Nejživnější půdou pro rozvoj jazzu v evropských postkomunistických zemích je bezpochyby Polsko. Jazzová scéna našich severních sousedů má nesrovnatelně širší platformu nejen díky dlouhé a silné tradici, ale také proto, že oproti té naší nebyl její vývoj zvnějšku přerušen nepříznivými historickými okolnostmi. O tom, že polský jazz dodnes velice úspěšně sleduje aktuální proudy hudebního vývoje, nás může přesvědčit jedna z nejzajímavějších a nejnadějnějších polských progresivně jazzových skupin Pink Freud, jejíž koncert zahájí 17. února v pražském klubu NoD druhou fázi festivalu jiné hudby STIMUL.
Situace polského jazzu na konci osmdesátých let byla poměrně příznivá, avšak jeho podoba již začala přerůstat do dřevnatějících akademických klišé a ustrnulé salonní nomenklatury. Vedle již prověřených jmen starší generace uznávaných „klasiků“ formátu Namysłowského, Śmietany, Urbaniaka nebo Stańka se ale postupně začínalo formovat hnutí jazzového odporu, které ostentativně bořilo tamější „vznešenou“ kanonickou scénu. Nastolovalo řád hudby vyznávající nové hodnoty, v níž se začalo objevovat dosud nevídané: míšení stylů, využívání nových inspiračních zdrojů a technologií, perziflážní hudební citace či aluze, to vše spojováno s tvůrčím nadhledem, humorem i notnou dávkou ironie. Hudební (respektive ideový) tvar, kterému jeho tvůrci dali název yass, byl během devadesátých let hlavním zdrojem celkového tvůrčího vzmachu a obnovy polské hudby. Na přelomu tisíciletí však začal tento styl díky nově nastupující generaci muzikantů absorbovat vlivy z prostředí progresivní elektroniky, DJingu, hip-hopu, bastard popu, ale například i jazzrocku nebo soudobé vážné hudby. Přestal se vymezovat a vydal se objevovat nové zvukové krajiny netradičních fúzí. Velkou částí těchto projektů se prolíná postava činorodého baskytaristy Wojciecha Mazolewského, jehož zásadním a zřejmě nejpřínosnějším počinem je právě elektrojazzová skupina Pink Freud.
Basistu Mazolewského v ní doplňují dva mladí hudebníci z prostředí gdaňské scény – bubeník Kuba Staruszkiewicz a trumpetista Tomasz Ziętek, který zároveň obsluhuje elektroniku. Jejich hudební projev je amalgámem tří vlivů: různorodých podob jazzu s částečným podílem improvizace, progresivní elektroniky a jemných postrockových záchvěvů.
Na kontě mají Pink Freud zatím čtyři desky. Na debutovém albu Zawijasy (Cpt. Sparky, 2000) je patrný vliv newyorského a chicagského downtownu a jeho volnější kompozice je okořeněna jazzrockovou fúzí, navazující na linii přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Druhá studiová nahrávka Sorry Music Polska (Zen possé, 2003), na níž participuje klávesista Sławomir Jaskułke a turntablista DJ Wojak, byla kritikou nadšeně přijata jako zjevení a stala se hudební událostí sezony. Zde už jsou obsaženy všechny podstatné znaky, charakterizující jejich hudbu doposud – hudební preciznost, cit pro mísení heterogenních prvků do soudržného celku a ironický nadhled. Muzika Pink Freud zřetelně odkazuje na soudobý evropský elektronický jazz Nilse Pettera Molvaera, Jaga Jazzist nebo Erika Truffaze, ale svým vtipným přístupem k hudebnímu materiálu (příkladem za všechny je jazzová coververze Come As You Are od Nirvany) připomenou spíše downtownový projekt Stevena Bernsteina Sex Mob.
Výrazným aspektem hudby Pink Freud je především jasná pulsující rytmika, která ovšem i přes všechny odkazy k taneční hudbě zůstává velice barvitou, jazzově nebanální a zároveň se zdárně vymyká všem běžným klišé „easylisteningového“ jazzu, s nímž toto trio často blasfemicky koketuje. Loňské album Jazz fajny jest (Post_Post, 2005) představuje remixy materiálu z předchozího alba, provedené klíčovými postavami současné polské elektronické scény (Ludzie, Loco Star, Deuce ad.). Tento exkurs do světa čistě elektronické hudby dopadl nad očekávání dobře a navíc je doplněn záznamem z koncertu ve formátu mp3, na němž je zřejmá schopnost improvizace a hudební hravosti. Proměnlivá a mnohostranná organičnost fúze Pink Freud má tudíž výjimečný potenciál oslovit nejen posluchače tradičního jazzu nebo taneční hudby, ale také příznivce avantgardnějších jazzových odnoží nebo progresivní elektroniky.
Autor je redaktor kulturního magazínu UNI.