Elektronických es jezdí do České republiky stále více. Přehlídky (Stimul, Alternativa, Music Infinity) či jednotlivé koncerty (Biosphere, Coldcut, Apparat) se za poslední rok vyrojily v podobném množství jako neinvenční laptopoví hudebníci. Je proto logické, že letošní ročník festivalu Sperm (19.–24. února) neznamenal pro české publikum takový přínos jako jeho loňská premiéra.
Sperm letos nabobtnal do rozměrů týdenní akce. Očekávalo se tudíž, že nabídne několikanásobně více hudebníků než loni, nicméně se tak se nestalo. Producentů formátu Jamieho Lidella nebo Kida 606 jsme se letos nedočkali. Zato se po roce v rozšířené sestavě vrátili britští Digitional. Ti už loni budili dojem dalších z mnoha mužů zahleděných do počítače, kteří propadli kouzlu smyčcových nástrojů. Na závěrečném večeru pak dostali prostor snad až příliš nekriticky přijímaní pražští hiphopeři WWW.
Minulost a současnost labelu Warp
V rámci festivalu proběhly vlastně dva hudební večery: zahajovací 19. února v Roxy, na němž bohužel absentovala ohlášená rakouská písničkářka Gustav, a druhý, pojmenovaný Sperm Show, v sobotu 24. února. Ten se stejně jako loni konal v holešovické vile Abaton. Hned u vchodu překvapil fakt, že oproti prvnímu ročníku zmizela fronta. Pořadatelé sice dali vědět, že se poučili a do klubu pustí méně lidí, ale tohle bylo přesto nečekané. Prodlévání u šatny následně zpříjemňovali MIDI LIDI z Red stage. Tříčlenný projekt s ženou uprostřed nabídl elektroniku, která má smysl. Žádné kvaziexperimenty a zabředávání do vlastního laptopového ega. Elektronické bicí, úsměvné taneční melodie a hlavně zpěv. Celé vystoupení korunovala závěrečná skladba, kterou si muzikanti vypůjčili ze Squarepusherovy desky Do You Know Squarepusher.
Po tomto divokém rozloučení lákala svými rychlými beaty nejníže položená Blue stage. Tady vyváděl DJ MMtm; druhá polovina dua Karaoke Mouse (jak už název napovídá, tvoří jej společně s Karaoke Tundrou) předvedla zvuk taneční party budoucnosti. Tempa a beaty se střídaly od rovných halových pasáží přes futuristický dubstep až po těžkotonážní breakbeaty, připomínající zaprášený devadesátkový rave. V těchto sekvencích už si elektronickou mačetu na rozdováděný dav ve sklepě brousila trojice Peťo Tázok a jeho band – tedy Ježíš táhne na Berlín a právě Karaoke Tundra. Pro Sperm vytvořili speciální sestavu, která měla reprezentovat to nejpůvodnější, co může nabídnout kooperace labelů Muteme a Surreal Madrid. Nutno říci, že „chlapecká“ skupina v čele s rapperem Petěm se velice snažila, přestože jim Sperm nebyl zrovna nakloněn. Špatné nazvučení trhalo uši a zavíralo oči. Ježíšovy a Tundrovy hudební podklady zněly tlumeně, rap naopak přestřeloval do výšek. A tak bylo nejlepším řešením stát vedle hudebníků, kde je sice slyšet hlavně šum, ale aspoň lze trochu rozumět Peťovým slovenským textům o diskotéce. Škoda zvuku, protože takto optimistický hip-hop, který si dělá legraci ze své pózy, tady ještě nebyl. Tak příště.
