), dochází v zákonu o střetu zájmů, který minulý týden schválila sněmovna, ke značnému rozšíření okruhu tzv. povinných osob, tedy lidí, kteří se nařízeným pravidlům musí podřídit. Z výčtu je patrná snaha postihnout všechny osoby, které mají veřejnou moc nebo rozhodují o veřejných prostředcích. Pozitivní je proto rozšíření zákona na komunální zastupitele. Nutné je ale podotknout, že se toto rozšíření týká jen zastupitelů uvolněných (tedy placených na plný úvazek), a nikoli neuvolněných starostů a radních (kteří jsou za svou práci odměňováni paušálem podle nařízení vlády). Všichni zastupitelé, uvolnění i neuvolnění, mají však přitom stejný mandát a rozhodovací pravomoci. Zhruba to znamená, že pro čtyři pětiny komunálních zastupitelů neplatí žádná pravidla ani podle nového zákona. Poslanecká novela z minulého roku, kterou zrušil Ústavní soud svým rozhodnutím číslo 96/2005, šla přitom mnohem dál – kladla povinnosti i zastupitelům neuvolněným do úrovně tzv. dvojkových obcí, tedy obcí s přenesenou působností.

Neuvolnění zastupitelé tak budou moci, i pokud bude nový zákon schválen Senátem a podepsán prezidentem, nadále zasedat v městských firmách a pobírat za to odměny vyplácené ze zisku. Navíc nejsou povinni výši odměny nikde zveřejnit. Přes velkou kritiku z řad odborné veřejnosti i občanů nový zákon na tuto díru opět nepamatuje. Předložené pozměňovací návrhy, podle kterých měly být i tyto odměny určeny paušálem, byly zamítnuty. Zastupitelé tedy jsou a budou i nadále do dozorčích rad a představenstev firem s majetkovým podílem města (např. dopravní podniky, vodovody a kanalizace) nominováni z titulu svého mandátu, aby zde hájili zájmy občanů. Zároveň jsou a budou odměňováni ze zisku firmy, čímž se dostávají a nadále budou dostávat do přímého střetu zájmů.

Jak velký krok kupředu tedy zákon znamená? Týká se sice většího počtu funkcionářů, ale dosavadní zásadní definici toho, co je osobní zájem, zákonodárci naopak značně zúžili. Osobní prospěch se podle nich už netýká manžela, dítěte, rodiče, sourozence, druha nebo družky anebo jiné osoby (fyzické či právnické), jak uvádí současný zákon (č. 238/1992 Sb.). Debaty k zákonu o střetu zájmů mají tendenci se týkat jen majetkových oznámení. Ta sice mohou sloužit k následné kontrole, ale je důležité, aby byl zájem občanů chráněn stále, už v průběhu projednávání a rozhodování. Zúžení definice osobního zájmu se z tohoto pohledu jeví jako krok zpět.

Přesný recept na to, jak má zákon o střetu zájmů vypadat, nikdo nemá. V podstatě každá evropská země upravuje střet zájmů trochu jinak. Například ve skandinávských zemích a Nizozemí je odevzdávání oznámení o majetkových poměrech dobrovolné. Přitom tam ale oznámení najdete ve veřejných registrech či na webových stránkách parlamentu, k nahlédnutí jsou i oznámení kandidátů na veřejné funkce. Většina dalších zemí v zákoně povinnosti upravuje a zveřejňuje je ve věstnících. Oznámení poslanců Evropského parlamentu visí také na webových stránkách. Například v Chorvatsku a Polsku nedostane poslanec plat, jestliže povinnosti ze zákona nedostojí. Kdyby takové pravidlo platilo u nás, nedostala by v roce 2003 plat polovina členů poslanecké sněmovny.

Ať je zákon takový nebo makový, samotná jeho existence ještě nezajistí jeho řádné fungování. Nutným předpokladem dodržování zákona je fungující veřejná kontrola nebo fungující dohlížející instituce. Vládní návrh obsahoval oboje: etickou radu a veřejně přístupný registr oznámení na internetu. Poslanci neschválili ani jedno. Radu nahradili Nejvyšším správním soudem a na poslední chvíli odsouhlasili zveřejnění registru na centrální adrese, ovšem jen pro ty, kteří se zaregistrují a obdrží uživatelské jméno. Navíc, chcete-li se obrátit na soud s upozorněním, že veřejný funkcionář porušil své povinnosti, musíte zaplatit správní poplatek 5000 Kč.

I přes tyto překážky je umístění oznámení na internetu pokrok. V současnosti jsou oznámení přístupná jen při osobní návštěvě v budovách parlamentu na Malé Straně. Proč ale nejsou zveřejněna na centrální adrese bez obstrukcí? Ve sněmovně uslyšíte, že oznámení stejně nikoho nezajímají (nebo jenom novináře a pár individuí), nebo naopak zajímají kriminální živly a veřejní funkcionáři se před nimi musí chránit. Veřejní funkcionáři si však svou funkci volí dobrovolně a měli by si uvědomit, že tím přicházejí i o část svého soukromí.

Zákon o střetu zájmů tu není od toho, aby chránil veřejné funkcionáře před kriminálníky, ale aby zamezil vstupu kriminálníků do veřejných funkcí. Tomu však zřejmě nový zákon úplně nepomůže.

Autorka působí v organizaci Oživení.