Eileen: Slyšela sem, že si prej slepičářovi upustila na zem všecky vejce, Heleno, a všeckys je rozbila.
Helena: Já ty vajíčka nikam neupustila. Já je házela na otce Barratta, štyrma dostal přímo do držky.
Eileen: Ty si je házela na otce Barratta?
Helena: No jó. To jako vopakujete, co řeknu, pani?
Eileen: Ale házet vejce na kněze, to je přece proti Pánu Bohu samýmu.
Helena: To možná, ale dyby mně Pámbu šahal na pěveckym sboru na prdel, taky bych po něm mrskla vajíčkem, kurva.
Eileen: Otec Barratt ti šahal na... pozadí na... pěveckym sb...
Helena: Né na pozadí, ne. Na prdel, pani. Na prdel.
Eileen: Nevěřim ti ani slovo, Heleno McCormicková.
Martin McDonagh: Mrzák inishmaanský, překlad Ondřej Pilný
Mercutio:
To je ta Mab, co splétá koním v noci hřívy
a v špíně rozcuchaných vlasů spéká knoty,
jež rozčesat přináší neštěstí;
to je ta můra, která tlačí dívky
ležící na zádech, učí je jak mít děti
a pak z nich dělá dobré rodičky;
to je ta –
Romeo:
Dost, dost, Mercutio, dost!
Vždyť mluvíš o ničem.
Mercutio:
Máš pravdu, mluvím o snech.
A to jsou potomci zahálčivého mozku
počaté pouhou fantazií, která
je stejně málo hmotná jako vzduch
a vrtkavější nežli vítr, jenž teď
obletuje ledová ňadra severu;
za chvíli nasupeně odvane
a přimkne svoji tvář k rosnému jihu.
William Shakespeare: Romeo a Julie, překlad Břetislav Hodek
Paní Lemarchandová:
Hilda mě uráží, Franku. Velice děkuji, to je vše, co odpoví. Velice děkuji a jde si po svých. Hildu platím, Franku. Hildu dobře platím a dobře s ní zacházím. Proč si hraje na otrokyni? Hilda je má služebná, má zaměstnankyně, moje děvče pro všechno, a moje přítelkyně, kdyby s tím souhlasila. Znáte hodně dam v našem městečku, Franku, které by chtěly učinit ze své služky přítelkyni? To je čest a výsada, když si vás takhle považují. Proč mě Hilda odvrhuje?
Frank:
Ano. Prostě je to tak.
Paní Lemarchandová:
Hilda by se měla stydět. Jsem jenom její šéfová, ne kat. A chci povznést Hildu až k sobě. Velice děkuji. Tohle si nezasloužím. Franku, nezaslouží si žena jako já více ohledů?
Marie N‚Diaye: Hilda, překlad Zdeněk Bartoš
Však některý z bohů – ať Apollón,
či Pán nebo Zeus – vždy uslyší křik
svých ptáků,
jež chrání a za zpupný čin
vždy posílá pomstu,
ať dojde k ní pozděj či dřív.
Tak Parida ztrestal hostinný Zeus,
když v synech Átrea roznítil hněv.
A pro jednu záletnou ženu se hned
zdvih mezi Řeky a Trójany boj,
v němž praskají kosti a stříká krev
a kolena hrdá klesají v prach
a kopí se lámou jak stébla třtin
hned v počátku bitvy. Jak probíhá boj,
je bez váhy: konec je osudem dán!
A žádné úlitby, obětní dým
či slzavá žertva nesmíří hněv,
jímž zahořel osud pro onen čin.
Aischylos: Oresteia (Agamemnon), překlad Václav Renč
Vypisoval Zdeněk Bartoš, divadelní režisér.