Návštěvník měl i nadále na výběr. Buď hodinu postávat na hlavní Green stage a sledovat projekt Vert, za nímž stojí Brit Adam Buttler, jenž sice kombinuje kontrabas s bicími, ale celistvě znějícího výsledku nakonec nedosáhne, nebo se přesunout na Red stage, kde auditoriu nedával spočinout Ned Beckett aka DJ N>E>D z proslulého labelu Warp. Volba byla pro tuto chvíli jasná: bezchybně mixovaná dávka čerstvých warpovských dubplateů (tedy neprodejných LP desek, vylisovaných v malém počtu v krátké době hudebním producentem pro jeho potřebu), při nichž Beckett nezapomněl na to, že hlavní slovo mělo toto vydavatelství na konci devadesátých let. A tak v jeho setu zazněla i hymna Aphexe Twina Come To Daddy či skladba Flim ze stejného EP. Nadstandardně připravené vystoupení, v němž se ostré soustružnické sekvence prolínaly s melodiemi lázeňských promenád, se stalo jedním z vrcholů Spermu. Jediným nedostatkem tak bylo rozdělení stage, kde N>E>D musel stát v jejím levém rohu a tanečníci na něj přes sloupy skoro neviděli. Možností byl pouze úzký prostor přímo před DJem. Beckett si tohle nešťastné řešení uvědomoval, a tak se několikrát zašel podívat doprostřed scény, jestli ho poslouchá víc než oněch pět lidí tančících přímo před ním.
Chybná načasování
Za jeho zády se už pomalu protahoval další reprezentant stáje Warp, Chris Clark. Ten v současnosti tvoří jen pod jménem Clark a jeho tvorba se přesunula do abstraktnějších oblastí. Jenže DJ N>E>D neustále bičoval dalšími beaty a nevypadalo to, že by chtěl kvůli kolegovi vypnout basy. Clark měl ztíženou pozici, když chtěl zaujmout rozvařený dav, ale díky bubeníkovi, kterého si s sebou do Prahy přivezl, se mu to zdařilo na výbornou. Tempo se zpomalilo, prostřednictvím amenových úderů do činelů a nepravidelného krupobití paliček obalených do sametové elektroniky Clark i jeho bubeník předvedli, jak zní sofistikovaná elektronika s akustickými přesahy. O patro níž míchal vinyly DJ Banyek. Nejdřív sice odradil příliš nudným tempem, ale jak se jeho set blížil ke konci, povoloval úderům smyčku. Přesto – žádný velký experiment se nekonal.
Na zcela zaplněné hlavní scéně zrovna zahajovali taneční hodinku headlineři celého festivalu Mouse on Mars. Připomínali oldschoolové techno duo Advent, a to nejen vizáží, ale i příliš jednoduchými melodiemi. Na ty se sice tančilo náramně, jenže postupně docházel na Green stage čistý vzduch a vedle rovných beatů tepajících v techhousovém rytmu se z reprobeden nelinulo nic atraktivního, kvůli čemu by stálo za to vydržet.
A proto bylo třeba zkontrolovat modré sklepení, kde se prezentoval maďarský DJ Cooler. Tento set z CD playerů sice nepřinesl nic nového, ale jeho rozdováděný house nasáklý diskotékovými retromotivy plnil především funkci udržovací; jak jinak probrat návštěvníky čekající na své hvězdy, které zahrají až kolem třetí? Možná právě kvůli až příliš roztahanému line-upu, kdy ta nejživější vystoupení (experimentátor Daedelus z labelu Ninja Tune a především londýnští strážci dubstepu N-Type a Youngsta) měla teprve přijít, jsem nevydržel a za doznívání funky setu Gomeze Pathose vyšel z Abatonu.
Zpočátku jsem v duchu velebil loňský ročník a ten letošní v porovnání s ním zatracoval; jeho chybou však byl jen špatně načasovaný line-up. Hlavní jména mají přijít kolem půlnoci, a ne nad ránem. Ovšem to je takřka jediná a hlavní výtka. Sperm disponuje ucelenou dramaturgií a dobrou organizací. Má odvahu hledat a chuť tuzemskému posluchači objevovat. Češi si elektronickou hudbu oblíbili a čekají na příjezd některé legend tohoto žánru. Bude tou možností příští Sperm, nebo spíš některý z výše jmenovaných festivalů?
Autor studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK.